Alex Craftová má další případ. V bažinách kolem Nekrosu byly nalezeny ostatky. Tedy, buďme konkrétní, bylo tam nalezeno několik levých chodidel. Zbytek těl se nenašel; vůbec. A z takového zbytečku lidské tkáně není Alex schopná povolat stín mrtvého. Jak tedy takový zapeklitý případ vyřešit bez ztráty kytičky?

 .

Detektivka versus romantika

Mám-li být upřímná, tak druhý díl série Alex Craftová jako detektivka neobstojí. A to z několika důvodů. Hlavním z nich je fakt, že kniha evidentně nemá primárně být detektivkou. Proto je tam vražedný motiv spíše pozadím, na němž se odehrávají drobná lidská dramata, a je tu proto, aby autorka (a s ní i čtenáři) neměla pocit, že píše romantickou městkou fantasy. Vyšetřování slouží jako záminka k tomu, aby se Alex mohla choulit do Falinovy ochranitelské náruče a setkávat se se smrťákem Deathem. A aby ji oba výše zmínění mohli chránit a žárlit na sebe, neboť hrdinka by je nejraději měla oba.

Ale já se ptám proč? Proč by kniha nemohla být víceméně milostným dramatem mezi čarodějkou stínů, sběračem duší a rytířem jednoho z faeských dvorů? Rozhodně by příběhu tato poloha slušela více. A ani by mi pak tento milostný trojúhelník nepřišel tak násilně samoúčelný…

 .

Velké plus

Autorka totiž umí dobře pracovat se vztahy mezi postavami. To jí upřít nemohu. Jenže tento její um jde do pozadí na úkortanec stínů detektivního příběhu, který autorce v tomto dílu zrovna dvakrát nesedl. Příběh se v mnoha ohledech jako detektivka ani nechová. Celou dobu například nemáme vůbec žádná vodítka k tomu, kdo by mohl být vrah. Ano, zpětně sice zjistíme, že zde nějaké náznaky byly (díky bohům, není vrahem nějaká úplně nová postava, která by se v příběhu ani nemihla), ale jako čtenář nemáte naprosto šanci odhadnout, kdo by za vším mohl stát, nemáte možnost spekulovat a ověřovat si své teorie spolu s hrdinkou. Tento nedostatek mě opravdu mrzí, protože je vidět, že ostatní věci má autorka promyšlené hodně dopředu – například zjistíme, proč nosí Falin neustále rukavice (a nebojte, není to žádná úchylka), nebo proč se Death může dotýkat předmětů v našem světě, když se dotýká zároveň i Alex.

 .

Postavy jako takové pracují více než dobře. Jejich vztahy i charaktery se vyvíjejí – jsou dynamické a věrohodné. Nejvíce prostoru je sice věnováno hlavním postavám, ale i vedlejší hrdinové jsou načrtnuti dostatečně, vzhledem k jejich úlohám.

„Krvavé ruce Zimní královny, bargest a splétačka rovin vejdou do roviny nočních můr. Jak by ten vtip asi pokračoval?“ (str. 363)

Kromě toho se podíváme na zoubek faeským pravidlům a nahlédneme na několik dvorů. Tyto pasáže jsou skvělé a já si je nadšeně vychutnávala. Jednotlivé dvory jsou popisovány zdařile – text v těch chvílích působí velice sugestivně a má příjemnou atmosféru. Objeví se nové zapeklitosti a zádrhele a odhalí se spousta pravd. Já se navíc dočkala i správně vyšinuté postavy dle mého gusta, a doufám, že v dalším dílu dostane více prostoru.

I přes všechny nedostatky je ale kniha čtivá a zhltnete ji během prosluněného víkendu.

 .

Pokud tedy chcete příjemnou četbu na letní dny z žánru městské fantasy, mohu Tanec stínů vřele doporučit – v mnohém předčí první díl. Ale pokud vám jde jen o brilantní fantasy detektivku, můžete se dočkat mírného zklamání.

.

Název: Tanec stínů (Alex Craftová II)

Autor: Price, Kalayna

Nakladatel: Baronet

Překlad: Zuzana Ľalíková

Rok vydání: 2013

Počet stran: 408

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...