Máme tu již třetí snímek, který nás zavede do pohádkového světa jménem Narnie. Tentokrát se tam ale nepodíváme společně se všemi čtyřmi sourozenci Pevensieovými. Zuzka a Petr již dospěli, a proto jim jsou brány Narnie uzavřeny. K dobrodružství mimo domov jsou proto přizváni jen dva nejmladší z nich. Lucka a Edmund. Ti však zrovna tráví čas u svých příbuzných, a to ještě přesněji ve společnosti jejich „miloučkého“ bratrance Eustace. Ten je dokonalým prototypem rozmazleného dítěte. Lucce s Edmundem dělá samé naschvály, což je jedním z důvodů, proč jim jeho přítomnost není nejpříjemnější. Ale, bohužel, když nastane čas, kdy jsou přeneseni do Narnie, Eustac je vzat také.

.

To by k ději myslím stačilo. Řeknu už jen, že příběh je asi nejméně zajímavou součástí filmu. Bohužel. Ale to nic nemění na tom, že snímek samotný je natočený a zpracovaný precizně, jak po stránce efektové, tak po té režisérské a nechybí mu ani přiměřená dávka humoru a napětí. Troufám si tvrdit, že vyvážení těchto prvků je asi nejlepší ze všech tří natočených filmů. Nevím, možná je to změnou režiséra, možná něčím jiným… Ale buď jak buď, pravdou je, že Michael Apted opravdu udělal vše proto, aby nám návštěvu „jiného světa“, co nejvíce zpříjemnil a okořenil.

.

Asi největší dávku dramatičnosti (tedy v první půlce filmu) jsem si užila u samotného přechodu z našeho světa do toho narnijského. Ano, ten se skutečně povedl. Nechte se společně s hlavními hrdiny spláchnout množstvím vody z obrazu do pokračování příběhu. Co se týče děje, ten se dál rozvíjí vcelku pomalu a je dlouhou dobu rozvleklý a utahaný, ale jakmile se přehoupne do téměř konečné fáze filmu, je zase na řadě notná dávka akce a napětí. Zvláště v posledních chvílích, kdy nastane skutečný hlavní boj mezi zlem a dobrem. Správně. Na závěrečnou bitku, jež je časově rozvrhnuta naprosto dokonale, jelikož není ani příliš dlouhá a tím zároveň třeba i nudná, ale v žádném případě ani natolik krátká, aby přelétla téměř bez divákova povšimnutí, na tu si skutečně nemohu stěžovat. Ta se povedla se vším všudy. Nepostrádá řádně temnou stránku reprezentovanou velkým mořským hadem a silami ostrova, ale ani tu hrdinskou, zastoupenou bojovníky z lodi. Chvilkami vás zde i zamrazí, budete mít oči přilepené k obrazovce a budete doufat, že nepřítel nakonec skutečně padne zpět do temných vod.

.

Co říci závěrem? Třetí Narnie rozhodně neurazí, ale ani příliš nenadchne. Vidět ji jednou, ano, ale vícekrát už to pak nebude to pravé ořechové. Nazvala bych ji asi zlatým středem, co se týče narnijských filmů. Na první nemá, ale druhý hravě překoná… Takže neubudu ani doporučovat, ani hanit. Tady je rozhodnutí, zda Plavbu Jitřního poutníka zhlédnete, čistě na vás.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jsem mladá dívka s duší umělce, která se snaží zapojit do jakéhokoli uměleckého dění. Miluji hudbu, a to hlavně operu. Ráda a často unikám do své vlastní fantasie. Z toho částečně plyne, že jsem také snílek. Ovšem ne snílek v pravém slova smyslu...

Leave a Reply