Fotografie: Lucie Janíková

 

Čirou vodu z dlaní pít,

 s modrým mráčkem, za obláčkem …

Natrhat si krásy Tvojí, dvě půlky se v jednu spojí.

Chrám se zcela naplní a duše už bez trní,

proplete skrz na skrz kvítky, bez bolesti, bez výčitky.

Z kůže téměř vyklouzne si, vydá se přes horské lesy,

do údolí Bílých ran, kde jsme spolu, každý sám.

Komentáře

komentářů