Kiara Arkandela se narodila v Erilianu, jediném místě, kde jsou kouzla stejně přirozená jako voda či vzduch a každý vládne aspoň nějakou magickou mocí. Po zavraždění rodičů, prominentních kouzelníků, vyrůstá v laskavé péči poručníka a připravuje se ke studiu na prestižní univerzitě. V době nástupu do prvního ročníku se však do města vrací muž podezřelý ze smrti její rodiny.

…ale žádný strach!

Město čarodějů je snad cokoli jiného než koncentrovaný melodram.

 

Takže – nádech, výdech, vypudit z mozku všechna očekávání a asociace, které první odstavec plný kapajícího patosu nasadil mezi šedé buňky. Je to pro blaho čtenáře i knihy.

Navzdory jistým podobnostem v životních osudech a společenském postavení není Kiara ani Bruce Wayne a ani Harry Potter. Nekoná se žádné pobíhání v masce po ulicích Erilianu spojené s pacifikací zločinců v bizarních kostýmech, ani se jí nikdo nekoří coby „dívce, která přežila“. Ne, ne a ještě jednou ne!

Město čarodějů je především románem o prvních láskách, dospívání, svobodě univerzitního studia a kostlivcích ve skříních, kteří pociťují potřebu si v obývacím pokoji uspořádat čaj o páté… Majitelé domu pak pochopitelně nejsou nadšeni, když je potkávají během svých každodenních aktivit se trousit po chodbách – tu s porcelánovými šálky, tu s cukřenkou, tu s tácem sendvičů a čajového pečiva. Výsledek není ani tak nadšené zachraňování světa partou hyperaktivních jedinců, jako prostou snahou nastavit pravidla nekonfliktního soužití.

Příběhem knihy nás po většinu doby provází hrdinčino vyprávění v první osobě – a díky za to všem bohům a hlavně autorce. Ich-forma totiž eliminovala většinu začátečnických nešvarů, probleskujících v úvodních pasážích a naopak dala vyniknout silným stránkám stylu Terezy Janišové. O záchraně čtenářských sympatií pro hrdinku ani nemluvě.

erilianKiara by se totiž, být pozorována vševědoucím a jí nakloněným vypravěčem z třetí osoby, jevila jako téměř archetypální Mary Sue. Je krásná, inteligentní, výřečná, za všech okolností působí až božsky dokonale, v tanečním souboru exceluje stejně jako při studiu (s výjimkou jediného předmětu, kde propadá a tedy může být doučována idolem všech dívčích srdcí) a autorka ji obdařila melodramatickou minulostí i romantickou zápletkou ve stylu Večerů pod lampou. Sledování jejích myšlenkových pochodů však znamená, pod autocenzurou dobře vychované čarodějky, schopnost vidět i tu sedmnáctiletou prvačku, která má svých starostí plné střevíčky. Místo alabastrové sochy najednou pozorujeme živou dívku, jíž musíme fandit, aby všechny problémy dokázala vyřešit ke své plné spokojenosti.

Město čarodějů není jen prvním dílem erilianské trilogie Terezy Janišové, ale i autorčiným debutem. Jeho vydání nepředcházelo získávání ostruh v literárních soutěžích, s tím spojené publikace povídek ve sbornících vítězných prací a zpětná vazba nezaujatých čtenářů. To ji staví do specifické pozice – na jedné straně vzbuzuje automatické nadšení, na straně druhé nedůvěru. V kategorii „mladí mladým“ však patří první díl Erilianu mezi špičku.

V Městě čarodějů se to sice klišé jen hemží, autorka se jimi však nenechá vláčet. Naopak je prohání sem a tam. Ještě je nedokáže použít jako obrácenou čepel, jak tomu bude v dílech následujících, už teď však projevuje výjimečný cit pro detail a pointování scén. Nesnaží se tlačit na pilu a neprosazuje dramatičnost za každou cenu, místo toho si užívá běžné erilianské reality.

Od většiny „knih psaných mladými autorkami“ se Město čarodějů odlišuje také jazykem. Tereza Janišová má přirozený cit pro češtinu a bezpochyby také nemálo načteno, hlavně z oblasti literární klasiky. Píše se suverenitou, vedle níž působí i ty současné knihy Michaely Burdové jako odbytá školácká cvičení. Nespoléhá se na laciné scény a explicitní vyjadřování, prostě vypráví. S chutí a nakažlivým entuziasmem.

Tam, kde se autorka nechává uchvátit tóny erilianské hudby, tančí se čtenářem způsobem, za nějž by se nemusel stydět i mnohem zkušenější spisovatel. Jenže pak přijde pár škobrtnutí, když Janišová začne příliš přemýšlet, co vlastně si žánr žádá a jestli je vše skutečně vypilované. Příliš se ohlíží, jak příběh vypadá a nenechá jej volně letět na vlnách nadšení. Přesto je Město čarodějů víc než nadějný příslib další tvorby.

 

Vydal: XYZ; 2010
Autor: Tereza Janišová
Ilustroval: Petr Vyoral
ISBN: 978-80-7388-444-4
EAN: 9788073884444
Počet stran: 272

Komentáře

komentářů