Anotace: Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám.

Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. A překvapivě si chce… povídat! Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor?

 ?

Myslím, že anotace krásně shrnula celý děj, proto bych se ráda zaměřila na jinou stránku knihy, než je samotný příběh.

Autorkou původního námětu byla Siobhan Dowdová, která napsala několik zdařilých knih pro mládež. Bohužel ji v roce 2007 dostihla nemoc, a kniha tak byla dopsána posmrtně Patrickem Nessem (autor sci-fi trilogie pro mládež: „Chaos“).

Nemoc, která sužovala autorku, se táhne i celou knihou, kde sledujeme její průběh a dopady na okolí skrze pohled malého Conora. Jak ale vysvětlit malému klukovi, který se ze všech sil snaží, že jeho maminka umírá a nikdo s tím nemůže nic udělat? Ve všech pak vidí jen to zlé, všichni jsou proti němu, nebo jsou k němu naopak zbytečně shovívaví… Výsledek je ale tentýž: Conor je nakonec vždycky sám.

 ?

Když se ocitnete v podobné životní situaci, problémy se stanou i z těch nejběžnějších věcí. Kniha je o to emotivnější, že je psána z pohledu třináctiletého kluka, který si je moc dobře vědom všech skutečností, jenom si je nechce přiznat a nedokáže pochopit tu nespravedlnost. V tomto okamžiku do děje vstupuje netvor, který mu pomáhá se se vším vyrovnat pomocí svých rad a moudrých příběhů. Je jako zázračný lék, který utiší bolest…

Vyprávění samo o sobě je přímočaré, jednoduché, nesnaží se nijak překvapit a šokovat, o to je ale jeho dopad v závěru horší a také dojemnější.

 ?

Umělecká stránka věci

Kniha je doprovázena celou řadou ilustrací od Jima Kaye. Bez ilustrací by se jednalo o pouhou novelku. Kniha by ale také přišla o značnou část své depresivnosti, která na mnoho čtenářů padne jen po prolistování knihy. Ilustrace jsou černobílé a dokonale podbarvují neutěšenost Conorova příběhu.

Chvílemi kniha působí takřka dojmem artbooku – není to tedy tak, že by ilustrace doprovázely text, ale naopak text zde často pouze doplňuje ilustrace, které leckdy postačují k předání poselství. Obrázky jsou takřka na každé stránce, čímž dokreslují atmosféru života v noční můře. Samotný text je často ilustracím přizpůsobován, a málokterá stránka tak má stejnou sazbu. To vše dalo vzniknout po umělecké stránce velice zdařilému a hodnotnému dílu, které dokáže zaujmout na první pohled.

 ?

Z mého úhlu pohledu

Kniha je působivá, ale zároveň neskutečně depresivní. Bez ohledu na to, kolik prestižních cen v kategorii dětské literatury kniha získala, nejsem zastáncem názoru, že by byla vhodná pro děti. Pro dospívající možná, ale ne pro děti, i když je hlavnímu hrdinovi pouhých třináct let. Tematicky kniha s tímto věkem příliš nekoresponduje.

 ?

Možná psychiku dnešních dětí podceňuji, ale nemyslím si, že je nutné, aby sledovaly postupný a marný boj s rakovinou, která ničí všechny kolem; a už vůbec, aby byly konfrontovány se sebezničující skutečností, že si leckdy přejeme smrt našich blízkých jenom proto, aby už konečně utrpení všech, které milujeme, skončilo.

Osobně se za dítě již pár let nepovažuji, i přesto jsem se z knihy musela chvíli vzpamatovávat, abych byla vůbec schopná napsat recenzi… Což samo o sobě svědčí o síle příběhu, který nám „Volání netvora“ přináší na svých stránkách.

 ?

Zdroj obrázků: jota.cz

 ?

Název: Volání netvora

Autor: Ness, Patrick (Siobhan Dowd)

Nakladatel: Jota
Překlad: Anežka Sedláková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 216

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

4 komentáře

    • Elinor

      Odpovídám na oboje zároveň, tak to hodím sem do jednoho:

      S tím „záleží na víc faktorech než je věk hrdinů“ jednoznačně souhlasím. Na druhou stranu, když se podívám na to, co čtou desetiletí/jedenáctiletí… opravdu je špatné, když se jim dostane do ruky depresivní kniha, pokud se jim do ruky dostávají věci – napíšu to diplomaticky, skutečně různé? Opravdu může „nebýt pro dítě“ kniha s depresivní atmosférou, když rodiče nemají problém s tím, aby četlo dejme tomu Anitu Blake nebo Tinu Salo?
      Otázka, proč do toho pletu knihy, které nejsou pro děti – protože anotace knihy na mě působí
      a) jako kelťárna ve stylu Fionny MacLeod, něco, co bude vycházet z irské mytologie a folklóru a nějak zásadněji s tím bude spojeno
      b) „něco jako Lavondyss od Roberta Holdstocka“
      c) něco se silnými hororovými prvky
      Dát cokoli z toho do ruky dítěti je podobné, jako mu dát do ruky skutečnou zbraň. S největší pravděpodobností nebude vědět, co s ní dělat, a odloží ji. Nebo bude patřičně mentálně a jinak vybavené a naučí se, jak se se zbraní pracuje, jak se používá, jak jí neublížit sobě a jiným. Nebo ublíží někomu nebo sobě. Ale tohle je věc rodiče či odpoovědné osoby (a také konkrétního dítěte).

      Mimochodem, proč je to „zlomové téma“ depresivnost? Podle mého názoru by děti neměly do určitého věku přijít do kontaktu i s třeba explicitnějšími popisy násilí a sexu, s horory některého typu, s drsnějšími konfrontacemi druhu „nepřiměřené následky“ a celkově s věcmi, které považuji za tematicky, ehm, těžko říct jak morální (hrdina zabíjející hordy nepřátel „protože jsou zlí“, pomsta jako adekvátní a správná motivace…).
      Skutečnost je nicméně taková, že podobné věci se dětem do ruky dostávají a nikoho to IMHO příliš netrápí. Na rozdíl od té depresivnosti, která to schytává z povícera stran a docela by mě zajímalo, proč právě ona (většina těch věcí popsaných výše mě štve podstatně víc než depresivnost).

      • Zuzana "Daletth" Vašíčková

        Což o to, zbytečný sex a násilí mi v knihách vadí taky (a ne málo)… Ale tady se vyskytovala ta depresivnost, tak jsem mluvila převážně o ní…

      • Dragilia

        Je samozřejmě plno důvodů, proč by se dětské oči měly určité knize raději vyhnout.

        Já jsem ale spíše narážela na možnost pojmout náročné téma tak, aby to mělo šanci pochopit i dítě. Protože dětské knihy mohou zpracovávat i náměty na první pohled „nevhodné“. Například má oblíbená Luisa a Lotka, nebo Most do země Terabithia.

        Proto jsem chtěla upozornit, že „nebezpečí“ této knihy nemusí být v její hlavní myšlence, ale spíš ve způsobu, jakým je napsaná.

Leave a Reply