Goon poprvé spatřil světlo světa v roce 1998, ale plnohodnotné knihy se dočkal až v roce 2002. Eric Powell si Goona prakticky udělal celého sám. Napsal scénář, nakreslil panely a vše (společně s Robertem Powellem) vybarvil. Jeho práce byla oceněna „komiksovým oscarem“ poprvé v roce 2004. Od té doby vyšlo již osmnáct Goonů, přičemž Češi se s ním v mateřském jazyce mohou setkat až nyní. Comics Centrum začíná knihou číslo jedna, což se jeví logicky, ale pravdou je, že existuje „nultý“ díl, který je ale poněkud odlišný od těch ostatních. A lidé z CC se na nás rozhodli jít pomalu a přeci jen začít od pořadového čísla jedna.

Sranda, zombie a spousta nechutností. Zamilujete si to. Tak zní reklamní slogan na stránkách nakladatelství. Být to na mně, napíšu „super, geniální, vtipnej, komiks, kterej musíte mít!“. Můj osobní vkus mi dočista zatemnil mozek a Goona nejsem schopen hodnotit příliš objektivně, protože Eric Powell zadrnkal na ty správné noty. Ale mohu se o to alespoň pokusit.

Jako první každého zaujme kresba. Jednoduchá, výrazná, barevná, trochu připomínající dětské komiksy. Jenomže v dětských komiksech se málokdy bodá nůž do oka rybího gangstera nebo jsou v nich zombie, kterým vytéká mozek z hlavy. Ten kontrast pobaví už sám o sobě, ale tím humor nekončí. Je zde nekonečné množství vtipných dialogů i komických panelů beze slov. A co teprve postavy jako věštící lachtan, vystrašený vlkodlak či jakýsi bůžek v podobě kozla s fezem na hlavě. Jenže humor k vystavění skvělého komiksu nestačí. Hodně záleží i na hlavních charakterech – a v tomhle Goon (v překladu drsňák, rváč) a ani jeho bělooký parťák Frankie neztrácejí body. Jeden by si myslel, že svalnatý Goon řeší vše silou a prťavý Frankie rozumem – ale kdepak, oba jsou stejně prchliví (Vždyť kdo by rozmlátil půl hospody kvůli dluhu pěti dolarů?) a oba se vrhají do akce po hlavě… a bezhlavě.

UKÁZKA

A když je té akce a drsňáren dost, přichází krátká komerční pauza, kde se podíváme na leták propagující prášky na růst svalů (s vedlejšími účinky od zvracení po řídnutí kostí a ztrátu paměti) či reklamu na superhrdinu Atomový hněv, který se pyšní nukleárním mozkem a rakovinou varlat.
To vše se odehrává v nikdy neokoukatelných kulisách USA třicátých let za doprovodu vtipných komentářů vypravěče nebo přímo postav, které se v panelu mihnou, i když se do něj vůbec nehodí (například Albert Einstein).

Pokud máte z recenze pocit, že je Goon šílený, tak máte pravdu. Ale každá kapitola (ačkoli to jsou spíše různé povídky) je provázána srozumitelným příběhem s jasnými záporáky a klaďasy, malinko nakoukneme i do milostného života obou představitelů a dozvíme se něco o jejich minulosti. Goona musím doporučit úplně každému, protože něco tak zábavného a poutavého jsem dlouho nečetl – jen jediný zápor bych našel: přečteno máte za chvíli a druhý díl nás (snad) čeká až za rok.

fotografie: comicscentrum.cz

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).