Antologie Ondřeje Jireše patří mezi sborníky, které jsou určeny pro náročnější fanoušky české fantastiky. Jeho cyklus Fantastická historie, který momentálně čítá tři knihy (Memento Mori, Krvavá čest a nyní Písně temných věků) nám přináší povídky žánru historické fantasy od známých i méně známých autorů, to vše v líbivém moderním obalu s kvalitní pevnou vazbou. Písně temných věků původně fungovala jako samostatná antologie, ale nyní ji Ondřej Jireš vydává znovu, tentokrát v rámci již zmíněného cyklu a s menšími úpravami. Ne však natolik výraznými, abyste běželi do knihkupectví v případě, že doma máte původní vydání. Ale pro ty, kteří doma původní vydání nemají, je to příjemná možnost doplnit si sbírku české produkce. A co (a hlavně kdo) nás ve třetím díle cyklu Fantastická historie čeká?

 

Seznam přispěvatelů si můžete přečíst na konci recenze. Aby se sborník věnoval jen určitému období, byly z původního vydání vyhozeny dvě povídky – Dvě hlavy od Lucie Lukačovičové a Řeka od Alexandry Pavelkové (která je přítomna ve sborníku Krvavá čest). Abychom si nepřišli ošizeni, je v Písních temných věků navíc povídka Pavla Renčína V sedle přízraku. A zrovna právě Renčínova povídka mi sedla ze všech nejvíc – ačkoli jsem jeho knihami nepolíben, Renčínovy povídky se mi líbí a v podobných antologiích působí vždy svěže a čtivě. V sedle přízraku není výjimkou a navíc obsahuje hned dvě pointy pro případ, že na jednu z nich přijdete dříve, než autor zamýšlel. Společně s povídkou Jany Šouflové (kterou můžete znát také jako ilustrátorku) Přátelé se neopouštějí jsou ty jediné povídky, které jsou zpracovány s lehkostí a zaručují zábavu i pro menší nadšence subžánru historické fantasy.

pisne temnych veku

O zbylých povídkách se dá říct to, že se jich autoři a autorky zhostili se ctí a vytvořili kusy, podle kterých byste se mohli připravit i na zkoušení u tabule z dějepisu. Mezi ty nejhutnější rozhodně patří texty Leonarda Medka a Františky Vrbenská, přičemž Františka Vrbenská sepsala ságu jedné vesnice, za kterou by se v počtu zemřelých hrdinů škodolibě usmíval i G. R. R. Martin. Ivana Kuglerová si také připravila náročný text nejen samotnou náplní, ale také islandskými jmény, které jednomu nejdou přes pysky – společně s tímto působí text z toho nehostinného prostředí realisticky a atraktivně zároveň.

 

Juraj Červenák a Jaroslav Mostecký si vybrali stejné prostředí pro své povídky – Kyjevskou Rus. Každý čtenář si tak můžete porovnat, který z těchto dvou příspěvků mu sedne více. Za sebe jen řeknu, že Červenák je skvělý vypravěč, ale údernou pointu či příběh plný zvratů od jeho povídky nečekejte.

 

Máme tedy za sebou další z antologií Ondřeje Jireše, které jsou pro mě zárukou kvalitních, i když místy náročnějších a těžkopádnějších textů. Vždy je zajímavé sledovat, jak si který autor poradí s daným tématem (někteří do cyklu Fantastická historie přispívají vesměs pravidelně) a jaká jména se v dané knize objeví.

U mě vede Krvavá čest, která se mi zalíbila zatím nejvíce – ovšem jak Memento mori tak Písně temných věků jsou publikace, které rozhodně stojí minimálně za vyzkoušení.

 

Název: Písně temných věků (antologie z cyklu Fantastická historie)

Editor: Ondřej Jireš

Vydal: Triton

Seznam povídek:

Leonard Medek – Země lvů

Františka Vrbenská – Než dozraje smrt

Pavel Renčín – V sedle přízraku

Juraj Červenák – Strážce hvozdu

Jaroslav Mostecký – Žabí věž

Ivana Kuglerová – Píseň o Hálfdanovi

Jana Šouflová – Přátelé se neopouštěí

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).