První díl Stínu krkavce s názvem Píseň krve byl na knižním trhu zjevením. Ne že by se snad na knižním trhu neobjevovaly fantasy eposy. Ale jejich kvalita je jen málokdy srovnatelná s díly autorů jako G. R. R. Martin či Steven Erikson. Anthony Ryan se však již svým debutem zařadil mezi špičku. A taky si tím zavařil, protože očekávání na kvalitu dalších dílů jsou samozřejmě víc než vysoká.

pavezeVélin Al Sorna se po letech strávených v alpiranském žaláři vrací do sjednoceného království. Již záhy je však na něj podniknut pokus o atentát. A jak se zdá, tak lidí, kteří si přejí jeho smrt, bude o dost víc, než jen zfanatizovaná dívka. Nový král Sjednoceného království vyhlásil náboženskou svobodu a různorodé skupiny mají různorodé plány. A v některých je Vélinova smrt takřka hlavním bodem programu. Na druhé straně známého světa se objevuje Vélinův domněle mrtvý spolubojovník a řádový bratr. Několik let vězněn ve výcvikových jámách, dokud se neobjeví záhadná žena, která si z něj silou vůle a magie vytvoří dokonalý smrtící nástroj. A dvojice vyráží na svou cestu do Sjednoceného království, zanechávaje za sebou řadu mrtvých těl.

První věc, která praští do očí, je styl vyprávění. Ten dostál od prvního dílu výrazné změny. Příběh již není vyprávěn jednolitě z pohledu hlavního hrdiny Vélina, ale jsou zde čtyři vypravěčské linie (Vélin, Lyrna, Frentis a Reva). Že by inspirace Martinovo Písní ledu a ohně? Kdo ví? Ať se to někomu líbí, nebo ne, faktem je, že oproti relativně komornímu příběhu prvního dílu, v díle druhém autor rozehrává opravdu epický příběh, ve kterém se více vyprávěčských linií uživí velmi dobře.

Více hlavních postav s sebou samozřejmě nese větší náročnost na autorův um, co se vykreslení osobností týče. Mužské hlavní postavy zvládl velmi obstojně, což je dáno i tím, že obě jsou velmi individuální s množstvím specifik. To odlišit Revu od Lyrny může občas čtenáři dělat problém. Obě ženy procházejí v průběhu děje výrazným vývojem, který u obou vyústí do silné vůdčí osobnosti s pevným morálním kodexem. A obě tak trochu splývají.

Oproti prvnímu dílu je dán i větší prostor magii. Je to dáno i tím, že díky náboženské svobodě se lidé můžou se svými schopnostmi projevovat přece jen svobodněji. Tam, kde v prvním díle Vélin jen následoval tiché volání písně krve, tak zde ji již využívá naplno, včetně umění zpívat ji sám. A nejen on. Magie se tentokrát stává více hybnou silou děje, než tomu bylo dřív.

Hlavní zápletka knihy je stejně jako v předchozím dílu uzavřena. Zlo je poraženo, válka vyhrána. Ale… Ano, hlavní dějová linie je uzavřena, ale právě druhý díl přináší množství náznaků, že vpád nepřátel na území Sjednoceného království nebyl pouhopouhým výbojem divoké říše, ale jen další krok v plánu někoho v pozadí. Někoho mocného.

Jak byl pro mě první díl tím nejlepším, co v roce 2014 vyšlo, tak se druhý díl řadí do mé soukromé TOP 5 pro rok 2015. Nezbývá, než doufat, že poslední díl trilogie tu rozehranou partii uzavře se vší parádou, která tomu náleží.

Název: Pán věže (Stín krkavce – kniha druhá)
Autor: Anthony Ryan
Překlad: Jakub Kalina
Obálka: Lucie Zajíčková
Počet stran: 669
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-7491-509-3
Vydavatelství: Host; 2015
Doporučená cena:  389 Kč

Komentáře

komentářů

About The Author