Caim je nájemný vrah. Je v tom dobrý, vlastně skoro nejlepší. Co je komu do toho, že je dobrý nejen díky svým neskutečným fyzickým dovednostem, ale také díky malému tajemství – ovládá stíny. Jenže když se stanete příliš dobrými, lidé na vás pak můžou mít spadeno.

.

Zrady a intriky

Caim se stal trnem v oku mnoha mocným lidem. Zpočátku si ale neuvědomuje, jak je tento problém závažný. Dojde mu to až ve chvíli, kdy se pokazí práce, která měla být údajně neskutečně lehká, a to i přesto, že ji měl vykonat v šibeničním termínu. Aby toho nebylo málo, šlo o práci, od níž dal jiný zabiják ruce pryč. Caim ale udělal laskavost svému příteli a práci vzal. Že něco není v pořádku, mu došlo až ve chvíli, kdy se dostal do pokoje své oběti a zjistil, že vraždu za něj již někdo vykonal… a velice brutálním způsobem. Jako by problémů neměl i tak dost, ještě se mu podaří zaplést se s dcerou oběti. Tím poruší jedno ze svých pravidel: nikdy se o své oběti nezajímej víc, než je nutné pro výkon práce.

Caim se tak stává lovnou zvěří všech politických i církevních kruhů a neví vlastně, do čeho se to zapletl. Společně se svou „obětí“ tak odhalují rozsáhlé intriky a spiknutí, která vedla k masakrům, které někdo přičítá na vrub právě Caimovi. Započítejme do toho ještě magii, křivdy a traumata z dětství a máme tu mix vražedných schopností, zloby a nenávisti, který skončí jedině pořádnou hromadou mrtvol.

.

Postavy a jejich berličky

Celý děj není psán nijak složitým způsobem. I přesto, že se zde intrikuje opravdu hodně a o zrady a změny stran není nouze, neztratítesyn stinu se v tom. Kniha je hodně akční – bojových scén je tu dostatečné množství, včetně spousty krve a násilností, ale nic z toho není prvoplánovitě popisováno s přílišnou explicitností. Pokud se to o násilí dá říci, je zde popisováno s citem a nic není samoúčelně přeháněné. V akčních scénách se autor vyžívá a jdou mu celkem od ruky, i když občas jsem měla problém si boj představit (samá otočka…), když se události děly příliš rychle. Párkrát sice došlo na přecenění fyzických možností, ale to k tomu asi tak trochu patří.

Problém byl ovšem s postavami. Na relativně krátkém úseku jich zde vystupovalo hodně, což má svá úskalí. Kromě ústřední dvojice se ostatním dostávalo málo prostoru – člověk neměl šanci pochopit jejich motivaci – a několik pohledů do minulosti postav tomu příliš nepomohlo. Vedlejším hrdinům tak chyběla hlubší plasticita. Nejpropracovanější je samozřejmě hlavní hrdina – Caim. Je to sice archetyp hodného zlosyna, ale takové máme rádi, takže to ničemu nevadilo. Jeho chování bylo většinou logické a uvěřitelné a člověk se do něj dokázal relativně snadno vžít. Oproti tomu Josefína byla postavou místy nevěrohodnou. Některé situace byly vystihnuty skvěle a její chování se mi opravdu zamlouvalo, ale pak přišlo několik scén, kdy jsem jí její postoj zkrátka nedokázala uvěřit.

.

Občas v ději zamrzely berličky v podobě přílišných náhod, které hrdiny postrčily správným směrem a odhalily věci zásadní pro děj. Podle mého by pár takových okamžiků šlo poměrně snadno nahradit. Většinou ale čtenář mohl být o krok napřed před hrdiny, což je příjemné, a zápletka pak nepůsobí uměle vykonstruovaná.

Na celém příběhu mi vadila ale jedna věc: Caimovy schopnosti a jeho přítelkyně z dětství – Kit. Každému je jasné, že Caim není tak úplně obyčejný člověk, a když přijde řeč na magii a jakýsi svět Za Závojem (či Druhá strana), většina čtenářů se okamžitě dovtípí. Caim dokáže přivolávat stíny a již od útlého věku ho doprovází Kit – nadpřirozené stvoření, které je nehmotné a může ho vidět jen Caim. Jenže oboje – Kit i schopnosti – se v příběhu objevují jen, když se to autorovi hodí. V několika situacích by se vše dalo povoláním stínů snadno vyřešit, ale Caim to neudělá… Stejně tak Kit, když se autorovi nechce pracovat s jejími emocemi a reakcemi, na scéně chybí. Oba tyto prvky ději trochu ubírají.

.

Celkově je ale „Syn Stínu“ příjemně oddychová městská fantasy s klasickými prvky tohoto subžánru. Pokud máte rádi akci, souboje na nože, honičky po střechách a stínové obludky, tak si knihu užijete. „Syn Stínu“ není sice nic složitého, nad čím byste museli hluboce přemýšlet, ale rozhodně dokáže zpříjemnit nejedno odpoledne.

.

Název: Syn Stínu (Stín I)

Autor: Sprunk, Jon

Nakladatel: Fantom Print
Překlad: Kateřina Niklová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 256

.

Zdroj obrázků: legie.info

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...