Caim si myslel, že ho cesta do Eregotu, jeho domoviny, dovede ke své matce, že zjistí, co se jí stalo a možná… se mu ji podaří přivézt zpět. Jenže putování v této barbarské zemi neskončilo. Ani zdaleka…

.

Po mnoha bojích

V předchozím dílu se Caim, nájemný zabiják a královnin milenec, podílel na převratu ve své rodné zemi, kde vládly temné síly, které hrozily pohltit celé království. Jenže tyto zlé síly přetrvaly, sice na jiných místech, ale stále jsou tu. A tak Caimova výprava musí pokračovat stále dál a dál na sever, na zasněžené pustiny, kde leží odpovědi na otázky o jeho zvláštním dědictví a jeho rodině. Cesta ho zavede přes tucty mrtvých až k daleké černé citadele, která ukrývá mnohá tajemství, spojence i nepřátele. A tam se bude muset Caim postavit samotnému Mistrovi Stínu…

Příběh se stále nese v poměrně jednoduchém duchu, kdy žádným výrazným způsobem neodbočuje od předem vytyčené dějové linky. Sice se nám tato linie rozdvojila a oběma větvím příběhu je věnováno hodně prostoru, ale pořád si to šinou poměrně přímo ke svému cíli.

Caim se cestou učí poznávat svou moc, pracovat s ní a usměrňovat ji. Pravda o jejím původu se mu ale vůbec nelíbí. Ovšem pokud chce něčeho dosáhnout, nezbude mu nic jiného, než se s tím smířit. Konečně se nějakým směrem pohne i jeho vztah s Kit – nehmotnou a pro většinu lidí neviditelnou přítelkyní. Poodhalujeme roušku tajemství jejího původu a nahlédne alespoň koutkem oka do života jejího druhu. V tomto díle už Jon Sprunk s její přítomností pracuje podstatně lépe, než když v prvním dílu vždy někam zmizela a čtenář nevěděl nic bližšího.

Mistr StínuJosiina linie je o něco zajímavější. Caim de facto stále jen putuje a čas od času, aby řeč nestála, mu autor přihodí do cesty nějakou postavičku, kterou je nutné odpravit. Zato Josi jako královna řeší státnické záležitosti – okupantské jednotky rabující její zemi, povstalce, lordy válčící mezi sebou. Nemluvě o jejím malém tajemství, roustoucím jí v břiše, a také prohlubující se náklonosti k synovi jednoho nižšího šlechtice. Pravda, stále se nechová jako panovnice, ale vzhledem k tomu, že je poměrně novopečenou královnou a nikdo ji na tuto roli nepřipravoval, má na to ještě nárok a lze nad tím přimhouřit oko.

.

Série

Pokud bych se měla s odstupem podívat na sérii jako celek, určitě bych našla spoustu chyb a nedokonalostí (Vážně bych si v zimě, když mrze až praští, nešla sednout do venkovní hospody.). Ze stylu a některých chyb je poznat, že se skutečně jedná o autorovu prvotinu, a to i v občasném používání pomocných „berliček“ v příběhu. V mnohém se ale v průběhu psaní zcela očividně zlepšil – ať už je to věrohodnější chování postav, nebo drobné zádrhele v ději, které jsou ke konci stále méně patrné. Sloh si zachovává víceméně stejnou úroveň, stejně jako překlad. Mistr Stínu tak dostál očekáváním, které Jon Sprunk nastavil předešlými díly.

I přes nedostatky, které tato série má, se jednalo o poměrně příjemné počtení, které ve své třídě stále patří k těm nadprůměrným. Pokud jste příznivci subžánru meče a magie (říznutého městskou fantasy), k němuž má podle mého série nejbliže, rozhodně trilogii Stín zkuste.

.

Název: Mistr Stínu (Stín III)
Autor: Sprunk, Jon
Překladatel: Kateřina Niklová
Nakladatel: Fantom Print
Počet stran: 240
Rok vydání: 2013

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...