Ztraceni v hlubinách temné říše. Zapomenuti. Bez pomoci. Sami. Jen jeden muž se vydává na cestu. Jen jeden je schopen a ochoten se pokusit projít přes spálenou zemi. Jen jeden muž se nebojí vyrazit a zahájit pátrání.

Listopad 2074. Lidstvo je již padesát dva let pod nadvládou Karanů. Tito vesmírní upíři srazili lidstvo na kolena a nyní pomocí otroků z jiných světů, monster vlastní výroby a v neposlední řadě také pomocí lidských kolaborantů vládnou světu. Rozděl a panuj. Tím se nyní řídí a jde jim to více než dobře.  Rozdělili si zemi. A rozdělili si i lidi. Ti jsou degradováni na chodící konzervy vitální aury, které jsou použity dle libovůle svých pánů. Stačí se znelíbit. Nebo zestárnout.

Jsou ale zástupy těch, kteří nesklonili hlavu a nepřijali nové zřízení. Otevřeně, či skrytě bojují za svou svobodu. Jsou celé oblasti se samosprávou svobodných lidí, s vlastním zřízením, vlastní ekonomikou i armádou. A jsou místa, kde svobodu vyznávají obyvatelé několika schoulených srubů kdesi v lese. Ale myšlenka na osvobození se z jha totalitní vlády bují často i na místech nečekaných. Třeba v řadách elitních jednotek sloužících Karanům.

David Valentine je již třetí rok ve vyhnanství ze své domoviny, za kterou prolil tolik své i nepřátelské krve. Pokud by se vrátil do Ozarku, čeká ho jen oprátka, jelikož útěkem z vězení jen potvrdil svůj zločin. Alespoň dle zákonů Jižního velení. Cestuje tedy Karskou zónou, schovává se, nebo vystupuje pod různými identitami. Po splnění slibu, který dal kapitánu Postovi, a pomstě vrahů Mary Carlsoné k němu přijde žádost o nalezení ztracených Osévačů. Tito mimozemšťané jsou stejné rasy jako Karani, ale nevysávají z lidí jejich auru, ba naopak. Pomáhají lidem v jejich boji za svobodu.

David se dozví, že kdesi v Seattlu snad přežívá jeden z posledních jedinců tohoto druhu a mohl by vědět i o osudu ostatních. Vydává se tedy na cestu, na které se postaví novým nepřátelům, nalezne nové spojence a nakonec se postaví jednomu z nejmocnějších Karanů na zemi.

Pátý díl Země upírů, to znamená díl předchozí, byl pro mě určitým zklamáním. Velice relativním zklamáním. Ve srovnání s ostatními díly série se zdál být slabší, unylejší a dějově sterilní. Proč relativně? Jelikož celá série je kvalitativně na tak vysoké úrovni, že i slabší díl je velmi kvalitní čtivo.

Předchozí díl připomínám z jediného důvodu. Jelikož jestli minulý byl slabší, tak šestým dílem s názvem Pátrání si autor nejen reputaci napravuje, ale posouvá celou sérii o hodnotný kus dál. Opravdu mám pocit, že autor nabral druhý dech a vrhnul se do práce s novým elánem. Je to znát jak na dynamičtějším vyprávění a větší přirozenosti událostí a postav, tak na množství nápadů, které se v knize objeví.

Vezměte si jen kulisy, respektive společnosti, kterými David v tomto díle projde. Dálkoví jezdci, kteří v kolonách tahačů a doprovodných vozidel projíždí pustinami a převážejí zboží. Již jen tento nápad ála Mad Max by vystačil na celou knihu. Ale autor jede dál. David se dostává k Pypovu Letajícímu Cirkusu. Skupině letců, kteří dávají dohromady letadla a útočí pod vlajkou Karanů na jejich nepřátele. Valentine s nimi již měl tu čest při obléhání Dallasu, kdy jejich překvapivý útok, téměř rozprášil jeho starou jednotku Divočáků. Ale Knight opět opouští lukrativní prostředí a posílá hlavního hrdinu k povstalecké jednotce, která pomalu ale jistě osvobozuje Seattle od jednoho z nejmocnějších Karanů na světě. Že celá společnost až nápadně připomíná nacistické elitářství, není náhodou a jeho pocity, že osvobozování neprobíhá úplně humánně, se ukáží jako pravdivé.

A je to všechno? Kdepak. Poté to teprve přichází, jelikož… To nemůžu říct, ale strašně bych chtěl. Ale řekněme si, že David se rozhodne spojit se s menším zlem, aby porazil větší zlo.

No a tím se dostáváme ke kontextu celé knihy v sérii. Na celé sérii je patrné, jak se vyvíjí boj proti Karanům a jejich nohsledům. A nejen boj, ale i hlavní postava. Jistě David Valentine je starší, rozumnější, má za sebou už přece jen pár akcí a v boji strávil téměř patnáct let. Jizvy a další zranění  ho nejen zpomalují, ale často i identifikují v nepříjemných situacích. Co se ale ze začátku zdálo být jasné: Karani jsou zlí, lidé jsou dobří, zabít kolaboranty je správné, armáda má vždy pravdu, … to najednou ztrácí své ostré hranice. Je kolaborant opravdu kolaborant, když chce jen žít v klidu a nemá zájem o vyšší cíle? Co s armádou, která hlásá svobodu, ale vnitřní žabomyší války si vybírají větší krvavou daň než vojenské operace? Opravdu jim Osévači pomáhají, nebo je jen štvou do svých válek a používají lidi jako kanónenfutr?

Knight se vrací v plné síle. Kniha plná zajímavých prostředí a postav se žene kupředu a nenechá vás vydechnout, dokud není po všem. Trochu mi schází praktická stagnace dějové linie kolem Blakea, rozparovače, kterého David vychovává, ale je jasné, že v momentálním rozdání karet, by byl spíše na škodu a autor i ho nechává do příštích dobrodružství, kde bude jeho úloha jistě nepřehlédnutelná. Tento díl mě nadchnul a jak jsem po tom minulém čekal na pokračování v rozpacích, tak teď už se na další jen třesu.

Název:  Pátrání (Země upírů – kniha šestá)

Název originálu: Valentine´s Resolve: Book six of the Vampire Earth

Autor: E.E.Knight

Překlad: Jana a Jan Oščádalovi

Obálka: Jan Doležálek

Počet stran: 296

Vazba: brožovaná

Vydavatelství: Triton 2012

Doporučená cena: 209 Kč

Komentáře

komentářů

About The Author