Všichni milujeme pohádky. Ještě aby ne: stateční hrdinové, spanilé princezny, které je třeba zachránit, dobro, jež vítězí nad zlem, … však to známe. Rádi se v těchto příbězích utápíme a sníme o tom, jaké by to bylo, kdybychom se do podobného světa dostali. Pravdu? Myslím, že bychom byli pěkně zklamaní, protože ono to „šťastně až do smrti“ nemusí být až tak šťastné. Své by o tom mohl vyprávět Ivan, hrdina knihy Zakletá. Ano, přesně ten Ivan – ruský bohatýr, zastánce slabých a nevinných, zachránce krásných panen a tak dále a tak dále…

 .

Bylo, nebylo za sedmero…

Mladík Ivan neměl jednoduché dětství; žít v Rusku koncem sedmdesátých let nebyl žádný med. Není tedy divu, že jeho rodina emigrovala. Ale ještě než se tak stalo, potkalo malého Váňu drobné dobrodružství u strýce na Ukrajině – v lese narazil na mýtinu pokrytou listím. Uprostřed té mýtiny ležela dívka a spala. Jak se ale ukázalo, nebyla to mýtina, nýbrž příkop plný spadaného listí s kamenným sloupem a podstavcem, na němž dívka spočívala. A v tom příkopu pod listím něco bylo. Něco, co Váňu natolik vyděsilo, že utekl.

Ivan prožil krásné dětství, nyní dělá doktorát, má snoubenku a odjíždí znovu na Ukrajinu, aby tam sebral podklady pro svou disertační práci – původ ruských a slovanských pohádek a dalšího folklóru. Opět najde mýtinu v lese, ale tentokrát neuteče. Podaří se mu překonat příkop a probudit svou Šípkovou Růženku. A tím jeho dosavadní život skončí. Jeho Růženka se jmenuje Katerina a je to princezna malého království, které se nachází v 9. století a je ohrožováno Babou Jagou. A je to tedy princezna zatraceně protivná.

 .

Od pohádek k dějepisu

Ano, Orson Scott Card je skvělý vypravěč – říká se to o něm a je to bezpochyby pravda. Zakletá pracuje s pohádkovými motivy, i když si je předělává místy po svém, a ukazuje tak na Cardovu znalost jazykovědy, mytologie, ale i historie. Druhým nejvýraznějším prvkem knihy je totiž to, že se soudobý člověk ocitá v devátém století a skutečnost, že tam funguje magie, je jen přilití oleje do ohně jeho racionálního uvažování.

Cestování v čase má vždy na své autory různé nástrahy – od časových paradoxů, po změnu budoucnosti až po takové drobnosti jako jezakletá komunikace. Cardův um se ukazuje v tom, že všechny tyto věci má promyšlené a v knize dopodrobna vysvětlené. Na ukázku snad stačí jen to, že Ivan studuje ruštinu a praslovanštinu a je tedy schopen se v onom devátém století alespoň nějak domluvit.

Nejsem historik, ale myslím, že středověké okolnosti příběhu jsou také zpracovány znamenitě, ať se jedná o oblékání, fungování tehdejší společnosti nebo o otázky víry. Navíc je vše popsáno tak barvitě, že máte pocit, jako byste se tam opravdu ocitli s hrdiny.

Celá zápletka je vlastně jednoduchá: na Katerinu byla uvalena kletba z politických důvodů (Aneb Baba Jaga chce její království, ale tím, jak se zamotala do vlastních lží, to musela nějak zaonačit.) a ten, kdo ji vysvobodí, si ji bude muset vzít za ženu, aby Baba Jaga na její království nemohla. A tak začíná pro Ivana těžké období, kdy se musí stát mužem vhodným na královský post. Jenže Ivan – člověk zhýčkaný dvacátým stoletím, atlet a intelektuál – těmto nárokům více než jen nevyhovuje…

 .

Zručnost

Kniha je psána velice zručně. Čtyři sta stran uteče jako voda a najednou se divíte, kde jsou další stránky. Má to ale malý háček. Knize naprosto chybí napětí a nějaká výraznější dynamika. Příběh plyne od začátku až do konce stejným tempem. Autor tolik dbá na detaily, aby byl jeho příběh co nejvěrohodnější, že naprosto vytěsnil spád a nějaké výraznější dějové zvraty. A tak máte v závěru pocit, jako by se nic nestalo. Celý příběh je zkrátka pohádka o vzniku pohádek a jako taková je také psána – pozvolna, kdy nebezpečí je jen na papíře, nemáte pocit, že hrdinům něco skutečně hrozí. Ano, situace vypadají zle, Baba Jaga je zlovolná, ale ve výsledku se jí nebojíte. Oceňujete autorovy nápady, jeho vychytralost, to, jak dokázal myslet na nejnepatrnější detaily, ale nakonec vás nejvíc rozčílí to, jak se středověcí obyvatelé Ukrajiny, včetně Kateriny, chovají k Ivanovi nespravedlivě (Ale dokážete je pochopit – rozdíl v mentalitě tehdejších lidí a našich současníků autor také vystihl skvěle!).

 .

Orson Scott Card vytvořil nesmírně milou, pohádkovou knihu, která se skvěle čte a dokáže zpříjemnit odpoledne. Vdechl do ní tolik dobrých nápadů, znalostí a svého umu, kolik jen dokázal, ale výsledek je… inu, poněkud zvláštní. Je to jako hromádka barevného podzimního listí – nádherná na pohled, barvitá a hřejivá, takřka až fascinující svou promyšleností, ale když do ní fouknete, zjistíte, že pod ní nic není. Je to jen atmosféra, iluze výjimečnosti. Ale možná je to tak dobře, protože to i tak funguje.

.

Název: Zakletá

Autor: Card, Orson Scott

Překlad: Pavel Medek

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2013

Počet stran: 432

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...