Když jsem měla napsat recenzi na tuto knihu, hodně dlouho jsem jen seděla nad prázdným souborem, poslouchala inspirativní (irskou) hudbu a hleděla do prázdna. Jak totiž napsat recenzi na knihu, která je o všem a zároveň o ničem? Jak popsat příběh, který se odehrává v průběhu jednoho století, ale zároveň ho obsáhne i mrknutí oka? A když to nějakým zázračným způsobem dokážu…, bude se to vůbec dát považovat za recenzi? Uvidíme.

 .

Malý

K této knize by se dalo přistupovat rozličnými způsoby. Příběh, ukrytý na jejích stránkách, by se dal všelijak obracet, převracet a zkoumat pod různými úhly. Přesto by byl výsledek stále stejně mlhavý a nejasný. Neustále byste měli pocit, že jste jen zahlédli nožku víly mizející někde v houští či tvář trpaslíka, šklebící se na vás z hromady spadaného listí, protože přesně o tom kniha je: náznaky, kopa lyriky, náznaky, lyrika, konkrétní okamžik…, ne počkat, to bylo jen snové cosi…

Ráda bych vám řekla víc o tom, o čem kniha vlastně je, ale s politováním musím konstatovat, že toho nejsem schopna. Je to o vílách, skřítcích, nám známých legendách, ohmataném balíčku tarotových karet, velké rodině a hodně dlouhém Příběhu… A víc vám neřeknu, protože by vám to nedávalo smysl. Zkrátka se to musí přečíst. Vážně!

Hrdinové knihy často popisují svůj stav mysli, kdy plně chápou, co se kolem nich děje, cítí, o čem to celé je, ale svými slovy to nedokážou popsat. A stejně na tom budete vy jakožto čtenáři (a já jako recenzent): když budete sedět pohrouženi do stránek knihy „Malý, velký“, budete všemu plně rozumět, drobnosti vám budou dávat smysl a vše vám bude jasné. Jenže ejhle, v okamžiku, kdy knihu zavřete, nedokážete s přesností říct, o čem to bylo. Znovu se začtete do stránek a vše je opět průzračně čisté: „Jasně, vždy je to přece o…“ O čem? budete se pak ptát v duchu. A i když budete nenápadně nakukovat do stránek, když se budete pokoušet někomu vysvětlit, o čem příběh je, nedoberete se rozumného výsledku (Ověřeno!). Dokážete popsat jednotlivé události, ale nikdy z toho nedáte dohromady ucelený a smysluplný příběh.

Přesto tam příběh je… a silný. Kniha sama je půvabná, barvitá a dokáže zaujmout i přes jistou rozvleklost. Je zkrátka jiná…, osobitá…, zvláštní…

 .

Velký

Kniha je totiž doslova přesycená lyrikou. Většinu děje sledujeme nikoli skrze činy, ale srze pocity jednotlivých postav. Ty tak působí spíše jako podivné profily „budoucích postav“, které se v příběhu teprve objeví; jako role, do níž hrdina vpluje a na pozadí těchto pocitů odehraje svůj part a osvětlí vám epičnost příběhu. Ale neděje se tak a celá kniha díky tomu dostává podivný ráz, který z ní dělá spíše snový odraz skutečnosti. Jsou tu okamžiky, které jsou velice dějové, ale ani ty nejsou zcela oproštěny od lyrických popisů.

Přesto, že se v knize děje něco Velkého a odehrává se v ní úžasný Příběh, vy jste jen pozorovatel. Nemáte šanci se do postav vcítit (i přes sáhodlouhé popisy jejich emocí) a jejich Příběh skrze ně prožít. Pozorujete je zpod listnatého příkrovu a vzhlížíte k nim, když jste malí; nebo na ně naopak shlížíte ze svých nebeských výšin, když jste velcí. Autor totiž dokáže nejen mistrně pracovat se slovy a vaší představivostí, ale podivným (snad až trochu bizarním) způsobem i s perspektivou vašeho vnímání celého příběhu. Takříkajíc jste jednou dole, jednou nahoře; jak se zrovna autorovi zachce. Jste schopni do sebe pojmout vše, co kniha obsahuje, ale zároveň nic. Chápete myšlenku a poselství příběhu: všechno je ničím a nic je vším, ale zároveň nejste schopni toto poselství předat dál. (Nebo tak knihu vnímám jen já?)

Autor není dobrý vypravěč – on totiž nevypráví, on rovnou naživo ukazuje, vezme vás za ruku a provede vás tajnými dveřmi skrze celou knihu; ukáže vám spoustu zákoutí a odhalí řadu tajemství. Na konci dojdete k šokujícímu odhalení, že všechno nakonec souviselo se vším; že to, co se stalo na počátku knihy a vy jste na to ve své nevědomosti málem zapomněli, bylo naprosto nezbytné pro drobnou událost, která (ne)měla vliv na závěr Příběhu…

Ale i když to pochopíte, nepokoušejte se vyprávět tento příběh dál, nepůjde to…, protože Oni to nedovolí…

 .

Název: Malý, velký (Little, big)

Autor: Crowley, John

Nakladatel: TritonArgo
Překlad: Adéla Bartlová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 528
Provedení­: hardback

 .

Zdroj obrázků: legie.info

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply