Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku. Opatruj ji ve dne v noci, ochraňuj ji od zlé moci. Tak zní dětská modlitba. Co když je ale všechno jinak? Co když to Bůh zabalil a zmizel. A co když neopustil jen své úpěnlivě vzývající lidské ovečky? Co když opustil i své okřídlené služebníky a nechal je napospas jejich vlastním, naprosto lidským neduhům?
.
Když jsem otvíral knihu Rozsévač větru, nehýřil jsem zrovna optimismem. Pomalu, i když ne tak rychle, jak by bylo třeba, utichající vlna upírských romancí dává prostor dalšímu paranormálnímu tématu. Všemožná prostředí tak začínají zaplňovat andělé a démoni, bojující proti sobě, spolu, za sebou, před sebou, pod sebou a pododbně. O to příjemnější bylo zjištění, že se nejedná jen o dobrou knihu, ale knihu výjimečnou.

První, co je třeba zmínit, je universum knihy, které samo o sobě tvoří nadpoloviční kouzlo celého románu. Vesmír byl stvořen Bohem a jeho armádou andělů, jako dělníků, kteří zajišťují jeho chod. Příběh začíná ještě v době, kdy je Lucifer pravou rukou Boží. Zlo, jehož hlavním přestavitelem má Lucifer být, není v podstatě nic než pár kanadských žertíků. Pravá podstata zla, antikreator, neboli odvržená temná stránka Boha nezná nic než naprostý zmar, smrt, destrukci všeho byť jen mírně organizovaného. Jeho korunní princ, jehož jméno pak vnášelo hrůzu a šílenství do srdcí všech, si říkal Rozsévač větru.
.
Hlavním hrdinou knihy je anděl páně Daimon Frey. Při dávném průlomu antikreatora se nebál překročit pravidla a použít svatou relikvii k zabránění vítězství zla. Za to byl andělským soudem odsouzen k smrti a Bohem vzápětí vzkříšen a prohlášen Abaddonem, Hubitelem, Tanečníkem na spáleništích. Tím, kdo se může postavit Rozsévači větru a zvítězit.

Věky a věky poté je situace relativně stabilní. Andělé mají svoji sféru vlivu. Lucifer a další odpadlí andělé spolu s démony zase svojí, vydobytou vzpourou. Nejvyšší osobnosti obou stran úpěnlivě drží v tajnosti, že trůnní sál Boží moci zeje prázdnotou. Bůh odešel. Nikdo neví kam ani proč. Nenechal vzkaz na rozloučenou ani neposlal pohled.

Oproti peklu, kde vládne Lucifer a démoni mezi sebou zápasí pomocí hrubé síly a velikostí svých armád, je nebe spoutané tisíci byrokratickými pravidly, které dávají více prostoru agresorům. Spiknutí proti vládě archandělů je tak úspěšné a náprava věcí jde jen pomalu. Navíc se objevují případy provokace, snažící se zlomit křehký mír mezi Nebem a Peklem. A do toho se objevují první známky toho, že Rozsévač větru se chystá k návratu. Všechna okolní nestabilita tak přestává vypadat tak náhodně, jak se snaží.

Pěkný, v pevné vazbě vázaný, téměř pětiset stránkový špalík doporučuji číst na jeden zátah. Byť toho doporučení prakticky netřeba, jelikož kniha vás dokáže obstojně pohltit. I když začátek, než všechny postavy zapadnou na své místo, může být čtení trochu těžší. A právě tato fáze je důležitá, abyste se neztratili v postavách, funkcích a jejich rolích nynějšího i dřívějšího mocenského rozdělení.

Ať se jedná o anděly nebo démony, chování je na výsost lidské. Morálka je akceptována pouze pokud má význam pro dotyčné a pekelníci jí mají často paradoxně víc než zástupci nebe. Účel světí prostředky, zní nebem. Autorka dokazuje naprostou orientaci ve jménech, funkcích i přezdívkách nebeských i pekelných entit a byť se u většiny drží jejich pozice v hierarchii, některé jejich postupy a umístění jsou zajímavou vizí, rukavicí hozenou do tváře katolickým katechikům. Kontrolní otázka: Komupak se asi říká Lampa?
.
Daimon, ač je hlavní postavou, je po většinu románu takovým tichým pozorovatelem hroutícího se systému. Zapojuje se na straně archandělů a dělá i prostředníka v rozhovorech s Luciferem, jelikož jeho výsadní postavení mu zajišťuje akceptování oběma stranami. Jeho nadhled a nestarání se o vlastní kus žvance mu také umožňuje pozorování událostí v širší perspektivě, takže právě skrze něj pozorujeme celý komplex událostí, směřující k vyvrcholení knihy, kterým je závěrečná bitva proti hordám antikreatora.

Masakr, který nastává, je pompézní. Andělé i jejich pekelní spojenci umírají po tisících strašlivou smrtí. Jejich nepřátelé jsou na tom podobně. Autorka se rozhodně nebrání až naturalistickým obrazům krvavého střetu. Kdo rozhodne bitvu v boji jeden na jednoho, je od první chvíle víc než jasné.

Tento román rozhodně stojí za přečtení. Taktéž stojí za to mít ho v osobní knihovně k dalšímu nahlédnutí, eventuálně opakovanému přečtení, protože to rozhodně není román, který si přečtete a zapomenete. Některé logické chybky, které jsou v podstatě nevyhnutelné, když se pohybujeme v tak rozsáhlém universu, jehož pravidla mají k našim fyzikálním zákonům daleko, možná trochu sníží radost ze čtení, ale nic, co by udeřilo do očí. Knihu mohu jedině doporučit, ale připravte se rovnou, že tady nepůjde o nějakou spotřební hrdinskou vyvražďovačku do městské hromadné dopravy.

 Dříve než vznikl vesmír a čas, stvořil Pán anděly, aby mu pomáhali v Jeho díle. Jednoho dne však opustil své Království. Archandělé utajili Jeho zmizení, aby obhájili smysl své existence. Politikaří, intrikují, soupeří o moc, válčí i zabíjejí. Mnozí z nich se vzbouřili proti přísné hierarchii a disciplíně, ale byli poraženi, svrženi do Hlubiny a změnili se v démony. Přesto se však podařilo Království nebeské udržet a zachovat dílo Páně. Nyní však přichází Rozsévač větru, opak Stvořitele, nejvyšší zlo. Přichází, aby zničil svět. Není již vyvolených ani zavržených, Nebes ani Hlubiny. Je pouze dílo stvoření a na druhé straně nicota. Stín se blíží. (anotace)

.
Název:  Rozsévač větru
Autor: Maja Lidia Kossakowská
Překlad: Stanislav Komárek
Obálka: Piotr Cieslinski
Redakce: Klára Milošová
Počet stran: 477
Vazba: vázaná
Vydavatelství: Triton 2008
Doporučená cena: 244 Kč

Komentáře

komentářů

Leave a Reply