Jsou komiksy, které vynikají scénářem, a jsou komiksy, které vynikají kresbou. U Ragemooru je to ten druhý případ. Pojďme společně náhlednou do tajemství hradu, který činí svá vlastní rozhodnutí.

Pokud mám něco rád, jsou to ukončené komiskové série, které obsahují jen pár sešitů a dopředu se počítalo s tím, že to tak dopadne. Tvůrci před sebou mají jasný rozsah a mohou se soustředit na nejrůznější detaily, o kterých si autoři „ongoing“ sérií můžou nechat jen zdát.

.

Jan Strnad vytvořil tajemný příběh, který jsem zhltl jednoho deštivého nedělního odpoledne. A to i přesto, že příběh není doménou této knihy. Je slušný, je dostačující, ale není překvapivý a o zvraty je zde také nouze. Ovšem v kombinaci s podivně fascinující Corbenovou kresbou celé dílo funguje jako živoucí organismus.

Je to takové drama o pár postavách, které se sympaticky rozvíjí, a dospěje k logickému vyústění. Postupně odhalujeme tajemství ragečarovného hradu, přičemž některá z jeho tajemství neodhalíme vůbec.

.

Corbenova kresba je zvláštní a fascinující zároveň. Protáhlé a lesklé obličeje jsou asi jeho nejvýraznější prvek. Někomu se to líbit nemusí, ale věřte mi, že k Ragemooru to krásně pasuje. Černobílá kresba pak všemu dodává tu správnou atmosféru – jen se mrkněte na barevné obálky – v barvě by to prostě nebylo ono.

Corben svou kresbou dotahuje k dokonalosti Strnadův jednoduchý příběh a dělá z Ragemooru publikaci, kterou musíte mít – nejedná se jen o povedený komiks, ale také o další kvalitní knihu, kterou pro nás nakladatelství Comics Centrum připravilo. Prostě další drahokam do našich knihoven.

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).