Oblíbili jste si příběhy temného elfa Drizzta Do’Urden? Rádi byste si přečetli něco podobného? Akčního, dobrodružného, napínavého?

Pak je trilogie Erevis Cale ta nejlepší možná volba. Podle fanoušků Forgotten Realms je Erevis Cale vedle Drizzta nejoblíbenější postavou z tohoto světa.

?

Anotace:

Ve špinavých ulicích Selgauntu se prodlužují stíny.

Nad službou jednoho muže vznešeným sembijským obchodníkům zapadá slunce.

Soumrak Erevise Calea zastihne během služby novému pánu – takovému, kterého malicherné hromadění bohatství nezajímá.

Koneckonců, k čemu by bylo zlato někomu, kdo obchoduje s dušemi?

?

Ukázka:

Mladý Tymořin kněz ležel v bezvědomí na boku a ruce i nohy měl svázané silným konopným provazem. Kolem levého oka se mu už dělala modřina. Vraggen ho chladně pozoroval.

„Zvedněte ho,“ poručil pomocníkům.

Dolgan, rozložitý Cormyřan, hodil sekeru stranou a poklekl k vězni. Vzal ho obrovskou rukou za obličej a stiskl.

„Je vzhůru,“ řekl.

Kněz zasténal, ale oči neotevřel.

„Dobrá práce,“ řekl posměšně Azriim. Stál vedle Vraggena a na tmavém obličeji měl úšklebek. „Velice vynalézavé.“

Dolgan se na půldrowa podíval s typicky tupým výrazem a zahučel: „Co?“

Azriim, oblečený v okázalých zelených šatech a oblíbených vysokých botách, se na Vraggena zářivě usmál.

„On nikdy nepochopí vtip, že ne?“

Vraggen neodpověděl. Azriimovi připadá všechno vtipné.

„Že ne?“ zeptal se Dolgan zaraženě.

„Probuď ho,“ pobídl Vraggen cormyrského bojovníka.

„A pokus se ho nepolámat,“ dodal Azriim. „Potřebujeme, aby byl schopný mluvit.“

Dolgan přikývl, otočil se zpátky k zajatci a zatřásl jím. „Vzbuď se! Vzbuď se!“

Mladý kněz opět zasténal. Dolgan ho lehce poplácal po tvářích a za chvíli se knězova víčka se zachvěním zvedla.

„No vida,“ řekl Dolgan. Postavil se a ustoupil o několik kroků zpátky k Azriimovi s Vraggenem.

Jakmile si kněz uvědomil, v jaké je situaci, jeho zamlžené oči se zaostřily. Zazmítal sebou ve snaze zbavit se pout, ale jen na chvilku. Vraggen počkal, dokud v jeho očích nespatřil odevzdanost, a pak promluvil: „Co si pamatuješ jako poslední?“

Zajatec se pokusil promluvit, ale měl příliš sucho v ústech. Polkl a pak řekl: „Přepadli jste mě na ulici v Ordulinu.“ Rozhlédl se po cele. „Kde to jsem?“

„Daleko od Ordulinu,“ odpověděl Vraggen.

Azriim se uchichtl a pohled na smějícího se půldrowa musel Tymořina kněze znepokojit ještě víc. Celý zbledl.

„Co ode mě chcete?“

Vraggen k němu přistoupil, poklekl a řekl: „Informace.“

Kněz poprvé zabloudil očima k Vraggenově plášťové sponě – byla to lebka bez čelisti na purpurovém slunečním disku, symbol Cyrika Temného slunce. V hnědých očích mu probleskl strach a tiše zašeptal modlitbu.

„Můžu se domnívat, že svou situaci chápeš?“ zeptal se Vraggen.

„Já nic nevím,“ vyhrkl Tymořin kněz. „Přísahám! Nic!“

Vraggen přikývl a postavil se. „Uvidíme.“

Pokynul Dolganovi s Azriimem, aby přistoupili. Oba došli ke knězi, chytili ho pod pažemi a postavili na nohy.

„Prosím! Prosím, nedělejte to!“ prosil je úpěnlivě kněz.

Vraggen se zajatci upřeně zahleděl do tváře plné děsu. Jen tak pro efekt z rukou vypustil stíny a nechal si je tančit kolem hlavy. Tymořan hlasitě zalapal po dechu.

„Vy ovládáte stíny,“ zašeptal kněz.

Vraggen se neobtěžoval s odpovědí – stíny mluvily samy za sebe.

„Řeknu vám všechno, co vím.“

„Samozřejmě že ano,“ odpověděl Vraggen. „Jediná otázka je, jestli ti věřím, že mi řekneš pravdu, aniž bych musel použít důraznější prostředky. Odpověď na tuto otázku určí, zda své poslední okamžiky strávíš v bolesti, nebo ne.“

Knězi se roztřásly rty. Podíval se Vraggenovi do očí.

„Mám rodinu,“ řekl.

S Vraggenem to nehnulo.

„Nepochybně jim budeš scházet,“ odpověděl za něj s úsměvem Azriim.

I Dolgan se zazubil a přešlápl, zjevně natěšený při myšlence na krveprolití. Zbožňoval bolest, ať už svou, nebo cizí.

Kněz se celý roztřásl a z očí mu začaly kanout slzy.

„Proč tohle děláte? Já vás ani neznám. Nikoho z vás neznám.“

Azriim se pousmál. „Co to s tím má společného?“

Vraggen kněze poplácal po tváři, jako by ho chtěl utěšit, a řekl: „Použiju na tebe kouzlo, které mi podmaní tvou vůli. Nevzdoruj tomu. Pod jeho účinky mi určitě řekneš pravdu. Jedině tak si můžu být jistý. Jinak…“

Nechal hrozbu nevyřčenou, ale kněz pochopil a rezignovaně přikývl.

Vraggen se usmál a řekl: „Rozhodl ses správně.“

Dolgan si vedle zajatce zklamaně povzdechl.

Vraggen Cormyřana ignoroval, sáhl do Stínového tkaniva a vyslovil mystická slova, jež z Tymořana udělají jeho otroka. Když skončil, kněz měl úplně prázdný pohled. Vraggen, který si vždycky dával pozor, si raději ověřil, že kouzlo na kněze zapůsobilo, a to tím, že seslal další, jež mu dovolovalo vidět účinky magie.

Kněze obklopovala jemná červená záře – důkaz, že je pod vlivem kouzla. Vraggena však překvapilo, že stejně září i Dolgan s Azriimem, a tázavě se na pomocníky zadíval.

Azriim si toho pohledu ihned všiml. Zvedl jednu dlouhoprstou ruku, na níž měl platinový kroužek.

„Naše prsteny, Vraggene.“

Vraggen přikývl. Zapomněl, že oba pomocníci nosí prsteny, které je kouzlem chrání před sledováním. Obrátil pozornost zpátky k zajatému knězi.

„Asi před rokem skupina dobrodruhů vyrabovala zříceninu chrámu v Horách soumraku. Vzpomínáš si?“

„Ano,“ odpověděl kněz monotónně.

Kněz a jeho společníci, kteří si dohromady říkali Tlupa zlomeného luku, náhodou narazili na opuštěný chrám bohyně Shar, který Vraggen hledal měsíce.

„Mezi poklady, které jste z rozvalin odnesli, byla koule ze šedého křemene, veliká asi jako pěst a posázená malinkými drahokamy.“ Vraggen se při další otázce snažil udržet klidný hlas. „Pamatuješ si na tu kouli?“

„Ano.“

Vraggen pohlédl na Azriima. Půldrow se na něj usmál a mrkl.

„Kde je ta koule teď?“

Kněz svraštil obočí a odpověděl: „Když jsme odešli z chrámu, hádali jsme se, jak si kořist rozdělit. Ta koule byla zajímavá, ale ne příliš cenná. Nakonec si ji vzal Solin.“

Vraggen ovládl nedočkavost. Ti blázni neměli představu, co si z chrámu odnesli.

„Solin?“

„Solin Dar,“ odpověděl kněz. „Bojovník ze Sembie.“

„Odkud ze Sembie?“

„Ze Selgauntu,“ odpověděl kněz.

Vraggen by se zasmál, kdyby měl smysl pro humor. Sám pocházel ze Selgauntu a působil tam u zentarim. Téměř to vypadalo, jako by se ho koule snažila najít. Rozhodl se, že to bude brát jako znamení Cyrikovy přízně.

„Děkuji ti, knězi,“ řekl Tymořanovi a pohlédl na Dolgana. „Uškrť ho.“

Dolgan se zazubil, chytil kněze kolem krku a uškrtil ho. Zatímco se svázaný kněz dusil a umíral, Azriim přešel k Vraggenovi.

„Teď aspoň máme jméno. Takže do Selgauntu?“

Vraggen přikývl. Použijí teleportační žezla, aby se tam rychle dostali, najdou Solina Dara a podrobí ho stejné vyslýchací technice, jakou použili na Tymořina kněze.

Vraggen bude mít svou kouli už brzy.

 ?

  • Název: Soumrak
  • Autor: Kemp, Paul S.
  • Žánr: fantasy
  • Série: Forgotten Realms
  • Podsérie: Erevis Cale 1
  • Provedení: brož.
  • Rozměry: 145×205
  • Překladatel: Anna Janovská
  • Nakladatelství: Fantom Print

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply