Tokio je moc krásné město. Samozřejmě, má své stinné stránky, smog, přelidnění, Japonce, ale jinak obrovské mrakodrapy, blikající neony, zkrátka epes rádes. Člověka hned napadne, jak skvělé by bylo je zničit. Rozdupat na kusy. Ukousnout kus mrakodrapu a plivnout jej do zálivu. Ohnivým dechem vypálit metro a rozsednout suši bar. A představte si, jde to – a ani nebudete trávit zbytek života v soudní síni společně se zástupcem pojišťovny. Stačí si zahrát Vládce Tokia.

Autorem vládců je TEN Richard Garfield, který kdysi brakoval kapsy našich rodičů hrou Magic: The Gathering. A je vidět, že to pořád ještě má v ruce – cit pro jednoduchý systém i zábavné variabilní prvky hře nechybí.

vladce2

Ve hře se vcítíte do role krvežíznivého, gigantického monstra – na výběr jich máte šest, jedno připomíná King Konga, další Godzillu a podobně – s cílem rozmáznout Tokio na mapě světa jako švába pod podrážkou. Ale ostatní hráči mají stejné plány, a vládce Tokia může být jen jeden. Stane se jím ten, kdo nahraje dvacet vítězných bodů. A komu se nechce počítat, jde vyhrát i jednodušeji – zabít všechny ostatní. Tohle město je příliš malé pro nás šest!

Hlavním herním principem jsou kostky. Pomocí nich určujete, jestli vaše zrůda rozmlacuje ostatní, šetří energii (za kterou může koupit pomocné karty) či se snaží rozbít Tokio a nahrát tak vítězné body. Logickým důsledkem pak je, že náhoda v této hře hraje velkou roli. Řadu věcí ale ovlivníte, takže se nemusíte cítit jako pěšec na šachovnici. Zkrátka je s vaším velkým monstrem horší pořízení a ne vždy reaguje jako pejsek na vaše povely.

Trošku problémem jsou karty. Řada z nich je vážně skvělá a oživují hru, ale některé jsou zkrátka nevybalancované a v důsledku příliš slabé. Může se tak stát, že během celé hry si téměř nikdo nepořídí žádnou kartu, protože na stůl přijdou ty „podstřelené“. Tento aspekt mi vadí snad nejvíc. S trochou homemade uvažování se to dá vyřešit, ale nezlobte se na mě, tady byli testeři snad slepí. Škoda škoda, jediný pavouk v jinak čisté koupelně.

Grafické ztvárnění hry se mi moc líbí. Jak herní plán (asi nejmenší, co jste kdy viděli, ale není to vůbec na škodu), tak figurky postav či obrázky na kartách jsou nádherné. Mimochodem, obrázky představují souhrn klišé z katastrofických filmů, myslím, že se u nich pořádně zasmějete.

vladce3

Shrňme si jednotlivá pro a proti. Velkým plusem je jednak zábavnost, jednak rychlost celé hry, která trvá asi patnáct minut a za večer jich tak stihnete požehnaně. Slabší stránkou hry je pro někoho prvek náhody a celkově špatně vybalancované karty. Vypadá to na průměr, ale fakt je ten, že zábava přebíjí všechno ostatní. Pokud nemáte v plánu hrát s geeky, které uspokojuje pouze přemýšlení na osm tahů dopředu, jsou pro vás Vládci Tokia dobrou volbou. Jde navíc o jednoduchou hru, takže se nemusíte bát zakousnout se do mrakodrapů i s dětmi nebo mladšími sourozenci.

Komentáře

komentářů