Jan Urban – Pragocalypsa: Krev padlých andělů (recenze)

Pragocalypsa - titulekObsahuje spoilery k prvnímu dílu.

Tak se nám ten konec světa pěkně roztáčí. A to pořádně. V Praze se řežou členové našeho „Řádu“ (jedinců s nadpřirozenými schopnostmi) se Švédy a jejich mezinárodní koalicí o magickou energii zvanou karma. Ta vyvěrá z trhlin, které se začaly otevírat na konci prvního knihy. A za nimi nečeká nic pěkného. Tedy pěkného možná i jo, zvláště pro fantazáky, ale dobré úmysly to rozhodně nemá s nikým a ničím na naší straně pomyslné barikády.

Pragocalypsa - obálkaPo půl roce vychází druhý díl trilogie Pragocalypsa: Krev padlých andělů a navazuje přesně tam, kde skončili Strážci brány. Eliška unesena těmi druhými, Vyvyan na pokraji smrti, Maričino tajemství odhaleno a zbylí členové týmu, který pátral po receptu na elixír mládí, mrtví či ztracení. Ne všechno ale tak zůstane a obzvlášť Vyvyan toho ještě dokáže zvládnout dost, zvlášť, když onou ztracenou ingrediencí do božského nektaru je právě jeho krev. A ta se hodí i na jiné účely.

Na scéně se kromě postav z prvního dílu objevují i dva noví řeholníci. Vanda, jediná žena, které je rozhodně bezpečnější koukat se do výstřihu než do očí (to totiž chlap zkamení jen trochu), a velký prostor dostane také pan Kamil Bartošek, vlkodlak z prologu prvního dílu, který je ve své lykantropní formě rozhodně snesitelnější společník než v té lidské.

Ačkoliv akce rozhodně neubývá, v první polovině knihy poněkud slábne tempo. To se naštěstí vrací v druhé polovině v momentě jednoho megazvratu, který fakt nikdo nečekal (ač někteří tušili). Odsud až do konce knihy nenechá autor žádného čtenáře vydechnout. V recenzi na první díl jsem si stěžoval na několik nejasností a nepřesností. Byl jsem tedy velmi mile překvapen, když se v druhém díle vysvětlili iPody fungující jako telefon, či nelogické a neprofesionální chování některých postav. To se ale vrací i zde v momentě, kdy jedna z postav doslova rozchodí smrt.

Druhá kniha Jana Urbana je důstojným nástupcem prvního dílu. Nepřekonává ho, ale ani není nijak výrazně slabší. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou opět ilustrace od Dominika Bronieka, který stojí i za obálkou. Druhý díl Pragocalypsy obsahuje devět kreseb, z nichž mě nejvíc zaujalo vyobrazení Vandy a jejího stínu. Komu se líbili Strážci brány, určitě nebude z Krve padlých andělů zklamaný. Pokud se však někomu nelíbil osobitý Urbanův styl, zvláště pasáže z Vyvyanova pohledu a jeho komentování za hranou všeho či častého zmiňování jeho playlistu, musím takového čtenáře varovat, že se ještě přitvrdí a v kombinaci s panem Bartoškem dochází k nebezpečně výbušné směsi černého, morbidního a občas i poněkud nechutného humoru.

 

Název: Pragocalypsa – Krev padlých andělů
Autor: Jan Urban
Ilustrace a obálka: Dominik Broniek
ISBN: 978-80-7520-015-0
Vydal: BELETRIS; Praha, 2014

 

Komentáře

komentářů

Leave a Reply