Čas letí jako vítr. Skoro se tomu nechce věřit, ale letos vyšel již čtvrtý sborník Žoldnéřů fantasie. Jako každý rok určila odborná porota nejlepších několik povídek ze žánru fantasy a ty uzřely světlo světa v knižní podobě. Letos se sešlo osm kousků a jsou tu jména známá z ročníku minulých, i jména nová.

Dan Tučka celou sbírku otevírá – skončil na prvním místě a tak je jeho povídka Rezavé ovce první, která vás praští do očí. A praští vás příjemně. Pokud jste četli autorovy jiné povídky nebo jeho román Umrlčí tanec, mohli jste si všimnout, že Dan se neopakuje. Pokaždé přijde s novým nápadem, což platí i pro jeho steampunkový svět z období kolonizace Austrálie, který v Rezavých ovcích navštívíme. Povídka je to sympatická, s chytrou pointou a uvěřitelnými charaktery, což hlavně platí o tom hlavním. Text se mi zezačátku četl těžkopádně, ale nakonec jsem se chytil a byl smutný, že už je konec. Pokud by Dan přichystal románový kus v těchto kulisách, nezlobil bych se.

Žoldnéři fantasie 2013

 

Ludmila Müllerová je ostříleným žoldnéřem fantasie a umisťovala se již v Drakobijcích. Poslední roky se snaží zaujmout spíše pohádkovým stylem, a jak sama pronesla na jednom z CONiášů – „vykrádáním Boženy Němcové“. Jak všichni víme, Božena Němcová sbírala lidové pohádky a pověsti tak se vlastně o žádné vykrádání nejedná, ale spíše se Müllerová snaží dál přenášet ústní bohatství našeho národa a jazyka. V loňské povídce se jí to podařilo na výbornou, v tom letošnmí tak vysoké ambice snad ani neměla. Dvojčata jsou takovou lehkou temnou fantasy s příměsí pohádky s velkým důrazem na vypravěčský styl. Potěší také autorčin smysl pro drama, kdy nám vypráví dvě časově odlišné příběhové roviny. Čte se o poznání lépe než autorčin loňský kus, ale nepřinesl mi takový prožitek. Na druhou stranu se i tak jedná o téměř dokonale vypiplanou povídku a na stupni vítězů stojí oprávněně.

Bronz získala novicka Jana Vaňková, která se Žoldnéřů účastnila poprvé a hned porotu zaujala svou historickou fantasy Ten druhý. Příběh o silném přátelství (možná až příliš silném) dvou mnichů – chlapců, kdy jeden leží na smrtelné posteli a druhý se jej snaží zachránit. Přičemž oba mají společné určité nadání, které děsí opaty a považují chlapce za démonické. Sledujeme také příhody učedníka alchymistického mistra, který se postará o geniální pointu. Povídka se mi dobře četla, postavy byly dobře načrtnuté, ale nějaké výhrady bych měl. Těch postav tam možná bylo přeci jen trochu moc a místy byl text malinko utahaný, což platí hlavně o úderném finále, které je jinak prvotřídní.

Ačkoli výše tři zmíněné kusy se mi hodně líbily, tak Dan jistě promine, když napíšu, že Dana Rusková je pro mě číslo jedna v tomto sborníku. Povídka Slova, jen slova, se mi totiž plnou měrou trefila do vkusu. Máme tu klasické steampunkové kulisy a uprostřed nich válku tříd, revoluci (jak technologickou, tak občanskou) a do toho hlavní hrdinku, kterou si oblíbíte hned v úvodu. Neskutečně poutavá záležitost, která dokazuje, že Dana Rusková umí. Autorka totiž nejen, že na sto procent plní úlohu „napsat skvělou steampunkovou povídku“, ale ještě se postarala o menší žánrový přesah, který by si zasloužil dostat se výš než na čtvrté místo… a klidně někam ještě dál. Tak jako toužím po románu ze světa Dana Tučka, tak nějaká ta kniha ze světa Slova, jen slova by také nebyla k zahození.

Jan Žlebek nezklamal a opět tu máme povídku s názvem na dva řádky 🙂 Kdo četl autorovy ostatní povídky, asi tuší, do čeho půjde – na rozdíl od Tučka se Jan Žlebek dost opakuje a rok co rok tu máme sice formou a obsahem jinou, ale určitými prvky stejnou povídku. Tak, jako mě zaujala jeho vítězná povídka v posledních Drakobijcích, tak mě jeho každý další kus více a více utvrzuje v tom, že ničeho tak svěžího se od něj už nedočkám. Na porotce Žoldnéřů to však funguje, Jan Žlebek se rok co rok ve sborníku objevuje, ale pro mě je Vzít kousek tady sebrat kousek támhle jen dalším dobře napsaným příběhem z poněkud vykonstruovaně vystavěného světa. Povídka je psaná formou zápisků, které nedokážou čtenáře příliš vtáhnout a pointa je vyzrazená příliš brzy, než aby ve čtenáři nechala hlubší prožitek. Možná jsem ale po Žlebkově Drakobijecké povídce příliš náročný a čekám od něj zázraky.

Následuje povídka Martina Sládka Conquistador, na které je až příliš znát autorova záliba v určitém historickém období nebo jeho důkladnost v přípravě materiálů pro své psaní. V povídce se střídá velké množství slov, kterým běžný čtenář nebude rozumět. Autor patrně považuje každého čtenáře fantasy za historické nadšence, protože konkrétní předměty ani náznakem nevysvětlí (nebylo by zas tak těžké čtenáři napomoci). Stejně pečlivě působí i text, který je pravděpodobně jedinou velkou doménou této povídky – řemeslně je totiž vybroušený k dokonalosti. Náplní to ovšem již taková sláva není. Po celou dobu prakticky sledujeme jak se hlavní hrdina mele s nizozemskými protivníky zatímco se snaží ubránit portugalskou pevnost na území Nového světa. Autor nám také detailně popíše, co má hlavní hrdina na sobě, což mu zabere téměř tři čtvrtiny stránky. Na fantasy povídku je to trochu moc. Po celou dobu se nevěnuje ničemu jinému, než popisu boje a jen trochu nám přiblíží hlavního hrdinu, který tak ke čtenáři nijak nepromlouvá. Škoda tak strojeného přístupu k práci, protože pointa rozhodně potěší.

O poznání lépe stravitelný je příběh stylu meč a magie s názvem Klíč života, elixír smrti, který má na svědomí Václava Molcarová. Ostřílená účastnice literárních soutěží nám předkládá prostý příběh o muži, který musí donést mocný artefakt zlosynovi, který drží jeho otce. Po originální a dramatické úvodní plavbě tří hrdinů po nezkrotných řekách se příběh stočí k několika nepravděpodobných životním setkáním a událostem, které ovšem k žánru patří. Charaktery jsou rozděleny jasně – dobrák, záporák, šmejd, který zradí, tajemná kráska – což k žánru patří. Trošku škoda happyendovského epilogu, který tu být rozhodně nemusel.

Předposlední, sedmé místo, obsadil Lukáš Herma s povídkou V podzemí, která byse také dala zařadit do steampunkového subžánru – záleží o všem na tom, jak vnímáte definici steampunku, čemuž se koneckonců trefně věnuje Leonard Medek v doslovu celého sborníku. V podzemí připomíná kulisy první světové války, jen se tam nějak přimíchali trpaslíci a elfové. Autor pracuje s vojenskou tématikou velice střídmě a více se věnuje chemii postav. Povídka se čte velice dobře, ani nevadí větší míra vedlejších postav, které v ději nemají nějaký vyšší smysl. Svět je vykreslen kvalitně a jeho pravidla jsou čtenáři jasná od začátku do konce. Na první pohled se V podzemí může zdát podobné Conquistadorovi (také se zde hodně bojuje), ale Herma se na rozdíl od Sládka nevěnuje jen popisu bitev, ale i tolik nezbytným vztahům mezi postavami.

Pokud nepočítáme hostující povídky Míly Lince, Adam Fiala sborník uzavírá svou Dívkou ve tmě. Příběh ze světa, kde zhaslo slunce a všude je jen tma. Hlavní hrdinkou je mladá dcera mrtvého protektora, která se pokusí o sebevraždu. V dokonání činu jí však zabrání od prvních okamžiků charismatický pytlák Šakal. Fiala na malém prostoru dokázal vykreslit Šakalův charakter natolik báječně, že si ho oblíbíte ještě dříve, než byste si ho oblíbit měli. Ostatní postavy pak úmyslně působí zkostnatěle kvůli přílišnému pnutí ke světu, který byl, ale už není. Atmosféra by se dala krájet. Na autorovi je znát menší vypsanost, což patrně zapříčinilo poslední místo, ale já osobně bych ho klidně dal někam výš.

Letošní sborník amatérských prací se vydařil. Ačkoli slovo amatérských není úplně na místě, když vezmeme v potaz, že třem z osmi umístěných autorů již vyšla kniha. Ještě bych rád zmínil ilustrace, z nichž mě nejvíc zaujaly kusy Janiny Strnadové a Heleny Sedláčkové. Nezbývá mi nic jiného, než popřát autorům mnoho štěstí do budoucna a těšit se na Žoldnéře fantasie 2014.

Název: Žoldnéři fantasie 2013

Editor: Michael Bronec

Vydal: Straky na vrbě

Seznam povídek:

Daniel Tučka – Rezavé ovce

Ludmila Müllerová – Dvojčata

Jana Vaňková – Ten druhý

Dana Rusková- Slova, jen slova

Jan Žlebek – Vzít kousek tady, sebrat kousek támhle

Martin Sládek – Conquistador

Václava Molcarová – Klíč života, elixír smrti

Lukáš Herma – V podzemí

Adam Fiala – Dívka ve tmě

Hostující Míla Linc – Pod medvědí horou

 

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).