Celou recenzi bych hravě mohla shrnout do jedné věty: Zatraceně dlouho jsem neměla z nějaké knihy tak skvělý čtenářský zážitek! Jenže to by ze mě asi nikdo neměl moc radost. Proto se na následujících řádcích pokusím přiblížit, proč se na knihu vyplatilo čekat; proč, když procentuální hodnocení běžně neudílím, a pokud ano, stovku z principu nedávám, kniha ode mě tu stovku dostala a proč by každý, kdo ji ještě nečetl, měl okamžitě naklusat do nejbližšího knihkupectví…

 .

To bylo tak…

Předchozí díl zanechal naše hrdiny všelijak roztroušené po celých Nížinách, které se chystá dobýt národ Vos. I když se v závěru knihy „Impérium černé a zlaté“ podařilo vosí plány překazit, rozhodně jim to nezabránilo v jejich invazi napořád. A jak taková správná invaze vypadá, se dozvíme právě v knize „Pád vážky“.

I když je většina knihy opravdu o dobývání jednotlivých měst, není to jen nudou ukázkou toho, že autor má rád zbraně, vyzná se v nich a musí to všem dokázat. Jeho boje jsou směsí originálních prvků i historicky osvědčených strategických fíglů, které společně s hmyzími vlastnostmi, jež Adrian Tchaikovsky svým postavám dal, tvoří velice silou směs, schopnou takřka čehokoli. Sami hrdinové jsou občas výsledkem překvapeni, stejně jako budete vy. Důležité ale je, že v tomto světě vývoj technologií neustrnul na místě, jako se to stává světům většiny autorů, ale neustále jde kupředu. Boje, vedené zpočátku jen meči a luky, se tak dostávají do bodu, kdy technická revoluce vše obrátí vzhůru nohama a to, co dříve bylo výhodou, se teď stává tou největší slabinou. Technika vytlačuje magii. Ale vidoucí národy se rozhodně nenechají vymazat z historie jen tak, i když si jsou moc dobře vědomi toho, že jejich věk minul…

Vepředu, vždy a jen vepředu byl obrovský sarnský Mravenec s hřebostřílem a se dvěma krátkými meči. Stal se mužem, kterého Vekští nenáviděli nejvíc, mužem, kterého potřebovali zabít. … Odmítal padnout. Vekským připadalo, že odmítal i krvácet. (str. 514)

Preciznost

Autor je velice precizní ve svém stylu vyprávění – vše je do detailu promyšleno, ale také popsáno, abyste si dokázali udělat obrázek, ale nejedná se o žádnou nudnou přednášku. Pro to má Adrian Tchaikovsky opravdu talent – ví, kdy co říci. Přesně ví, kdy je třeba popis zbraní, zbrojí nebo i doplňků ukončit, aby nenarušil dynamiku děje, ale také ví, kdy je třeba prozradit důležité informace. Nic se nedozvíte předčasně, ale ani se zpožděním – v tomto směru je jeho načasování opravdu záviděníhodné.

Další nespornou výhodou je to, že když postava dostane nějakou vlastnost, používá ji, na nikoho a nic se nezapomíná; vše je využito na maximum. Svět a postavy ze série Stíny vědoucích jsou už tak dost originální, ale tyto drobnosti všemu dodávají další rozměr. A pokud si na takové detaily potrpíte, určitě si knihu užijete o to víc, že se konečně podíváme zeměpisně i do jiných končin (na okamžik i do srdce samotného Impéria) a poznáme nové hmyzáky a jejich zvyky.

 .

Tajemství, které ale staví „Pád vážky“ (i starší knižní sestřičku) na přední příčky fantastických knih, tkví v něčem jiném: v postavách. Ty jsou totiž základem úspěchu této série. Postavy naprosto reálné a dokonale plastické (občas jsem se musela doma otáčet, jestli náhodou za mým stolem nesedí major Thalrik…). Jejich vztahy ženou celou knihu kupředu a nutí vás otáčet stránku za stránkou jen proto, abyste se dozvěděli, jak to s nimi bude dál.

Hrdinové se v tomto díle hodně změnili. Některý přerod byl krvavý a násilný, k jinému došlo zkrátka věkem…, ale na konci knihy před vámi stojí jiné postavy, než s nimiž jste se setkali na prvních stránkách. A nejlepší na tom je, že všechny změny, ať jsou sebevětší, jsou dokonale uvěřitelné a vy se do postav dokážete vcítit. Dokážete pochopit jejich rozhodnutí, i když s ním třeba nesouhlasíte, ale postava vás zkrátka přesvědčí. Problémem tohoto autorského umu zůstává ale fakt, že tu nenajdete postavu (až na pár chvilkových výjimek), na niž byste mohli upřít svůj hněv a přát hrdinům, ať ji rozcupují. Naopak, budete v duchu prosit: „Odpusť mu, buďte kamarádi. Prosííím.“ ale budete vědět, že některé činy jsou zkrátka neodpustitelné a dobře to dopadnout nemůže, i když byste stokrát chtěli.

 .

Závěrem

Nechybí hrdinské činy, epické bitvy monumentálních rozměrů, láska, úklady… ani náznak odklonu série od původního Vosího dobývání – autor totiž nenápadně vystrkuje růžky a zdá se, že nakonec půjde o mnohem víc…

O kladech knihy „Pád vážky“ bych se mohla rozepisovat ještě dlouho, proto řeknu jen: „To se musí přečíst!“ Opravdu, je to skvělý čtenářský zážitek. Musím také pochválit práci při korekcích a sazbě, neboť oproti prvnímu dílu tu bylo naprosté minimum tiskových chyb (zpočátku jich bylo relativně dost, ale v druhé polovině knihy se staly historií). Abych měla do čeho rýpat, můžu zmínit, že jsem si všimla změny překladu… A sice v drobnostech jako je „zahraniční Rekef“ místo „cizinecký“ a podobné slovíčkaření. Ale pokud bych to označila vyloženě za chybu, bylo by to jen z toho důvodu, aby kniha dostala šanci nějakou chybu vůbec mít.

Jen doufám, že se dalšího dílu Stínů vědoucích dočkáme dříve než za dva roky, jak tomu bylo právě s „Pádem vážky“. Jinak lidem ze Zoner Press hrozí, že se jim přede dveře nahrne nedočkavý dav a ten třetí díl si zkrátka vydupe!

.

Název: Pád vážky (Stíny vědoucích: Kniha druhá)

Autor: Tchaikovsky, Adrian

Hodnocení: 100%

Nakladatel: Zoner Press
Překlad: Filip Drlík
Rok vydání: 2012
Počet stran: 576
Rozměr: 150 x 215
Provedení­: hardback

.

Zdroj obrázků: legie.info

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...