Sborník povídek polské spisovatelky Maje Lidie Kossakowske, Pouta krve, je bránou do světa hororu, fantasy a sci-fi. Nečekejte zde pohádkovou krajinu plnou mírumilovných bytostí, kniha totiž oplývá ponurým a hrůzostrašným prostředím, kde téměř na každém kroku narazíte na démona či zabijáka, kteří urputně touží po vašem utrpení. Čeká na vás devět děsuplných povídek plných krve.

Maja Lidia Kosakowska je polskou spisovatelkou fantasy a hororu. Vystudovala střední uměleckou školu a poté fakultu středomořské archeologii na Varšavské univerzitě. Jejím prvním debutem byla povídka Moucha (1996), za kterou byla oceněna cenou spisovatelů SF. Mezi její další díla patří například Rozsévač větru, Grilbar Galaxie nebo Železný král.

big_pouta-krve-206981Kniha Pouta krve obsahuje celkem devět povídek: Moucha, Schizma, Hekatomba, Diorama, Zrcadlo, Smutek, Pouta krve, Klid v klané vodě a Šarlatová vlna. Každá povídka je originální a to nejen co se týče hlavních postav, i když i jejich výběr je velice rozmanitý, avšak také světy, ve kterých se odehrávají. Ty jsou různorodé – jednou se ocitnete za zrcadlem, jindy zase ve světě mrtvých.

Co mě mile překvapilo a zároveň i potěšilo, byl autorčin nápad přidat ke každé povídce krátký odstavec, ve kterém shrnula, proč danou povídku začala psát, jaký byl její motiv a inspirace. Krom ostatních spisovatelů, jako například Ray Bradbury, také čerpala i ze vzpomínek na své mládí či na dobu, kdy cestovala do Berlína.

 

„Po chvějných křídlech tučných much splývá hmyzí smrt. A krev je černá, jak perel krve na prsa sype se drť.“

 

Už při čtení první povídky, Moucha, jsem věděla, že mě tato kniha bude bavit. Kdo by si pomyslel, že tak obyčejný tvor, jako je moucha, může mít hrůzostrašnou symboliku pro vztah člověka a smrti?

Mezi mou další oblíbenou povídku patří Diorama. Žena jménem Alice žije na ostrově s Krysákem (mluvící krysou) a mužem Lukem. Oba trápí myšlenka, jak se na toto místo dostali, a kde to vlastně jsou. Je to realita nebo pouhá iluze dokonalého světa? Rozuzlení příběhu bylo velmi překvapivé, avšak nechci jej prozradit. Mohu akorát říci, že fantazie autorce opravdu nechybí.

Do třetice, a zároveň jako poslední povídku, zmíním Smutek. Smutek je jméno starého koně, který je podle slov Matějova otce připraven na setkání s bohem. Avšak kůň záhadně zmizí a nikde po něm není ani památka. Matějova rodina opustila Zemi a nyní se na jiné planetě věnuje farmaření. Jednoho dne z okolí zmizí všechny děti ve věku okolo třinácti až osmnácti let. Povolali je k sobě likanti, mytická a krvelačná stvoření ze Země. Jejich cílem je vyhladit lidi, kteří nejsou hodni života. Tato povídka byla velmi smutná. Tragický osud lidí a Matěje se mi vryl do paměti. Autorka touto povídkou chtěla vzdát hold spisovateli Rayi Bradburymu a upřímně myslím, že se jí to více než dobře povedlo. Dokonce mi to trochu připomíná jednu z jeho knih, Marťanskou kroniku.

Pouta krve jsou zkrátka to pravé ořechové pro milovníky hororu. Rozhodně myslím, že stojí za to přečíst i ostatní díla této spisovatelky, jelikož právě tímto sborníkem mě velice zaujala.

 

Vydal: Zoner Press; 2014
Autor: Maja Lidia Kosakowska
EAN: 9788074132650
ISBN: 978-80-7413-265-0
Počet stran: 303

Komentáře

komentářů