Evoluční teorie platí i v háji fantastiky. Tím nemyslím zvířátka, která se navzájem požírají a kdo zůstane jako poslední vcelku, tak vyhrál. Pouze narážím na vývoj – dinosauři si vesele pobíhají, najednou buch, jsou pryč a o pár milionů let později se zde místo nich hemží savci. A teď si představte, že se náhle v šumavských hvozdech objeví skupinka velociraptorů o velikosti králíka.

Srdce_leduČeská scifistická scéna nezapomíná na svůj zlatý věk. Na čas, kdy žánrová literatura byla ghettem, skupinou vyvolených vědoucích, kdy vycházely knihy tak nějak ušlechtilejší a lidé k sobě měli tak nějak blíž… Podhoubí stesku, nostalgie a touhy po dávno uplynulém dokázalo vytvořit poměrně specifickou nitku, která nekoresponduje snad s ničím v (nejen) angloamerické fantastice. Takovou, která by odpovídala dinosaurům, jenž se adaptují na podmínky dnešních ekosystémů.

Jednou z těchto životaschopných ještěřiček je i Srdce ledu. Sbírka deseti povídek, které se vymykají trendům současné fantastiky v pěti bodech.

Za prvé – povídková kniha českého autora, jejíž příběhy spolu nejsou nijak provázané, se dnes jen tak nevidí.

Za druhé – David Šenk píše sci-fi konzervativního střihu. Žádnou space operu, žádnou military, žádné dystopie. Sem tam si vypůjčí některý z prvků, ale jeho vesmírná dobrodružství se soustředí na jiné věci než úžas z vesmírných dálek a dobrodružství.

Za třetí – autor je technooptimista. To se projevuje jak v celkovém vnímání pokroku navzdory konkrétním příběhovým okolnostem (které v případě technoskeptika či pravidelného čtenáře dystopií vyvolává jízlivý úšklebek), tak v množství technoblábolu pobíhajícího si po stránkách. Šenk tvoří atmosféru často prostřednictvím vysvětlování. Nesází na efekt samozřejmosti, kdy hrdinové buď ví, jak různé věci fungují nebo se o to nestarají.

Za čtvrté – příliš mnoho akce spolehlivě znudí, proto jí v povídkách mnoho ani není. Vytěsňuje ji snaha o podrobné prokreslení světů a servírování poselství, která by si měl člověk odnést.

Za páté – Srdce ledu je v mnoha ohledech ódou na obyčejný život navzdory okolnostem. To na jednu stranu svádí k rozněžňování se nad autorovým hlubokým humanismem, na tu druhou však dostává čtenáře do nepříjemné situace. Šenkovými protagonisty jsou normální lidé v nenormálních situacích, kteří se jen málokdy dostanou dál, než jen překročením svého stínu. Často zůstávají pozorovateli, kteří jsou více nebo méně zúčastněnými. Stojí před překážkami, s nimiž si prostě a jednoduše nemohou poradit, a sami si uvědomují své limity.

Těchto pět bodů je pouze popisem hrany, na níž se budou lámat čtenářské sympatie. Povídky Davida Šenka jsou čirou esencí příběhů bodujících v domácí sekci časopisu XB-1 (který ve své předchozí inkarnaci coby Ikarie odchovával scifistickou a fantazáckou omladinu prakticky až do nástupu Pevnosti… a v nějaké formě v tom pokračuje dosud). Spojuje se v nich ambice a snaha o překonání světovosti s pevným zakořeněním v české (a polské a sovětské) vědecké fantastice tradičního rázu. Po autorské stránce má autor blíž k Součkovi, Lemovi, Josefu Nesvadbovi a bratrům Strugackým. Nepřehlédnutelný je i odkaz Arbesových romanet.

Srdce ledu skutečně připomíná živoucí fosílii. Začíst se do jeho stránek snese srovnání s nosem přitisknutým u stěny obřího akvária a očima hypnotizujícíma, jak si v něm hejno latimérií plave sem a tam. Povídky tohoto typu se spolupodílely na dětství našich rodičů a odchovaly několik generací českých autorů fantastiky. A navzdory okolnostem pokračují dál, vyvíjí se, mají své autory, kteří je pohání vstříc novým zítřkům. Vymření jim nehrozí, ne s lidmi, jako je David Šenk.

 

Vydal: Epocha; 2015
Autor: David Šenk
ISBN: 978-80-7425-245-7
EAN: 9788074252457
Počet stran: 200

Komentáře

komentářů