Vyprávění z druhé dimenze, z té, ve které žijí draci, jen občas nahlížející do našeho světa, začíná tam, kde předchozí díl Dračí mor skončil. Lidský lékař Dor/Nicolas, přiženěný do váženého dračího rodu, pracuje v nemocnici v Latralu, kam se přestěhoval, aby pomohl v boji proti epidemii. Ta už je naštěstí zažehnána, ale na nebi se objevuje nové nebezpečí. Nad městem se podivně kymácí zjevně zraněný drak a Nicolas už přemýšlí, jak ho nejlépe ošetřit. Kde ale drak ke svým zraněným přišel? Opravdu existují bílí kouzelní draci z legend a chystají se zaútočit právě na Latral? A pokud ano, jak Nicolas dokáže ochránit svou manželku, která nosí pod srdcem jejich nenarozené děti.

.

Autorčin dračí oblíbenec Dor/Fiiniskar se s přítelem Osemem vydává na plánovanou pouť do pouště, kde se chce podívat na práci svého strýce – vznikající železniční trať a první parní lokomotivy. Jenže cesta je to dlouhá a na ní hrdinové narazí na mnohá dračí osídlení mimo hlavní civilizaci a ne všude vítají cizince s otevřenou náručí. Draci téměř všude trpí nějakým druhem degenerace a Finiho dokonalost je nesmírně dráždí. Navíc i samotná příroda, ať už má svou duši, či ne, se dokáže s cestovateli pěkně poprat.

Dračí společnost se stále dělí podle toho, jaké proměny jsou jeho členové schopni. Zda se umí pohybovat v lidské i dračí podobě nebo jen v jedné z nich. Toto rozdělení pak vede ke sporům mezi plnohodnotnými draky (to znamená lidská i dračí podoba). Jedni jsou ochotni považovat ty méně šťastné, ať už lidské standarty nebo dračí dráčky, za sobě rovné, ti druzí ne. A pak je tu ta záležitost s lidským světem a jeho vykrádáním.

Stejně jako u prvního dílu je tohle dračí dobrodružství velmi milé, a přes spoustu krve a dokonce i mrtvých draků stále bezzubé. Postavy, až na jednu vysloveně zákeřnou a zlou, jsou vlastně dobré a jejich spory vznikají spíše nedostatkem vzájemné komunikace a dračí horkokrevností .  Je to taková ukázka klasického lidského žití. Málokdo sám sebe považuje za špatného, a přesto se denně stáváme součástí žabomyších válek.

.

Dračí zlodějiCharaktery hlavních postav nejsou nijak zvlášť vyhraněné, všechny působí rozumě, v podstatě dobrácky a hrdinně, tudíž se o nějakou barvitost starají spíš postavy vedlejší, i když se třeba jen na okamžik mihnou příběhem.

Ačkoli příběhem…  Dech beroucí napětí, které vám nedovolí odložit knihu od začátku do konce, tady nečekejte. Obě dvě linie působí spíše jako sled náhodných událostí, které jsou vždy ukončeny jednou dračí bitkou – nezáleží, zda menší šarvátkou či pořádným bojem.  Příběhu chybí cílenější směřování a trocha otázek, které by nevyřešilo jen pochopení situace přítomnými postavami. Samotná odbočka k čarodějce Damiene se zdá být jen návnadou do dalšího dílu, která už tak ne právě celistvý příběh dále mělní.

Vypravěčský styl si zachovává svou svěžest, dračí bitky stále ožívají ve čtenářově fantasii, jen originalita světa už je v druhém díle malinko vyčpělá a může pro ni být těžší vyvolat ve čtenáři dostatek nadšení pro nepříliš napínavý příběh.

Kniha je tedy určená všem těm, kteří si zamilovali první díl a chtějí si užít milé a laskavé dobrodružné čtení, stejně jako těm, kteří předchozí díl nečetli a tudíž se budou moci bez potíží nechat omámit všemi těmi fascinujícími novotami, které si autorka pro svůj svět vymyslela. A nesmíme zapomenout ani na přítomnost skvělých dračích ilustrací Janiny Strnadové.

Název: Dračí zloději

Autor: Rečková, Jana

Nakladatel: Straky na vrbě
Ilustrátor: Janina Strnadová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 344
Provedení­: brožovaná

Komentáře

komentářů

About The Author

Již dvě dekády let jsem vášnivá čtenářka fantastiky. Setkala jsem se snad se všemi subžánry a v každém jsem si našla knihu hodnou přízně. Mezi oblíbené autory řadím C. Barkera, R. A. Heinleina, A. C. Clarka, D. Simmonse, A. McCaffrey, P. Bretta, R. Zelaznyho, F. Herberta, J. Nowak, L. Hamiltonovou... Vlastní literární tvorbě se intenzivněji věnuji zhruba od začátku roku 2010. KatyRZ@mfantasy.cz