Milí Sečtělí.
Neprovádějte experimenty na členech jiných frakcích.
Když už provádíte experimenty na členech jiných frakcí, nemluvte s pokusnými subjekty.
Když už mluvíte s pokusnými subjekty, nezaznamenávejte výsledky rozhovorů do samostatného protokolu.
Když už zaznamenáváte výsledky rozhovorů do samostatného protokolu, neberte jej jako hlavní výstup.
A když už jej berete jako hlavní výzkum… ničemu se nedivte. 

 

Povstaleckou trilogii považuji za pravděpodobně nejlepší young adult dystopii, která u nás vyšla. Svět Rothové mi přišel inspirativní. Avšak ještě víc než vlastní příběh Triss a Tobiase mě baví rýpání do bílých míst, překlápění úhlu pohledu a další sečtělé zhůvěřilosti, jichž se normální čtenář nad oblíbenou knihou nedopouští.

ČtyřkaProč tento úvod? Protože s posledním počinem Veronicy Rothové to je jednoduché. Buď jste četli Povstaleckou trilogii a líbila se vám, Tobiase Eatona znáte a milujete ho – pak se kniha stává fanouškovským „must have“. Nebo autorčin styl nemáte rádi, a tím spíš se dalším příběhům ze světa Divergence vyhnete. Případně si chcete udělat obrázek předtím, než začnete číst trilogii a pak… pak… pak logicky nastane problém, protože všichni kolem vás jsou buď nekritičtí fanoušci, stejně nekritičtí odpůrci, nebo rovněž neví.

Recenzovat Čtyřku s sebou přineslo především nutnost, v duchu Jeanine Matthewsové, vše pojmout v duchu vědeckého experimentu. Sehnat fanynku Divergence nedalo žádnou práci, stačil pohled do zrcadla, abych konstatovala, že mám, co potřebuji. Následovalo zajištění kontrolní skupiny.

Pracovní postup je jednoduchý. Vezme se jeden Neohrožený mužského pohlaví, kolem nějž prošla Povstalecká trilogie i film Divergence velkým obloukem. Úlisnými úsměvy, spoustou superlativů, doporučení a škemrání – „Potřebuji nezaujatý úhel pohledu!“ dosáhneme, že skutečně knihu otevře a za tři hodiny bedlivého dozoru ji přečte. Uvaří se spousta kapučína, nachystá se notebook na psaní poznámek a započne se s výslechem. Přináší to neobvyklé zážitky, jako když pokusný subjekt začne rozebírat geografickou polohu Chicaga, otázku klimatizace a statiky budov a prakticky na začátku padne věta: „Možná Tobík bydlel v místě, kde bydlí Nostalgia Cricic!“ A protože podobné věty budou padat častěji, přihodíte ke kapučínu i množství čokolády, které by zabilo vyžraného hrocha.

 

Já ani nevím, proč Tobíkovi všechno prochází. Padouši to musí brát stylem: ,…ale svět by byl tak nudný, pojďme dál intrikovat a podrážet mu nohy, harr, harr, harrr!'“

 

I když vynecháme otázku, jestli Divergentní povídky skutečně obsahují povídky jako takové (ehm, ne, pouze příběhové výseče, které doplňují události trilogie o nové dílky puzzlí), stále zůstává otázka děje. Děje, který hlavního protagonistu obíhá v kruzích, opojen jeho celkovou úžasností a dokonalostí. Tobias Eaton má početný fanklub a Veronica Rothová jest jeho čestnou předsedkyní, takže nepřekvapí – nemělo by překvapit –, že se dočkal i obří dávky fanservisu. Dobře napsaného a poutavého. Čtenář se nedozví nic, co by nevěděl či aspoň netušil z Povstalecké trilogie, ale stejně bude spokojený.

Rothová se příliš nezdržuje prokreslováním postav. Pochopitelně – příběhy jsou určené především pro čtenáře trilogie, kteří hrdiny znají a mají o nich už vytvořený obrázek. Výjimkou jsou Shauma a Zeke, jimž se dostává více prostoru, a Erik, kterého autorka zjevně opravdu nemá ráda.

 

Ano. Pokud by nebylo zlých, zákeřných autorit, těšili bychom se příběhu Ježíše – Tobiase, který Neohrožené promění, Odevzdané zachrání a Sečtělé naučí neplýtvat elektřinou po večerech.

 

Popis prostředí a jakéhokoli vysvětlení, proč v Chicagu funguje systém pěti frakcí, jak vlastně je to s Odpadlíky a co by mohlo být za plotem, v Čtyřce není. Vlastně je to „jen“ další dávka všeho, co čtenáře bavilo na Divergenci předtím, než se postupně začala rozloupávat globálnější zápletka a autorka odhalila, co, proč a jak vlastně vše funguje. Fanynky to nadchne, protože právě izolovaná realita Neohroženost – Sečtělost – Odevzdanost – Upřímnost – Mírumilovnost většinu z nich uchvátila a rozšiřování obzorů pro ně znamenalo především destrukci toho báječného mikrovesmíru.

 

Pokud je v trilogii hodně romancí, kterak se Tobík snaží políbit Trysku a jak ji jako instruktor ošahává… tak by se mi to zrovna nechtělo číst. Ale i tak jsem si říkal, že by mě zajímalo, co se v té sérii dělo.“

 

Popadnout Čtyřku se sveřepým úmyslem začít se světem Povstalecké trilogie právě prostřednictvím povídek, je asi stejně dobrý nápad, jako se snažit naskočit na vlak, který kolem vás jede plnou rychlostí. Ne, není to dobrá volba. Lepší je zapomenout na fobie ze sérií a jako první popadněte Divergenci. Někdy ve třech čtvrtinách knihy budete mít jasno, jestli je tohle váš šálek kávy. Pokud je, budete pokračovat v trilogii a zjistíte, že vás začátky bavily víc – pak budete Veronicu Rothovou za povídkový nášup milovat. Nekriticky.

To neznamená, že by Divergentní povídky nemohly vzbudit zájem těch, co trilogii nečetli. Otázkou zůstává, jaký? Kupříkladu pokusný subjekt z vlastní iniciativy zhlédl film a nyní mám skype plný architektonických rozborů základny Neohrožených, se zvláštní pozorností věnovanou Jámě… ach, ten individuální vkus.

Zatímco se Divergence vpálí do mozku, nutí hltat stránky a klást si otázky (v případě Neohrožených i ty o seškrabávání mrtvol a boji s choroboplodnými zárodky), Čtyřka funguje spíš jako doplňkový materiál. Nejlépe si jej užije čtenář, který už ví, jak to s Triss a Tobiasem dopadlo, a teď se nostalgicky vrací do časů, kdy příběh ještě nebyl uzavřený.

 

Vydal: CooBoo; 2014
Autorka: Veronica Rothová
Překladatelka: Radka Kolebáčová
ISBN: 978-80-7447-713-3
EAN: 9788074477133
Počet stran: 192

Komentáře

komentářů