Takové úplně obyčejné odpoledne v životě federálního šerifa, popravčí upírů a oživovatelky mrtvých Anity Blakeové… Sedí si ve své kanceláři s hrnkem kávy v ruce a přemítá o tom, s jakou chutí provokuje svého šéfa, zatímco naproti ní sedí místní církevní hodnostář. Jedinou zvláštností by snad mohlo být, že se jedná o Malcolma, upíra a zakladatele Církve věčného života, který se z nějakého důvodu zjevně bojí. Mělo by to Anitu zajímat? Vždyť už se chtěla chystat na rande s jedním ze svých šesti stálých milenců. Jenže Anita je v jádru dobrá duše, a tak si Malcolma vyslechne. Dobře udělá, protože záhy zjistí, že se nejedná o Malcolmovy starosti, ale o její vlastní jako lidské služebnice vládce města.

Do města dorazila upíří policie, Harlekýni. Začíná být zjevné, že na sebe Jean-Claudův polibek přitáhl zbytečnou pozornost, když posledně společně s vyšším upírem Auggustinem vysáli s Anitou moc i ze všech jeho poddaných. Tak velká kumulace síly nemohla zůstat nepovšimnuta. A tak jsou nadpřirozené bytosti v St. Luise zase jednou v životním nebezpečí. A to je jenom dobře.

Proč je to dobře? Protože to znamená méně sexu a více napětí a války v příběhu. Taky to znamená Edwarda s Olafem a mladým Peterem. Tam, kde je Edward, je vždycky… vražedněji. Je tu jako zrcadlo Anitiny bezcitnosti, takže autorce nezbývá nic jiného, než Anitě její bezcitnost alespoň na okamžik vrátit. Peter, po předchozích nepěkných zkušenostech a ve svých teprve šestnácti letech, balancuje na hraně. Jako oběť zločinu se mohl stát buď stálou obětí, nebo agresorem. Rozhodl se pro druhou možnost a důležité je, jakým způsobem si se svou rolí teď poradí. A Olaf? Olaf, ačkoli pouze člověk, je stále děsivější než všechny příšery v širokém okolí.

„Pak zamířil chodbou k nám jako nějaká černá příšera z filmu. Ten druh, co vypadá lidsky a je to člověk, ale v jejíž mysli nezůstalo nic lidského, s čím by se dalo mluvit.“

Příběh ubývá s téměř zapomenutou svižností. Nemyslím tím, že by snad předchozí erotické díly neměly švih, to zase ano, ale chybělo jim napětí, které do příběhu vnáší jen skutečné ohrožení.

„Umírali jsme. Hruď se mi víc a víc svírala. Nemohla jsem dýchat.“

Zároveň ale z předchozího dílu zůstává hluboký náhled do lidských dramat. Tentokrát je mimo jiné na pořadu dne naplňování potřeb. S kým můžeme ve svém životě opravdu počítat? Kdo by tu pro nás měl být? Samozřejmostí také zůstává propracovanost postav i jejich odlišností a typičností, což v tak ohromném množství charakterů rozhodně nemůže být pro autorku snadné.

„Moje terapeutka říká, že buď jsem v tom vztahu plnohodnotný partner, nebo ne. Plnohodnotní partneři nemusí prosit, aby byly naplněny jejich potřeby.“

Ne, že by se snad autorka tentokrát zcela vyhnula sexu nebo „emočnímu balastu“ (slovy hlavní hrdinky), ale rozhodně příjemně překvapuje návratem k propracovanosti příběhu, logičnosti motivů jednotlivých postav a návaznosti na předchozí události.

Harlekýn je alespoň částečným a rozhodně příjemným krokem zpět ke kořenům série. Potěší každého příznivce nejen paranormální romantiky, ale i akčních příběhů plných chladného kovu a je díky Olafovi doplněn i o naturalistickou vložku, která po dlouhé době zase jednou zvedne Anitě žaludek. Aneb všechno je, jak má být a srdce čtenářovo plesá.

 

Vydal: Epocha; 2014
Autorka: Laurell K. Hamiltonová
ISBN: 978-80-7425-216-7
EAN: 9788074252167
Počet stran: 416

Komentáře

komentářů

About The Author

Již dvě dekády let jsem vášnivá čtenářka fantastiky. Setkala jsem se snad se všemi subžánry a v každém jsem si našla knihu hodnou přízně. Mezi oblíbené autory řadím C. Barkera, R. A. Heinleina, A. C. Clarka, D. Simmonse, A. McCaffrey, P. Bretta, R. Zelaznyho, F. Herberta, J. Nowak, L. Hamiltonovou... Vlastní literární tvorbě se intenzivněji věnuji zhruba od začátku roku 2010. KatyRZ@mfantasy.cz