Jan Urban: Pragocalypsa – Strážci brány (recenze)

Tak tu máme konec světa. Zase. Tentokrát byl stanoven na 27.12.2017 a zabránit se mu snaží super tajná organizace českých X-menů, která si říká Řád. Ten existuje už od dob císaře Rudolfa II. a někteří jeho zakladatelé se i v létu páně 2017 těší výtečnému zdraví. To díky elixíru života, jehož zásoby se s přibližující apokalypsou ovšem povážlivě tenčí. Řád má také problém se zahraničními agenty, kteří si chtějí ukrojit moc z magického zřídla v Praze pro sebe. Netřeba podotýkat, že setkání s tuzemskou skupinou končí brutálně a hlavně krvavě.

Do téhle řeže se připlete patnáctiletá Eliška, od které si Řád – díky její schopnosti rychloučení a velmi silné magické auře – slibuje velké věci. Na starost jí dostává Vyvyan, jeden z nejstarších členů Řádu, sukničkář a nenapravitelný cynik, co nejde pro ránu daleko. K ruce mu kromě jeho silné intuice bude i tajemná rusovláska Marika.

Pragocalypsa – Strážci brány je první díl z plánované trilogie Jana Urbana, a zároveň jeho prvním vydaným románem. Debut je to ovšem velmi zdařilý a na čtenáře čeká opravdu velká porce akce s příjemně svižným tempem. Přesto se ale v knize vyskytuje pár menších či větších neduhů, které trochu srážejí jinak nadprůměrný požitek z četby.

pragokylypsa

Pragocalypsa – strážci brány je prvním románovým počinem Jana Urbana

Příběh je většinou vyprávěn ich-formou právě z Vyvyanova pohledu. Prvním menším problémem je, že Vyvyan se snaží za každou cenu hláškovat, což občas nepadá na úrodnou půdu a působí spíš otravně. Navíc jeho (nejen) hlášky jsou stavěné hlavně na popkultuře posledních let, což je jednak ztracený potenciál pro 450 let starého tvora, a také to trochu nuluje fakt, že kniha se odehrává v – ač velmi blízké – budoucnosti.

Větším problém nastává, když Vyvyan prozatím opustí děj a vyprávění se najednou přenese do er-formy, čehož si čtenář třeba všimne až na konci scény. Dalším pro mne menším technickým neduhem bylo, že členové řádu si navzájem volají iPody. Ne že by to nebylo možné, jen není nikde vysvětleno, proč hrdinové mezi sebou komunikují právě mp3 přehrávači. A nakonec je tu podivná lamovitost Vyvyana a Mariky, kteří si v tomto ohledu mohou podat ruce s kolegy z Torchwoodu.

Jan Urban ve své prvotině ovšem tyto menší zaškobrtnutí  vyvažuje opravdu velmi vysokou čtivostí a prakticky nepřestávající akcí. Zdařilé ilustrace Dominika Bronieka také potěší. Společně s ústřední trojicí hrdinů se čtenář seznámí s dalšími členy Řádu s více či méně zajímavými schopnostmi, podívá se do Prahy, na Křivoklát či do Novohradských hor. Konec knihy už se čte jedním dechem a nakonec největším mínusem je to, že na pokračování příběhu Elišky, Vyvyana a Mariky si budeme přinejlepším rok počkat.

Název: Pragocalypsa – Strážci brány

autor: Jan Urban

ilustrace: Dominik Broniek

288 stran, 130 x 200 mm, měkká vazba

ISBN: 978-80-87105-71-9

Vydalo nakladatelství BELETRIS, Praha, 2014

Komentáře

komentářů

About The Author

Člen redakce od roku 2005 a nově vedoucí povídkové sekce. Čtenář, divák a posluchač fantasy a science fiction, ale hlavně vášnivý hráč počítačových her.