Teď když Kay díky upířímu grálu není zajatcem noci, došlo na díl, kde mu byla přenechána role hlavního hrdiny. Příběh viděný Kayovýma očima je příjemnou změnou, vyvstává ale řada otázek. Kay byl dosud především kat a nemrtvý nabíječ, kterého nejeden čtenář mohl podezírat, že tam je jen proto, aby čtenářky měly za dlouhých zimních večerů o čem snít.

.

Kay v roli vypravěče ze sebe ovšem musí vydat víc než: „Menší část arzenálu mám v autě a tu větší v kalhotách, liebchen.“ Autorka dost dobře nemohla napsat knihu z jeho pohledu, aniž by více poodhalila jeho nitro, protože prázdný hlavní hrdina by mohl zaujmout jen pár uměleckých duší. Normální čtenář vyžaduje postavu, která myslí a prožívá.

.

Překvapivě se dodání Kayova charakteru nejen koná, ale koná se dokonce i uvěřitelně. Jeho uvažování nepůsobí na první pohled psychopaticky, avšak jistá chorobnost vysledovatelná je. Při každé Kayově úvaze je vidět, že je již zvyklý vždy kalkulovat s tím, že ať udělá cokoliv, musí to být přijatelné pro obě ženy jeho (ne)života – tedy jak pro jeho matku, tak pro Tinu Salo. Což není nikdy snadné, protože ony se prostě nesnesou, a teď, když je Tina českou alfou, cítí se Gothel skutečně v ohrožení.

.

Zápletka

V tomto díle se konečně jedná o detektivku, o případ, který je zde od toho, aby se vyřešil a ne od toho, aby dělal křoví dějové lince táhnoucí se celou sérií. Paradoxně je to zrovna příběh vyprávěný Kayem, kde Tina skoro nevystupuje. Přitom vyšetřovatelka je ona, Kay je zabiják. Takže skutečně působí zvláštně, když zde, v díle s dosud nejlepší zápletkou, dělá detektivní práci on a ne Tina. Ta se vlastně ve „Vlcích Sudet“ vyskytuje jen minimálně, protože Dyre, její staletí nepřítomný otec, někam zašil Timoteje, který se v jejím neživotě nejvíce přiblížil tomu, aby ho za otce považovala. A o co méně se v příběhu vyskytuje Tina, o to méně do něj zasahuje Dyre, který jinak funguje v předchozích dílech jako „deus ex machina“.

.

Vlastně se Kay dostal k vyšetřování tak, že našel svoji příležitostnou milenku mrtvou, jak nám prozradí již zadní strana knihy. Nic jiného než prekérní situace, kdy na jednu stranu někdo musí hledat vraha a na druhou stranu není jisté, jak by reagovala Tina, kdyby se dozvěděla o Saskii, by Kaye nedonutilo, aby se věnoval detektivní práci. Není na ni stavěný. Nemá s ní žádné zkušenosti. Nemá na to trpělivost. Ale má pocit, že musí. A samozřejmě je schopen opatřit si výpomoc, takže se čtenář může zase jednou těšit na nové dlaky.

 .

Shrnutí

Zatím snad nejlepší díl série, který příjemně překvapí, nenudí a nenafukuje děj víc, než je v normě. Kay by klidně mohl zůstat hlavním hrdinou i v příštím díle – čtenář by rozhodně nebyl na ničem ošizen.

.

Název: Vlci sudet

Autor: Petra Neomillnerová

Nakladatelství: Brokilon

Rok vydání: 2010

Předchozí díly série: Sladká jak krev, Doušek věčnosti, Past na medvěda, Smrt u archanděla

Komentáře

komentářů

Leave a Reply