Tichá noční krajina. Ani list se nepohne. Klid je jen iluzorní. Když na obloze náhle zazáří zelená světlice. Dříve nehybné stíny se dávají do pohybu. Sporadická střelba přerůstá do organizovaných přestřelek, soustředěných kolem strategických objektů. Do všeobecného zmatku přispívají občasné výbuchy náloží. Tak začalo povstání.

Prosinec roku 2070, neboli konec čtyřicátého osmého roku Karanské okupace. Lidstvo stále trpí v područí upíří mimozemské rasy. Karani – upíři, živící se vitální aurou jiných bytostí. Útočí a obsazují jiné světy jejichž osazenstvo pak využívají jako konzervy k udržení si vlastní nesmrtelnosti. Lidstvo padlo bez větších problémů. A jak je pro lidi typické, hned začali pro nový systém pracovat, vzývat nové bohy a modlit se nové modlitby.

Ale je třeba říci, že ne všichni padli na kolena. Jsou tací, kteří v novém systému fungují, aby přežili, a nebojí se mu okamžitě uškodit, jakmile se jim naskytne příležitost. Jsou i tací, kteří budují sítě v podhoubí nového zřízení, které pomalu nahlodávají běžně fungující principy. A pak jsou tací, kteří se nesklonili. Naopak, vzali do rukou zbraně a začali bojovat. Po celém světě tak vznikají oblasti odporu, v kterých si vládnou lidé sami a kde se život vrátil jakž takž do podoby standardní lidské společnosti.

Boj za osvobození se nejen že nechýlí ke konci, spíše naopak. Jižní velení padlo a v horách se drží poslední skupinky odporu. Největší protikaranská vojenská síla v Severní Americe je tak mimo a David Valentine se ocitá po tragických událostech závěru předchozího dílu sám s několika přeživšími na území plném nepřátel. Postupem času nabírá víc a víc uprchlíků jak z řad rozprášeného vojska, tak civilistů.

Pohybovat se po obsazeném území s tak velkou skupinou je ale stále nebezpečnější a tak se David rozhodne hrát vabank. Přihlásí se s celou skupinou velení renegátů a tváří se před nimi jako nově příchozí dobrovolníci. Hra, která může sebemenším přeřeknutím skončit masakrem desítek neozbrojených lidí pod jeho velením, vychází až nečekaně dlouho.

Od jižního velení, schovávajícího se v horách, přichází však příkaz koordinovat operace spolu s plánovanou protiofenzivou. To nevychází úplně dokonale, neboť krátce před zahájením akce dochází k prozrazení a vše se musí uspíšit. Operace, spočívající v obsazení důležité zásobovací křižovatky a vázání co největšího počtu nepřátel co nejdéle, se nejen jeví, ale v pravdě je sebevražednou. Valentine se jí nicméně zhostí se ctí a zodpovědností sobě vlastní.

Již čtvrtý díl cyklu Země upírů vrací děj na americkou pevninu, do prostředí tím méně radostného, že již není kam utéct, kde se schovat. Renegátská vojska táhnou zemí a jejich zvěrstva jsou prakticky srovnatelná s těmi, již se vlastnoručně účastní Karané a jejich stvůry. Opět se také setkáváme se smutným konstatováním, jak lidé dokáží být „papežštější než papež“, neboť hlavní mozky a motory celé operace proti svobodnému zřízení jsou jak jinak… lidé. Aby vše nebylo tak černobílé i ve vysokých renegátských funkcích potkáváme lidi, kteří pochybují, které strach o sebe nebo své blízké nutí dál sloužit ve funkcích na straně, která je proti jejich přesvědčení a víře.

le ssaine, ve vašem táboře právě porodila žena. Vřísskající pamlsek je nejchutnější, když je čersstvý a ještě vlhký, zajděte do tábora a okamžitě to děcko přinesste. Generále, doprovoďte ho a uplatněte náš nárok.(str.144)

Tento díl se rozhodně řadí k těm temnějším. Pohyb v obsazeném území plném teroru a strachu, stálý otazník nad tím, kdy TO zákonitě musí prasknout. Dokazování věrnosti novému systému, mezi který patří i nejmrazivější scéna, s kterou jsem se zatím v Zemi upírů setkal. Předhození novorozeněte rozparovači a uhýbání pohledu jeho matce. Pokud jste začali, byť na chvíli, sympatizovat s lidmi pracujícími pro Karany, tohle vás rozhodně vrhne zpět do fanatické touhy po další mimozemské krvi. Stejně jako vzpomínky zajatců a zajatkyň ze sběrného tábora.

Dokonalá delikatesa… čerstvá má tak zajímavou příchuť, přetrvává v ní nádech matčina vyzrálého těla, výtečně sse pojí ss lahodnou novou energií…a šumí, šumí, šumí…(str.149)

Autor tak výborně připraví jak hlavní hrdiny, tak čtenáře k druhé části knihy, v které se odehrává tvrdý obléhací boj do posledního muže. Ni krok zpět. To je heslo, kterým se řídí všichni zúčastnění. Těla se tak hromadí na sebe a s každým padlým zemře i něco ve Valentinovi. Nikdy nechtěl být ten, kdo povede lidi na smrt, nikdy nechtěl, aby jeho rozkazy byly vykoupeny krví. Ale když musí, posílá lidi na smrt bez hnutí brvou.

Hlavní hrdina už je tak někým jiným, než o kom jsme četli v prvních dílech. Je to znát i na jeho vnitřních monolozích. Co s Davidem bude dál, jestli si zachová alespoň kousek své duše, nebo vše shoří spolu s mrtvými těly jeho druhů, se dozvíme v dalších dílech Země upírů, na které se rozhodně těším.

.
Čtvrtý díl ságy Země upírů o hrdinských činech Davida Valentina začíná dva dny po závěrečné tragédii románu Hromoklín. Hrstka neozbrojených mužů, kteří přežili u Bern Woods, je na útěku, Ozarské svobodné teritorium padlo, všude se to hemží renegáty a Rozparovači. Valentinovi není do zpěvu, vyčítá si smrt mnoha spolubojovníků a ztrátu drahocenného nákladu, který dopravil přes celý Texas. Jenomže i kdyby se mu podařilo nemožné a vzburcoval lidi do zbraně, opět potečou potoky krve – krve pozemšťanů, nikoli krutých vesmířanů. (anotace)
.

.
Název:  Povstání (Země upírů – kniha čtvrtá)
Název originálu: Valentine´s Rising: Book four of the Vampire Earth
Autor: E.E.Knight
Překlad: Jana a Jan Oščádalovi
Obálka: Jan Doležálek
Počet stran: 318
Vazba: brožovaná
Vydavatelství: Triton 2011
Doporučená cena: 299 Kč (členové SFK TRIFID 239 Kč)

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply