Goon je dobrej. Kdo o tom pochybuje, tak mu dá Goon ocelovou trubkou po hubě. A okatej Franky ho rozstřílí samopalem. Je to prostě dvojka k pohledání. A jak se potkali? Jak začalo jejich přátelství? To a mnohem víc se dozvíte ve druhé knize příběhů se sympatickým bouchačem s bekovkou na hlavě – Mé vražedné dětství.

První díl nasadil laťku hodně vysoko (nadšenou recenzi čtěte zde) a tudíž byla očekávání veliká. Tak se na nového Goona pojďme podívat od začátku.

Obálka není zdaleka tak působivá jako u první knihy. Barevná kombinace je dosti nevýrazná, název knihy zaniká v kresbě a koláž obrázků nevyvolává příliš líbivý dojem. Otočme list. O předmluvu se nepostaral nikdo menší, než Frank Cho. Tento pán má na svědomí sexistické stripy Liberty Meadows a jeho pár vět čtenáře příjemně naladí následujícímu počtení. Začíná retrospektivní příběh mladého Goona, plynule přecházející do současnosti, kde už se to zase hemží zombiemi a jinými odpornými hnusáky. Humor se zde objevuje nenápadně, dává o sobě vědět spíše tak mimochodem, ačkoli absurdita se ději upřít nedá.

UKÁZKA

Parodií na všemožné šílené vědce je pak postava doktora Slitiny. Muž…, který je slitinou. Nejenže je díky své tělesné struktuře nezničitelný, ke všemu se ještě vyžívá ve stavění robotických sluhů a bojovníků – všichni víme, jak to s podobnými vynálezy dopadá.

Goon2-10Co mi příliš nesedělo, byly fotografie malého chlapce, který otevírá a zároveň uzavírá třetí kapitolu. Stránky s ním připomínají fotoromány, které si všichni jistě pamatujeme z Bravíčka, a ačkoli se jistá dávka humoru podobnému nápadu nedá upřít, trochu mě to vytrhlo z příjemného zážitku. Oproti tomu parodie na takovou obyčejně normální americkou rodinku ve druhé kapitole, která si přivede domů idiota jakožto domácího mazlíčka, to je jiná liga. Ačkoli, když se smějete idiotovi, který kreslí výkaly po zdi, musíte sami sobě klást otázku, zda nemáte poněkud zvrácený smysl pro humor.

Čtvrtá kapitola je pak rozdělená na tři šílené příběhy (mořská nadržená příšera, opičák šílící po koláčích a tupí bratři Bahňáci, kteří nerozeznají člověka od pavouka) jsou uvedeny příjemnou parodií na kanadský seriál Zóna soumraku. Čtvrtou kapitolu považuji za nejvydařenější.

Druhý Goon se opět povedl. Ačkoli ubylo fiktivních reklam a letáků, pobavíme se u svižné akční jízdy, která nezdržuje zbytečnými dialogy a pobaví absurdními momenty a figurami (například vznětliví orangutani). Tato série má v ČR určitě dobře nakročeno a doufejme, že Comics Centrum vydá ještě letos minimálně jeden díl. Ministerstvo zdravotnictví totiž varuje: čtení Goona vyvolává závislost.

Název: Goon 2 – Mé vražedné dětství

Autor: Eric Powell

Nakladatelství (také zdroj obrázků): Comics Centrum

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).