Autor: Tomáš Přidal

Ilustrace: Petra Slováková

 

Města smrdí kanály,

svatí hledí v úšklebcích,

sekty vraždí nemocné,

rozpadá se morálka lidí

jako tkáně mrtvých krys.

Města na sebe žalují kletby,

vyřizují si účty v tajných

řečech falešných mučedníků.

Města do sebe vrážejí údy,

oplodňují chrámy neřestí,

v jejichž klínech rodí

se noví přívrženci kultů.

Města zpopelňují mrtvé

a jejich popel zvysoka sypou

do strojních zařízení,

které řvou ústy trubek a převodů.

 

Města chřadnou,

v jejich centrech

zhasínají ohně svíček

v oprýskaných očích lamp.

Města mají svoji kulturu,

masky, za nimiž se postupně

otevírají pohledy

do očí šílených herců.

Šílené scenérie srdceryvných tragédií

brnkají v popěvcích na nervy

milostivým bratřím, kteří

se v apokryfech odvolávají

na bohyni Afrodité,

kterážto ví, že jejich milost

je někdy k nesnesení.

A proto si žádají lásky,

jejíž oči jsou plné života

a rty smyslné jako

tváře mladičkých kurtizán.

Města stále stojí,

pláčí v deštích,

a hoří vzrušeními

při velkých požárech.

Města tančí blues…

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply