Zelená kůže to hned spousty věcí může. Špičatý nos, ať všichni maj mě dost.  Vyzáblé pracky a místo meče klacky. Však holá hlava moje, převeze i dobrodruhy troje.
.
Není tomu mnoho let, kdy se pozornost autorů fantastické literatury, potažmo nakladatelů, začala zaměřovat takříkajíc na „druhou stranu“. Na trhu se nejprve ojediněle, později však se stále zvyšující  sečetností začaly objevovat příběhy skřetů, trollů, temných elfů, ogrů a dalších bytostí, známých dříve pouze jako potrava pro meče a kouzla hrdinných zastánců dobra. Bylo jen otázkou času, kdy se čtenáři začnou zabývat otázkami původu, života a návyků těchto stvoření a spisovatelé na to samozřejmě zareagují.
.
Pokus napsat smysluplný román takového zaměření je vždy sázkou do loterie. Jistě, hlavní postavy jsou zajímavé a s takovými může být i sebeprostší zápletka zajímavou výpravou, ale ani tohle není samo osobě nosné pro celý román. Navíc právě tohle může být velkým kamenem úrazu. Autor takové knihy musí najít tu správnou rovnováhu mezi naprosto cizím způsobem myšlení fantastických bytostí a srozumitelností jejich chování pro lidské čtenáře evropského typu. Abych udal příklad. Pokud je skřetí hrdina celou dobu představován jako zbabělec a čistě stádový bojovník s hodně “jen na své přežití” vyvinutým smyslem, mělo by být v knize opravdu logicky vysvětleno, proč se vrhá do plamenů, aby zachránil postavu, kterou celou dobu nemusí.

Knihy pak dopadají tak, že máme pocit, že se stejně jedná o lidské dobrodruhy, kteří jen mají nezvykle hrdelní hlas a dlouho neuklízený pokoj. Nebo se zase nemůžeme sžít s hrdiny, protože je jejich rozhodování a názory jak pověstný kohout na obrtlíku.

Jak se to podařilo Jimu Hinesovi v jeho, u nás, prvotině Goblin?
.
Možná to některé čtenáře i při znalosti názvu knihy překvapí, hlavním hrdinou knihy je zástupce rasy Goblinů. Tito vzrůstem drobní, otravní skřetoidi (od slova humanoidi) jsou všeobecně známí svou slabostí jednotlivců, ale vcelku sílou ve skupině. Kmen, z kterého pochází hlavní hrdina knihy, goblin Jig, žije v jeskynních pod horou, kam kdysi jeden mocný mág ukryl hůl stvoření, mocný artefakt, dávající takřka neomezenou moc. Jelikož je nabídka nálezu takové věcičky vcelku lukrativní, nájezdy hrdinů jsou na denním i nočním pořádku a kmen se má co ohánět, aby ubránil svá doupata.

Je až s podivem, jak se dokáží bránit, jelikož vzájemné chování a spolupráce se v gobliním světě moc nevede a většinou se buď utíká, nebo přepadává v přesile ze zálohy. A stejně tak dopadne první akce, které se Jig zúčastní. Přepad se ale nepovede a skončí zmasakrováním trojící hrdinů, kteří vyrazili za bájnou holí. Jig je ušetřen jen proto, aby dobrodruhům dělal v temném podzemí průvodce.
No dobrodruhům. Víc, než dobrodruhy připomíná tahle skupinka výpravu prchlých chovanců dobřanské léčebny. Patologicky narcistický princ, který si cosi kompenzuje oháněním mečem, jeho bratr, který ani neskrývá své nadužíváním magie způsobené šílenství a trpaslík, zápasící s alkoholismem a mateřským instinktem vůči oběma bratrům. A jejich elfí zajatkyně, zlodějka.
.
Každý jen minimálně ve fantastice zběhlý člověk teď pravděpodobně zastříhá ušima a řekne si: Ha, jeskyně, výprava, artefakt, to je přece… Ano, je a ani se nesnaží tvářit jinak. Což je příjemné a rozhodně zklamání zabraňující. Celé vedení příběhu je jednak téměř klasickou jeskynní  ve způsobu Dračího doupěte, navíc spolu s pouze několika scénami z gobliních jeskyní může připadat jako opatrné našlapování v tématu. Což je rozhodně lepší, než kdyby se autor vrhnul po hlavě do něčeho, co by v průběhu nezvládnul ukočírovat.

A kniha je ukočírovaná obstojně. Postavy se vyvíjejí v rámci svých jasně definovaných mantinelů logicky. Hrdinové jsou naštěstí takové typy, že jejich osobnost přiroste k srdci málokomu, a hlavně: Jig si zachovává svoje goblinství po celou knihu. Když má možnost utéct, neuteče, ne z důvodu poslání, ale z mnohem prozaičtějšího strachu a to, že porazí nekromancera a v podstatě i draka je také spíš jen náhoda.

Kniha je oddechovou fantasy o cestě tam a zase zpátky. Dle své lehkosti, náročnosti a občasnému humoru (tolik, abych srovnával s Pratchetem, jak jsem několikrát narazil, tam toho opravdu nebylo)spíše pro mladší čtenáře. Ale rozhodně neurazí ani náročnějšího.
.
Goblin Jig touží jen po klidu. Už pochopil, že jedinou šancí, jak se dožít vysokého věku, je neplést se silnějším členům tlupy pod nohy. Když Jigovu hlídku přepadne skupina dobrodruhů, udělá tedy to, v čem jsou goblini nejlepší: odhodí zbraň a vzdá se. A tak začíná Jigovo dobrodružství, protože ho dobrodruzi přinutí, aby je provedl labyrintem tunelů pod horou. Jejich cílem je získat magický artefakt, který byl kdysi dávno ukryt právě v těchto tunelech. Jak postupují hlouběji do podzemí, musí Jig čelit tvorům z gobliních legend: ogrům, trolům, dávno mrtvým sluhům hrozivého Nekromancera a nakonec i drakovi Straumovi. Jig si brzy uvědomí, že bude žít, jen dokud dobrodruhům nepomůže artefakt najít, a až je vyvede ven z tunelů, nebudou ho už potřebovat. Takže musí být rychlejší. Stačí najít způsob, jak je porazit… (anotace)

.
Název:  Goblin
Autor:  Jim C. Hines
Překlad:  Kateřina Niklová
Obálka:  Jan Patrik Krásný
Počet stran:  256
Vazba:  brožovaná
Vydavatelství:  Fantom Print 2007
Doporučená cena:  179 Kč

Komentáře

komentářů