Praha roku 2050. Přemnožení zmutovaní hlodavci, nekontrolovatelné množství odpadu nebo pouliční válka mezi sunnity a šíity, to je jen část z problémů, které desetimiliónová metropole má. Hlavní město oplývá padouchy, kteří se touží stát superpadouchy. Stačí trocha genetické manipulace, nějaké kybernetického vylepšení a ego větší než kráter, co zůstal z východního Slovenska. Ale kdo se jim dokáže postavit, když superhrdinové již nejsou? Zbyla jen skupina federálních policistů z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy. Sami se označují jako Lovci.

„Nic z toho, co se stalo, mi nedávalo smysl. Absolutně. Tápal jsem v temnotách, připadal si jako v nějakém hodně zlém snu, ze kterého se ale nedokážu probudit.“

Lovci_FRONT_01František Kotleta je český spisovatel sci-fi literatury. Avšak o jeho existenci se vedou pochyby. Kotletova matka byla údajně tanečnice a špionka CIA, která zmizela v Brazílii, a otcem by mohl být Michail Gorbačov, kterého svedla při jeho návštěvě Bruntálu. Pár let Kotleta strávil ve vězení, když jej zatkli na oslavě vlastních narozenin, kterou si policie spletla s ilegální oslavou na počest narození Adolfa Hitlera. Tam se také poprvé setkal s dílem Jiřího Kulhánka, které jej přivedlo na spisovatelskou dráhu.

Hned první věc, která je do očí bijící, je samotný obal knížky. Muž, který se shodou náhod podobá Terminátorovi, stojí na periferii města (nejspíše Prahy), kouří s tvrďáckým výrazem cigaretu a v ruce třímá kalašnikov. Už jen tento pohled vám stačí, abyste poznali, že kniha není určena pro slabší nátury a bude v ní hodně násilí a ještě více krve. Zkrátka typické Kotletovo dílo.

Sice nejsou Lovci tak krvavou podívanou jako Kotletova kniha Hustej nářez, ale i tak zde není nouze o proudy rudé tekutiny, které crčí ze všech možných i nemožných údů nebo vnitřností. O to více, když mezi sebou bojují dva superpadouši, vylepšení o kybernetické části těla.

Krom výše zmíněných krvavých lázní musím ještě varovat před hromadou hanlivých slov. Ať už se jedná o urážky nebo se hlavní hrdina prostě praštil do ruky, má v zásobě celou řadu vulgarismů, které se nebojí nikdy a hlavně na nikoho použít.

„Je příznačné, že první superhrdinský román domácí provenience napsal právě František Kotleta.
Člověk, kterého jedni vynášejí do nebes jako superhrdinu a téměř boha a druzí ho mají za největšího superpadoucha české fantastiky.“
Martin Fajkus, šéfredaktor časopisu pevnost

Příběh se odehrává v nám blízkém prostředí – v Praze. Sice je o třicet pět let starší v budoucnosti, ale pořád je to stará dobrá matička Praha. Nicméně nevím, zda to byl autorův záměr, ale hodně odkazuje na nynější problémy České republiky. Ukazuje nám, jak dopadla Praha následkem malé porodnosti a vysokého přistěhovalectví, a to zejména ze strany arabským národů. Nicméně kniha jako taková rasistická není.

Celkově je dílo poutavé a snad žádná kapitola nebyla nudná. Děj plný akce, přestřelek (ať už slovních nebo se zbraněmi) a boje muž proti muži zde zkrátka neomrzí. Bohatě dostačujících 304 stran lze tak přečíst jedním dechem.

Avšak Lovci nejsou určeni pro všechny věkové kategorie. Mladiství do patnácti let by se měli této knize obloukem vyhnout a to nejen kvůli množství useknutých končetin. Jinak knihu vřele doporučuji. Pobaví, dojme a možná i trochu (v dobrém slova smyslu) znechutí.

Vydal: Epocha; 2015
Autor: František Kotleta
ISBN: 978-80-7425-259-4
EAN:9788074252594
Počet stran: 304

Komentáře

komentářů

About The Author