Když je mladá Yeine, vůdkyně malého severského kmene, pozvána do hlavního města mocné říše Sta tisíc království, tuší, že ji zde nečeká nic dobrého. Ale skutečnost je ještě horší, než její nejdivočejší představy. Není tajemstvím, že je napůl Aramei – je vnučkou svrchovaného vládce říše, který svou vlastní dceru před lety vyhnal, když se zamilovala do muže nevhodného postavení. Ale nikdy by nečekala, že ji vládce Dekarta za svou vnučku veřejně uzná. A co víc, že ji vyzve, aby se zúčastnila boje o jeho trůn…

.

Snová imaginace 

Příběh má velice zajímavé kulisy. Je to asi nejvýraznější prvek celé knihy. Můžete zde rozeznat vliv hned několika různých kultur, a přesto to nepůsobí divně. I když by se tyto kultury nejspíš nikdy nepotkaly a nevydržely by vedle sebe, tady tomu věříte. Vzniká tak pestrá směsice víry, zvyků a mentality. Kniha je sice vyprávěna z pohledu Yeine, i přesto jsou zde rozdíly v mentalitě snadno rozpoznatelné. Autorka to zpočátku přeháněla s různými označeními, tituly a hodnostmi, takže začátek knihy byl těžkopádný, ale to se týkalo pouze několika prvních stránek. Nakonec je možná dobře, že si autorka odbyla nudné vysvětlování základních zákonitostí na začátku a pak mohla naplno rozjet svoji imaginaci.

Ta je v jejím podání totiž něco naprosto úžasného. Její svět je detailně propracovaný. Je těžce fanatický, byrokratický a svázaný řadou kastovních a náboženských pravidel. Většina z nich existuje jen proto, aby dala Arameriům moc nad ostatními národy. Ale to ani není třeba. Absolutní moc nad nimi mají tak jako tak – vlastní totiž čtyři smrtelné zbraně…, čtyři otroky…, čtyři bohy uvězněné v lidských tělech, kteří musí poslechnout každý jejich rozkaz.

.

Hloubka a atmosféra

Pohyb v tomto světě je přese všechna jeho pravidla pro čtenáře snazší, než by se na první pohled mohlo zdát. Yeine se brzy začne s bohy stýkat a odhalovat pravdu o tom, jak to bylo s Válkou bohů, s její matkou a s Arameii jako takovými. Pravidla tak určují rámec, v němž se postavy pohybují, ale nejsou už tak důležitá jako na začátku knihy, kdy se s nimi i sama hrdinka začínala seznamovat. Začíná politické intrikaření, uzavírání partnerství a koalicí. Každý sleduje vlastní cíle: Yeine se snaží nezemřít a zároveň chce využít svého vlivu, aby pomohla své chudé zemi, její bratranec a sestřenice se snaží vzájemně zabít, aby mohli usednout na trůn. A bohové? Ti se chtějí osvobodit a pomstít se tomu, kdo je uvěznil – božskému otci, Jasnému Itempasovi.

.

Jazyk, který autorka používá je malebný, jinak se to ani říci nedá. Její popisy událostí, pocitů a vjemů, obzvláště když se setkáváme ssto tisic kralovstvi božskou mocí, jsou podněcující a dokáží opravdu uchvátit. Pak ani není divu, že kniha získala tolik prestižních ocenění.

Jako celek je kniha silně atmosférická a je to její hlavní předností. Pod rukama N. K. Jemisin se tak odvíjí příběh o staré křivdě, vraždách, zradách a potocích krve, kterou je možné smýt jen další krví. Vír událostí nás nese od původního cíle nezemřít k něčemu mnohem většímu, smysluplnějšímu. Na pozadí velkolepého boje o svobodu sledujeme příběh lásky a nenávisti tak silné, že se tenká hranice mezi nimi již dávno setřela. A je to hluboký zážitek.

.

Abych ale jen nechválila, musím vytknout i pár věcí, které mi vadily. Již na začátku jsem zmínila těžkopádnost. Ta sice knize vydržela asi jen první dvě kapitoly, ale i tak to stojí za zmínku. Pak jsou tu věci, které člověka občas v textu vyloženě praští do očí. Ať už se jedná o určitá slova, která jsou v textu jako pěst na oko (za všechno mluví „deflorace“ – silně pochybuji, že by ona postava v daný  okamžik použila pro tento akt takto sofistikované slovo; vzhledem k povaze charakteru to prostě nesedí) a neodpovídají dosavadnímu konceptu knihy, nebo o určité prvky. Moderní koupelnu bych zvládla, na kohoutcích koneckonců není nic tak těžkého… Ale neodpustím autorce soudobé veřejné záchodky s kabinkami, splachováním a jednorázovými ručníky… A i výtahy mohla zvládnout trochu lépe, vzhledem k tomu, jak si se vším ostatním dokázala skvěle pohrát. Jsou to sice drobnosti, ale byly rozčilující – vždycky mě vytrhly ze snové pavučiny příběhu, což mi vadilo a knize to ubíralo.

Jako celek je ale kniha Sto tisíc království i tak nadprůměrná a vyloženě mě okouzlila. Hluboký, propracovaný příběh, uvěřitelné postavy, silná atmosféra a originální kulisy. K tomu všemu skvělá řemeslná práce a barvitý, působivý jazyk. Příběh je sice ukončený, ale tím víc jsem zvědavá, c čím přijde autorka v druhém dílu.

.

Název: Sto tisíc království (Dědictví I)

Autor: Jemisin, N. K.

Nakladatel: Argo
Překlad: Jana Rečková
Rok vydání: 2013
Počet stran: 288

.

Zdroj obrázků: legie.info

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...