Dostat se do mozku někoho druhého. Vidět, co cítí, najít odpovědi na otázky, odhalit tajemství.
Od filmu Věčný svit neposkvrněné mysli přes Počátek se největším dobrodružstvím stala cesta do lidské mysli. Sci-fi romance Mizející vlny vypráví příběh mladého informatika Lukase, který se zúčastní kontroverzního mezinárodního experimentu – vstupuje do mysli mladé ženy Aurory v komatu, aby ji pomohl navrátit vědomí. Jenže místo toho se zaplete do osidel ženiných vášní a fantazií, což zcela naruší jeho reálný život.

Fantastické melodrama o lásce a touze po spojení je metaforou dnešního prorůstání technologií a mysli, a zároveň tělesným dobrodružstvím, kde ohledávání vlastního těla nemá žádné limity. (anotace)

Režisérský debut Kristiny Buožytė a hned erotické sci-fi. Snímek získal Cenu pro nejlepší evropský fantastický snímek roku 2012. Což mě donutilo zbystřit. Na úvod bych ráda řekla, že se sci-fi erotickým filmovým fenoménem jsem se setkala osobně poprvé. Pokud ovšem nepočítáme Barbarelu a jiné fláky let šedesátých, jež jsou vlastně z úplně jiného soudku.

VW_FINAL_STILLS_000004Jelikož nejsem zrovna fajnšmekr, co se uměleckého filmu týče, sledovala jsem snímek s tím, že jsem dopředu věděla o ději nezbytné minimum. S upřímností sobě vlastní musím říct, že jsem také věděla, že snímek nejspíš nedokážu řádně ocenit.

Film pojednává o lékařském experimentu, při kterém se subjekt (Lukas) snaží navázat spojení s pacientkou v komatu. K tomuto spojení dvou myslí dochází pomocí jisté vyspělé technologie, která umoňuje dostat Lukase do vhodného stavu snění. Když tzv. zmizí vlny, od toho název snímku, je ve vhodném stavu pro spojení s Aurorou.

Dochází tedy k jakémusi výletu do mysli dívky, tady jsem básníkovi ještě rozuměla. To, že tam Lukas našel pouze sex, krev a barabiznu na pláži, tam už jsem umělecky nestačila. Smysl mi opět dávalo až Lukasovo vědomé zničení experimentu a jeho přenášení snového světa do reality. Vše mi začalo více zapadat až s posledními obrazy, kdy se Lukas setkává s Aurorou osobně, dá-li se to tak říci. Upřímně řečeno jsem celou dobu nevěděla, co si o snímku myslet, a vynecháme-li závěrečný běh nahých zadků, ukončení příběhu se mi líbilo.

vanishing-wavesO hlavních protagonistech, což byli Marius Jampolskis a Jurga Jutaitė, nemůžu říct, že by mě urazili, ale ani nadchli. Zkrátka přišli a odehráli své láskou poblázněné snílky. Doslova.

Jestli se mi na filmu něco opravdu zalíbilo na první ránu, byla to hudba doprovázející určité snové úseky. Za sebe bych poprosila o méně bezúčelného sexu a více té geniální hudby.

Originální název: Vanishing Waves (festivalový název: Aurora) / Režie a scénář: Kristina Buožytė, Bruno Samper / Hrají: Marius Jampolskis, Jurga Jutaitė, Rudolfas Jansonas, Vytautas Kaniušonis / Kamera: Feliksas Abrukauskas / Střih: Suzanne Fenn / Hudba: Peter von Poehl / Země: Litva, Francie, Belgie / Rok výroby: 2012 /
Stopáž: 120 min / Jazyk: litevsky s českými titulky / Přístupnost: od 15 let

Trailer

Celý film ke stažení zde!

Komentáře

komentářů