Přemýšlím, co říct k ději, abych moc nespoilerovala. Osmý svazek ze série Walking Dead, aneb Živí mrtví, je jedna dlouhá (a pořádná) řež. Zajisté, tato bitva o vězení, v němž žije Rickova skupina, je zásadní a posune děj značně dopředu, ale více k tomu asi říci nelze, aniž bych neprozradila něco zásadního a nezkazila vám překvapení.

 .

Dojde tedy nejspíš na mé malé přiznání. Když jsem začala se sérií, libovala jsem si v tom, jakou má příběh hutnou atmosféru a jak je tam propracovaná psychologie postav. Líbilo se mi, že je to zombiekárna, která je diametrálně odlišná od těch ostatních – tupých krvavých akcí, které sice mohou být vizuálně slušné, ale hlubší dojem ve vás nezanechají. Živí mrtví tento dojem zanechali – beznaděj postapokalyptického světa, ještě umocněná těmi několika řádky na zadní straně každé knihy, vyryla do našich čtenářských dušičekwd8.2 hluboké brázdy naplněné strachem, žalem a místy i regulérními pochybami o naší současné společnosti (V případě těch z nás, kteří si řekli, že by zombie apokalypsa nebyla zas tak špatná, komiks vyvolal i pochyby o vlastní příčetnosti.). Šlo o to přežít ve světě stiženém epidemií. O to, jak nás takový svět změní… Když se objevil guvernér, čtenáři to docela uvítali. Pravdou totiž je, že série potřebovala maličkou změnu, aby nebyla pořád stejná a nevytratilo se z ní tak kouzlo. Guvernér také fungoval jako dobrý obětní beránek naší frustrace – konečně jsme na někoho mohli shodit pomyslnou vinu za to, v jakém svrabu se naši hrdinové ocitli, a přát mu spoustu neštěstí.

Jenže pak se to zvrhlo. Z psychologického thrilleru se stala jen další vyvražďovačka, kterých je dvanáct do tuctu. Tedy to není tak úplně přesné. Stala se z toho tak brutální vyražďovačka, že najít nějakou podobnou chvíli potrvá. Zmizelo ale to, o co šlo primárně: propracované postavy.

 .

Nelze se ani divit, že pak seriál musí být natolik odlišný, protože kdyby měl věrně kopírovat komiks, nedal by se vysílat, aniž by si ho někdo nespletl s teroristickým videem á la „mučení online“. Osobně by mě ale zajímalo, kam chtějí tvůrci příběh po „Zrozeni k utrpení“ směřovat a jestli lze za daných okolností vyvolat ještě nějakou další gradaci. Lidé mají totiž jen omezený počet údů, které se dají usekat, a pokud je mi známo, přežije každý z nás jen předem daný počet stětí; konkrétně jeden.

Závěr osmé knihy nabízí možnost, jak se vrátit zase k staré dobré duševní řezničině, která je ve výsledku mnohem brutálnější, než krev, střeva a mozky. Tajně tedy doufám, že se Kirkman vrátí k tomu, na co nás jako čtenáře původně ulovil.

.

Název: Živí mrtví 8: Zrozeni k utrpení

Scénář: Robert Kirkman

Kresba: Charlie Adlard

Nakladatel: Crew

Překlad: Martin D. Antonín

Rok vydání: 2013

Počet stran: 144

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...