Sci-fi román Icehenge od Kima S. Robinsona se plánoval vydat v českém překladu Nakladatelstvím Laser v roce 1995, avšak kvůli ekonomickým důvodům se tak nestalo a zachovalo se jen pár výtisků. Po dvaceti letech se Nakladatelství Laser-books rozhodlo toto dílo vydat ve své edici Mistrných děl science fiction, takže se k tomuto významnému kousku jednoho z nejuznávanějších spisovatelů sci-fi dostali nyní všichni, kteří o překlad stáli. A jak to tedy dopadlo?

„Spletité a elegantní zkoumání otázek mysli a paměti.“
– Samuel R. Delany

icehengeRobinson uspořádal Icehenge do tří samostatných částí, kdy paradoxně nejdříve byla vydána část třetí jako povídka v roce 1980, část první opět jako povídka v roce 1982 a až nakonec v roce 1984 byl napsán propojovací příběh druhé části. Tento způsob vydávání pravděpodobně způsobil drobnou nevyváženost celého díla, která ovšem nijak nesnižuje jeho celkovou kvalitu.

Každá z částí je pojmenovaná po člověku, který se stane na nějakou dobu vypravěčem příběhu. Ten nás zavede pokaždé do jiné doby, avšak při zachování jisté propojenosti. Základním spojovacím kamenem je zde Emma Weilová, specialistka na biologické systémy, která je zmiňována ve všech třech „epizodách“ Icehenge. V každé z nich má jinou úlohu – jednou je to mladá vědkyně, poté členka aktivního odboje proti Výboru a pak se vedou dohady, zda vůbec existovala, a jestli není jen výmyslem nějakého šprýmaře.

Dalšími hlavními postavami jsou archeolog Hjalmar Nederland a Edmond Doya. Nederland je zastáncem teorie, která říká, že v minulosti proběhla na Marsu revoluce proti vládnoucímu systému. Jenomže výsledky jeho pátrání jsou přehlušeny nálezem neznámých útvarů na Plutu, tzv. Icehenge. Jedná se o ledové kvádrů, které jsou postaveny do kruhu a tvoří nápis, jenž v sanskrtu znamená „proniknout dále 2248“. To dokazuje, že by se mohlo jednat o výtvor posádky Marsovské asociace mezihvězdných letů, která se postavila režimu a vydala se na pouť Vesmírem. Naopak Doya se domnívá, že Icehenge je jen velice dobře vymyšlený žert, který má na svědomí někdo mocný a velice starý. Kde je však pravda?

Icehenge není ten typ sci-fi, kde je spousta akce nebo dramat, jedná se spíše o filozofické dílo ve stylu Vesmírná odysea nebo Solaris, avšak pro mě mnohem lépe pochopitelné a příběhově jasnější. Hlavní problém zde každý čtenář vidí pravděpodobně někde jinde, já jej vnímala primárně právě v dlouhověkosti. Moderní technologie umožnily žít lidem několik stovek let při zachování funkčního fyzického těla, avšak jak je na tom psychická stránka člověka? Lidé si musí psát deníky, protože paměť není uzpůsobena k tomu, aby si pamatovala celý jejich dlouhý život. Jenomže neztrácí se zároveň tímto způsobem kousek vašeho já, když si některé věci nepamatujete, protože jste například ztratil poznámky nebo něco (ne)úmyslně nezapsal? Vzpomínky dělají z člověka to, co je, tvoří jeho celkovou osobnost, nemyslíte?

Otázek, které se v díle řeší, je spousta. Ať už se řeší kolonizování planet, nezávislost Marsu, tajemné útvary na Plutu, ovládání všech lidí jednou organizací nebo třeba dlouhověkost. Je jen na vás, která vás nejvíce zaujme, a budete jí věnovat největší pozornost. Autor dal prostor každé z nich a neomezoval rozsah Icehenge na úkor nedostatečně rozpitvaných témat, jak tomu bývá občas u jiných knih.

Je jen na čtenáři, kterou navrhnutou teorii pro útvar Icehenge na Plutu vnímá jako skutečnou. Každá z uvedených má své kouzlo a realistické vysvětlení. Jako čtenáři se mi líbilo, že nám Robinson nechal volnou ruku při výběru a neřekl jasnou a neměnitelnou pravdu. Jeho příběh se tak stává mnohem přitažlivější.

Vydal: Laser-books; 2015
Autor: Kim Stanley Robinson
Překlad: Robert Krajča
ISBN: 978-80-7193-393-9
EAN: 9788071933939
Počet stran: 376

Komentáře

komentářů

About The Author

Čtení zdar!