Po masakru, kterým byl zakončen osmý díl, se s hrdiny dostáváme takřka na samotku. Prázdné domy, otec a syn, docházející zásoby a zombíci kam se jen podíváš. Tíživá samota a plíživý smutek. Vztek, výčitky a strach. Ten tu hraje velkou roli, ač se postavy snaží tvářit statečně.

 .

Název tohoto dílu – Smutek nás pozůstalých – je trefný. Hrdinové opravdu truchlí; a to nejen pro mrtvé, ale i pro živé, kteří jsou na tom svým způsobem hůře než mrtví, které už nic netrápí. Dochází tak zde k jistému návratu ke kořenům – je tu méně krve a samoúčelného násilí a je tu zase více psychického nátlaku. Postavy si zvykly na to, že měly víceméně bezpečné útočiště, a teď se ocitly zase tváří tvář děsivé realitě v otevřené krajině. Pořád se přesouvat z místa na místo, nikde nemít stání, aby vás náhodou nepřepadla banda tuláků. A to ještě není ta největší perlička – zombíci totiž přišli s nový trendem: začínají se sdružovat do stád. Pohyb jednoho zaujme dalšího, a tak nakonec postupují klidně až ve stohlavé skupině. A potkat takové stádo rozhodně není žádný výhra.

 rick

Sledujeme tak již dříve nalomenou psychiku Ricka, Michonne a dalších, kteří se s tímhle světem vyrovnávají po svém. Je ale jisté, že stále trvající, vydatný stres se na nich musí podepsat. Na některých více než na jiných.

Kromě toho se tu objevuje i několik nových postav. Není divu, vzhledem k tomu, že se jejich počet značně zredukoval. Spolu s nimi přichází i nový úkol, kterého se hrdinové mohou zhostit, a děj, který tak již místy stagnoval, má možnost pohnout se zase novým směrem, který možná přivane svěží vítr. Ruku v ruce s postavami přichází i narážky na to, že bychom se konečně mohli dozvědět, co se tak hrozně pokazilo, že to dopadlo zombie apokalypsou. Tak nějak jsme tušili, že by mohlo jít o jakýsi vojenský program, ale nechme se překvapit vysvětlením, kterého se nám snad na konci putování do Washingtonu D. C. dostane.

michone

Scénáře se neodmyslitelně ujal Robert Kirkman a je dobře, že se vrátil zase k psychologické stránce věci a zanechal na chvíli laciného násilí. Vizuální stránku má stále na starosti duo Adlard (kresba) a Rathburn (stínování). Kresba je tedy stále stejná se stejnými prvky a charakteristickými rysy – vcelku jednoduchá, strohá, ale atmosférická především díky tvářím zlomyslně se utápějícím ve stínech, z nichž na nás svítí jen oči.

 .

Z tohohle dílu mám mnohem lepší pocit než z dílu předešlého, který mě svým způsobem už nudil. Živí mrtví: Smutek nás pozůstalých mi dává naději, že se nakonec série možná dokáže zase vrátit (alespoň částečně) k propracovanosti postav a jejich jednání, což je prvek, díky němuž jsem si tuto sérii původně oblíbila.

 .

Název: Smutek nás pozůstalých (Živí mrtví 9)

Scénář: Kirkman, Robert

Kresba: Adlard, Charlie

Překlad: Martin D. Antonín

Nakladatel: Crew

Rok vydání: 2013

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...