Chcete se bát? Mít nepříjemné mrazení v zádech? Přečtěte si knihu Rosemary má děťátko od amerického autora Iry Levina. Na svou dobu velmi čtivě sepsaný román, který se pyšní označením kultovní, a jenž je na hraně psychologického thrilleru a hororu, vyšel letos v červnu v reedici nakladatelství XYZ. Nová mrazivá obálka zajisté zaujme – ostatně já jsem jasným příkladem, ačkoliv o barvě kolébky by se dalo po přečtení ještě docela spekulovat…

rosemaryNovomanželé Rosemary a Guy Woodhousovi se nastěhují do bytu v Bramfordu, ke kterému se váže v historii až neobvyklé množství špatných událostí – kanibalismus, sebevraždy, vraždy nebo neobjasněná úmrtí. Je to však už dlouhá doba a nyní je na byty v domě dlouhá čekací listina, ve které se nyní Woodhousovi dostali na první místo. Jakmile se zabydlí, seznamují se s postaršími a trochu podivnými sousedy Castevetovými, kteří o ně projevují až neobvyklý zájem. Jakmile Rosemary za vskutku zvláštních okolností otěhotní a Guy získá po náhlém oslepnutí kolegy důležitou roli, tak se o ni velmi pečlivě starají, až se to může někomu zdát skoro podezřelé. Její relativně poklidný život začnou narušovat podivné náhody a také noční můry, které si žádají vysvětlení. Stala se skutečně obětí zvrhlého a děsivého plánu?

Jedná se o mé první setkání s tímto skutečně kultovním románem. Do té doby byly představy o ději naprosto nulové a filmové zpracování mě také obešlo obloukem. Díky tomu jsem získala jedinečnou možnost vytvořit si na Rosemary úplně čistý a ničím neovlivněný náhled. Jak to tedy dopadlo?

Dílo mě naprosto vtáhlo. Je to velice čtivá a promyšlená kniha, která si ani tak moc nezakládá na tom, aby byla nepředvídatelná a něčím v průběhu svého příběhu šokovala. Nepotřebuje žádná zbytečná vedlejší dramata. Chce především vzbudit v čtenáři nepříjemné pocity strachu, beznaděje a mrazení. A to se autorovi – k našemu štěstí – skutečně podařilo. Rosemary se četla jedním dechem a nebylo možné se od ní odtrhnout až do chvíle, než nastal úplný konec, na kterém jen kroutíte hlavou a říkáte si: „Ach… to je ta mateřská láska.“

„Jsou to jenom výplody její choré mysli? Nebo se stala obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana?“

Už od samého počátku příběhu poznáte, které z postav budou mít v příběhu nějakou váhu. Mladý novomanželský pár Rosemary a Guy, postarší a trochu podivní sousedi Castevetovi nebo třeba dobrák Hugh. Považuji je za velmi dobře propracované charaktery, kdy má každý z nich své předem dané místo a jehož chvilka v knize zajisté jednou přijde. Konkrétně Rosemary byla typickým příkladem zamilované novomanželky, která na svém muži nevidí přes růžové brýle nic špatného. Její naivita mě mnohdy opravdu ubíjela, avšak je mi jasné, že to může být jedna z reálných situací, která mohla – samozřejmě v jiném pojetí – skutečně nastat.

Místy mi dílo připomínalo atmosféru knih mladšího Levinova kolegy – amerického autora Stephena Kinga. Čtenáře přivádí tento pocit k domněnce, zda právě i současná špička mezi autory hororových příběhů neměla v díle Rosemary má děťátko jistý kousek inspirace pro pozdější vlastní tvorbu. Ostatně sám King popsal Levina jako „švýcarského hodináře napínavých románů, který z nás ostatních dělá levné stánkové prodejce“. Když si však nyní v soukromí oba autory porovnám, tak styl Iry Levina mě skutečně bavil o mnoho více. Považuji ho za čtivější a jasnější – u Kinga se přece jen přes mnohé popisné pasáže občas ztrácím, o čem je řeč. A to se mi u Rosemary ani jednou nestalo.

S čistým svědomím knihu doporučím všude, kde ji ještě sami neokusili. Je to vskutku skvělé dílo, které si i po mnoha letech na knižním trhu získá své příznivce. A nyní také i ve slušivém novém vydání.

 

Vydal: XYZ; 2015
Autor: Ira Levin
Překlad: Andrea Jindrová-Špilarová
ISBN: 978-80-7505-115-8
EAN: 9788075051158
Počet stran: 256

Komentáře

komentářů