Příběh, který vznikl jako spontánní nápad, jako jakási hra autorčiny kreativity, která žádá probuzení představivosti také u jejích čtenářů. Kniha je totiž protkaná magickým realismem; je plná symbolů a náznaků, které jen volají po tom, aby je všímavý čtenář rozluštil. Anebo – co je možná žádanější – nechal proudit volně svou fantazii a dal příběhu úplně jiný směr vlastním subjektivním vnímáním čtené reality.

 

„Že by duchovní svět byl jen hypotetický a nikoli empirický, to je ten největší klam, jaký jednostranně extravertní pozitivistická věda kdy zplodila. Vnitřní svět je stejně reálný jako vnější.“ – Emil Páleš, Angelologie dějin

 

Dva mladí architekti – Tomáš a Nikolaj, senzitivní studentka fotografie Mara a cílevědomá majitelka oblíbeného bistra Anna. To je ústřední čtveřice mladých hrdinů, která si mezi sebou shodou náhod vytváří síť přátelských a milostných vazeb. Zatímco ve dne se věnují tito mladí lidé práci a svému soukromému životu, tak během spánku se svými sny dostávají do tajemného lesa, který ukrývá jakési nebezpečí… Je to stále jen sen nebo něco jen dřímá na správnou chvíli?

Autorka opírá celý svůj příběh o částečnou skutečnost, protože jen díky té se stává kniha reálnější a osudy postav nám bližší, i přes použité tajemné, mysteriózní a fantaskní prvky. Základ úspěšnosti je totiž v tom, aby čtenář uvěřil, a pokud mu autor dodá známé tvary, osobnosti nebo například jména, je hned snadnější se do příběhu ponořit a prožívat jej.

obalka-fin.inddAčkoliv je Sféra žánrem zařazená mimo jiné také do fantasy, tak jeho prvky se objeví v první polovině knihy jen v náznacích, snové realitě a symbolech. Leckterý čtenář by si mohl myslet, že si jen s našimi protagonisty zahrává jejich vlastní psychika, avšak je tomu tak? Domnělá pravda se vyvíjí úplně jiným směrem. V druhé části se totiž tyto zmíněné prvky mění – gradují a stávají se svou samostatnou dějovou linkou, která nás připravuje na další dění; takové, jenž se vymyká všemu, co jsme si doposud mysleli, že může být možné.

V příběhu je několik linií a často se mění pohled výpravy – v roli vypravěče se tak prostřídají všechny postavy, které mají pro první knihu a posun v jejím ději nějakou váhu. Tento prvek oceňuji, ne každý autor jej totiž umí správně použít, což se Janě Richterové k našemu štěstí bez problémů podařilo. Děj díky tomu neskáče nelogicky z jedné postavy do druhé, ale udržuje si svou stabilní osu, ke které se příběh vždy vrátí.

Jednotlivé postavy jsou promyšlené do drobných detailů. V průběhu si pozorný čtenář určitě povšimne jejich vývoje, jelikož protagonisty vnímáme prostřednictvím jejich poznávání sebe sama, které nás provází celým příběhem. Jak si to vysvětlit? Jednoduše. Postavy prostupují jistým procesem hledání smyslu jejich existence, takovým určitým sebepoznáním. A to samozřejmě ovlivňuje hlavně je samé a vše kolem nich.

 

Michal Zahradník – psycholog, terapeut, středobod všech postav, jenž ví více, než si ostatní myslí

Nikolaj Alexandrovič Zorin – mladý architekt, který pochází z Ruska a ukrývá v sobě temné tajemství

Tomáš Roháč – mladý architekt, muž z Valašska, který se vzepřel rodinné tradici

Mara Solná – kreativní umělkyně a studentka, která stále hledá své místo ve světě

Anna Pokorná – cílevědomá mladá studentka, majitelka bistra

Johan Hajduk – záhadný mocný muž z vyšších kruhů, který za záhadných okolností ztrácí zrak

 

Většinou u knih poznávám, kdo je hlavní postavou příběhu. Avšak u Sféry jsem tuto jistotu doposud nenabyla. Jako jakýsi středobod všech působí Michal Zahradník, psycholog a terapeut, který ví více, než si ostatní myslí. Je to záhadná osoba, která v sobě ukrývá mnohá tajemství o sobě, ale také o ostatních. Každá z postav má svůj svět, jenž je postupně odhalován. Jak jej budeme vnímat? To už záleží jen na osobnosti čtenáře.

 

„Všechny síly, které sídlí v těle,
jsou andělé.“
Maimonides

 

ikonaAčkoliv se kniha odehrává ve fiktivním moravském městě, tak jde vidět, že autorka vnímala zdejší moravskoslezské prostředí a reálie pozorně a zakomponovala je do příběhu. Sféra mi díky tomu voněla jistou domovinou, i když se v ní znatelně promítají multikulturní prvky, které dodávají knize jistou exotičnost. Autorce se podařilo docela zdařile vystihnout, jak je česká společnost tolerantní. Zakomponovala do svého příběhu mnohé kulturní odlišnosti – vesnického muže z Valašska, pravoslavného křesťanského Rusa nebo také pracovitou mladou Židovku, kteří spolu – samozřejmě s menšími i většími problémy – vycházejí.

Výprava příběhu je poklidná, autorka nám dopřála tu cennou možnost zpomalit v dnešní uspěchané době a nelézt v jejím díle potřebný klid. Sféra má pro mě melancholický nádech, který však v sobě nese určité pozitivní prvky, pomyslné světlo, jenž nás nevědomky podporuje. Taková skrytá naděje, o které ani nevíme, že v nás ještě dřímá. Vše se prolíná a vzájemně doplňuje a vzniká tak kniha, která mi atmosférou připomněla dvě konkrétní díla Paula Coelha (Veronika se rozhodla zemřít, Alchymista), styl Haruki Murakamiho a knižní prostředí od sester Brönteových.

OLYMPUS DIGITAL CAMERASféra se mi zdá svým stylem vhodnější spíše pro ženy, nejlépe od dvaceti do třiceti let, které svůj dospělý život teprve započaly, avšak již zažily určité útrapy. Ale kniha zaujme i starší publikum, ostatně toho je důkazem i má pětapadesátiletá maminka, která v knize našla pro ni docela nečekané zalíbení. Avšak pro muže by se mohly stát kupříkladu mnohé popisy ošacení postav nezáživnými.

Při čtení čtenářovu oku neunikne – ať už podle poznámek v textu nebo citátech na začátku kapitol –, že Jana Richterová je velmi vzdělaná žena, která má široký záběr nejenom v kultuře, umění a literatuře, ale také její znalosti zasahují do náboženství, psychologie a historie. Všechny tyto prvky velmi schopně zapojuje do příběhu, který se tak stává pro nás mnohem působivějším a komplexnějším. Do prvního dílu Zahrady se promítlo také autorčino vzdělání v arteterapii, které ji v mnohém při psaní inspirovalo. Avšak čtenář, který se do Sféry pustí, se musí rozhodnout, zda bude knihu zkoumat podrobně anebo ji vezme jen jako odpočinkovou četbu. Na první pohled je totiž poklidným společenským románem o běžných lidech, ale když se nad příběhem více zamyslíme, jsou v něm skryté významy.

 

Sféra je kniha, jež je napsaná uvolněným stylem, který čtenáře pomalu uvádí do rozsáhlého příběhu, jehož koncept si pro nás Jana Richterová připravila. Doposud byly vydány dvě první knihy z plánované pětidílné série Zahrada – Sféra a Lovec – a letos v druhé polovině roku je v plánu vydání třetího pokračování s názvem Návrat.

 

Vydal: Nakladatelství Kruh; 2013
Autorka: Jana Richterová
ISBN: 978-80-905628-0-6
EAN: 9788090562806
Počet stran: 300

 

richterovaMgr. Jana Richterová se narodila se roku 1967 v Opavě. Absolvovala humanitně a výtvarně zaměřená studia a pětiletý psychoterapeutický výcvik v hlubinné a psychodynamické psychoterapii. Pracovala řadu let v oblasti zdravotnictví jako arteterapeutka, je členkou České arteterapeutické asociace.

Věnovala se také pedagogické činnosti v ZUŠ jako učitelka výtvarného oboru a na Ostravské univerzitě, kde externě vyučovala arteterapii. Od roku 2014 je členkou Obce spisovatelů České republiky. Žije a pracuje v Opavě.

Komentáře

komentářů