Jednoho večera se narodí dítě, není to ovšem úplně obyčejná holčička. Má dar, který se jen tak nevidí. Může mluvit s draky a má s nimi silnější pouto než samotní jezdci. Navíc se narodí v rodině šlechtice Rufuse DeWintera. Od malička se nemůže nabažit přítomnosti draků a hlavně létání na nich, i když u dvora to zrovna pozdvižení není. Jejím snem je dostat se do královských elitních letek, ale k tomu vede dlouhá cesta, kterou navíc ohrozí velké magické spiknutí.

.

Ačkoliv se to tak může trochu jevit, opravdu nečekejte Odkaz Dračích jezdců. Jisté podobnosti tu jsou, ale dle mého názoru je tato kniha zpracovaná lépe. A i když cílí na mladší čtenáře, ti starší se nemusí bát „primitivní“ četby, laciného příběhu a spousty klišé.

Dějová linka je přímá a celkem jednoduchá, ale to jí vůbec neubírá na kráse. Příběh nám vypraví o Queneldě, dceři Rufuse DeWintera. Dívce, která je jiná, a proto nemá přátele, ostatně je ani nepotřebuje. Stačí jí být u draků a sdílet s nimi své pouto. Do cesty se jí ovšem připlete Kořínek. Malý gnóm, který by se chtěl vyrovnat svému otci, průzkumníkovi. Bohužel je jeho strach z draků větší. Dalo by se to nazvat klasickým příběhem o vzniku přátelství pevnějšího než skála.

Tato zápletka se vídá celkem často, ale její zpracování bývá často laciné a nepříliš dobře zvládnuté. Zde tomu tak však není. Dá se říci, že je to jako v životě a trvá dlouho, než se gnóm Kořínek dostane blíž ke Queneldě a než si vybudují důvěru.  Tímto je podle mne toto dílo lepší než mnoho ostatních ve svém žánru – ona realističnost vzniku přátelství a důvěry.

Ději nechybí akce, má spád i dobré tempo, které umí jít do výšin ruku v ruce s napětím. Čtenář je lapen příběhem a obrací list za listem. Je to kniha, kterou prostě člověka baví číst dál.

.

Výše jsem zmínil dvě hlavní postavy, Kořínka a Queneldu, což mají být ty kladné postavy. Jsou dobře zpracované, ale přesto jim něco málo chybí, aby se staly skutečně živými. Je to jejich „kladnost“, ačkoliv je Qunelda tvrdohlavá a celkem sobecká, pořád to z ní nedělata, která tančí s draky skutečného člověka, který není čistě kladnou postavou.

Co ovšem musím pochválit, je záporný hrdina – čarodějl, který nechce jen ničit a vládnout, ale má složitější plány a jeho pohnutky ke konání jsou dobře podložené a člověk věří všem skutkům, jež vykoná. Vedlejší postavy jsou opravdu vedlejší, sotva o nich padne zmínka. Výjimkou je bratr Queneldy, Darcy. I jemu byl charakter dobře rozvedený a popsaný. Každopádně není problém se s některou postavou ztotožnit a prožít její dobrodružství.
.

Prostředí je popsané skvěle. Vlastně veškeré popisy jsou psané lehce tak akorát, aby si čtenář udělal obrázek, ale neodvedlo to jeho pozornost od příběhu či to zpomalilo tempo. Svět, který nám Lucinda Hare předkládá, je pěkný, a i když není dokonalý, není problémem si představit život v něm. Škoda jen, že se většina příběhu odehrává asi v pěti lokacích, ale možná je to dobře.

.

Závěrem bych chtěl pět ódy na příběh sice jednoduchý, ale přesto silný. Autorce se daří to, co jiným ne. Knihu doporučuji všem milovníkům draků a příběhů o přátelství, snech a těžkých zkouškách života.

.

Název: Ta, která tančí s draky

Autor: Hare, Lucinda

Nakladatel: Zoner Press
Překlad: Veronika Nohavicová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 276

.

Zdroj obrázků: legie.info

Komentáře

komentářů

About The Author

Kde se vzal tu se vzal, přišel od nikud a nikam nemíří. Budoucnost raději neplánuje a minulost se pokusil pohřbít, občas se mu však vrací jako duch. Samozvaný kritik filmů a seriálů, recenzent mfantasy.cz kde to svým rýpáním a neustálým otravováním dotáhl až na zástupce šéfredaktora a i tak si nedá pokoj... Rovněž velký fanda fantasy a fenoménu Star Wars. Milovník fantasy literatury a hororů jak hraných tak psaných. Obdivovatel Stephena Kinga, J. R. R. Tolkiena, G. R. R. Martina, A. Pechova a T. Canavan. Zapřísáhlý fanoušek Lucase, Spielberga, Jacksona a Baye. Jeden z pořadatelů AMConu, Advíku, O Dračí řád a O dračí oko. Porotce literární soutěže O Dračí řád.