Jak se nesl první díl Zahrady v poklidném chodu, Lovec nyní ve své cestě příběhem zrychluje. Avšak podle mého názoru by neměl moc – aby se kořist (čtenář) nevylekala a neutekla, protože právě poklidná atmosféra se právě mně na Sféře velice líbila a nerada bych o ni přišla. Bohužel současná doba nepřeje většinou knihám, které nejsou rychle dopsány a nemají uspěchaný průběh. Proto jsem ráda, že se autorka nedala strhnout davem a její knihy si zachovávají svou vzdušnost a nikam nespěchající děj. Už sám název celé pětidílné série – Zahrada – tomu mohl v počátku napovědět. Protože stejně jako zahrada, tak také autorčin příběh potřebuje určitý čas na své vyzrání do krásy a finální podoby.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERADěj v druhé knize nabírá pro změnu o něco svižnější spád, postavy se dostávají do častějších konfrontací a příběh dále pokračuje. Zahrada díky této nové formě dostala v mých očích docela jiný rozměr. Z trochu melancholického příběhu s pozitivním jádrem se stává akčnější dramatická četba s tajemným nádechem, jehož hlavní podstata se začíná pomalu odhalovat, avšak skrytý nadějný středobod se zachovává. Sny se prolínají s realitou, tajemný Lovec navštěvuje ve snech naše hrdiny čím dál častěji a vše začíná být mnohem nebezpečnější. Johan si prochází utajeným tvrdým výcvikem a po návratu je v ohrožení života nejenom on, ale také jeho nejbližší. Mara si v běžném životě urovnává své citové vazby k Tomášovi i Nikolajovi, Anna s Johanem rozvíjejí svůj zvláštní vztah a zároveň se všichni vzájemně učí s Michalem zvládat to, co nastane po usnutí. Do příběhu nyní vstupuje také Johanova sestra Julie. Jakou roli v příběhu nakonec sehraje? A je vůbec možné Lovci uniknout?

 

„Pokud si neuvědomíme povahu našich vnitřních skutků,
potom se uskuteční navenek jako osud.“
– C. G. Jung

 

zahrada-lovecSnová realita a běžná realita. Která je ta pravá? A dá se to vůbec určit? Hranice mezi sny a běžným životem začíná být v Lovci nejasná. To, co se ve Sféře ukazovalo jako pouhé zahrávání si myslí hlavních postav (a tím pádem i čtenářů), se nyní jeví jako něco, co může opravdu existovat. Právě sny považuji za skvělou volbu tématu – je to věc, kterou všichni známe, ale zároveň je obestřena tajemným neprostupným závojem, který nám nedovolí nahlédnout za něj. Najít pravou podstatu a vysvětlení snů se doposud žádnému z vědců s jistotou nepodařilo, proto považuji jejich zakomponování do tématu příběhu jako výtečný tah, zvláště když přihlédneme k autorčině snaze rozvíjet fantasy na reálném základu. Avšak pro vnímavého čtenáře s velkou dávkou představivosti také trochu strašidelný – co když jsou sny opravdu paralelním světem, kam se při ulehnutí každý z nás dostává? Docela nebezpečně nepříjemná představa v dosavadním podání Jany Richterové, co myslíte?

Jako čtenářce, která už odrostla z knih pro mládež a hledá něco vyzrálejšího (avšak stále s jistými prvky relativního nereálna), naprosto skvěle sedl také druhý díl Zahrady. Plánovaný pětidílný román vyplňuje pro mě tu nepěknou trhlinu na knižním trhu pro čtenáře odrostlé na fantaskních příbězích a hledající něco, co postaví most mezi reálným a nereálným. Most, který mohou tito snílci kdykoliv překročit na jakoukoliv ze stran dle své libosti. V doposud vydaných autorčiných knihách je totiž vše, co by měl takový příběh obsáhnout – je společenským románem o lidech, kteří prožívají určité větší i menší problémy a pouští se do boje se sebou samými, avšak také obsahuje složku magického realismu a snové reality, která nám ukazuje, že nejenom hmatatelný svět je důležitou částí našeho života.

Postavy se vyvíjejí. Proplouvají svým životem stejně jako čtenář jejich příběhem. Ve svých protagonistech se autorka snaží udržet harmonii – na jednu stranu je zde zemitý a praktický Tomáš a na druhou stranu vášnivý a nepředvídatelný Nikolaj. Kapitolou samou o sobě je Michal – zatímco v prvním díle se právě on jevil jako ten nejvíce rozumný středobod všech, nyní si začíná i on uvědomovat, že jeho andělský zrak je ovlivněn. Po mnoha letech mezi lidmi pociťuje na své osobě znaky polidštění. Kdo by se ostatně divil. Lidská společnost ovlivňující někoho po tak dlouhou dobu? To by málokdo vydržel jen přihlížet a nijak se nepřizpůsobit. Jana Richterová nejenom na Michalovi ukazuje, že lidé se vyznačují svou typickou směsí různorodých emocí, všudypřítomnou energičností a hlavně přírodou danou živostí. Jsou to schránky, jenž jsou vyplněny všemi těmito složkami, a právě ony dodávají naší rase lidskost.

 

„Ovládat druhé je síla; ovládat sebe sama je skutečná moc.“ – Taote ťing

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERALíbí se mi, jak si autorka umí hrát se slovy. Věta, kterou by leckdo řekl jako suché sdělení, se v jejích rukou stává něčím výjimečným. Svou stavbou se jí povedlo odnést mou mysl do světa, kde jsem jen okrajově všímala toho, co se děje kolem mě. Příběh jsem vnímala jakousi rovinou v mém vnitřním světě, kterou sama teprve objevuji. Právě na tomto faktu vidím, že opravdu existují osudové knihy – takové, které probudí něco, co jsme v sobě ani původně netušili, že máme. Kniha se tak stává pomyslnou živou bytostí, která k nám mluví a učí nás. Někdo by si myslel, že to je kouzlo, co myslíte?

Při čtení jsem se cítila stejně uvolněně a bezpečně, jako se všechny postavy cítily u Michala v domě. Zahrada se tak stává nyní i pro mě jistým útočištěm, kam se má mysl může uchýlit. Pro mě jako recenzenta je velmi obtížné obsáhnout do tak málo pravidly určených znaků tak velmi komplexní příběh, který si pro nás autorka připravila. Třetí díl s názvem Návrat je naplánovaný na třetí čtvrtletí letošního roku. Slibuje nám další odhalení a rozvinutí příběhů našich hrdinů. Ještě dost času na případné dočtení předcházejících dvou knih, co myslíte? Podle mě určitě nebudete litovat.

 

Vydal: Nakladatelství Kruh; 2014
Autorka: Jana Richterová
ISBN: 978-80-905628-4-4
EAN: 9788090562844
Počet stran: 304

 

richterovaMgr. Jana Richterová se narodila se roku 1967 v Opavě. Absolvovala humanitně a výtvarně zaměřená studia a pětiletý psychoterapeutický výcvik v hlubinné a psychodynamické psychoterapii. Pracovala řadu let v oblasti zdravotnictví jako arteterapeutka, je členkou České arteterapeutické asociace.

Věnovala se také pedagogické činnosti v ZUŠ jako učitelka výtvarného oboru a na Ostravské univerzitě, kde externě vyučovala arteterapii. Od roku 2014 je členkou Obce spisovatelů České republiky. Žije a pracuje v Opavě.

Komentáře

komentářů