Pokud jste fanoušky Petry Neomillnerové a hltáte všechny její knihy i povídky, v Rudovlasé vás nemůže nic překvapit. První půlka povídek se již objevila v autorčině knižní prvotině Vlastní krev, druhá polovina byla rozstrkaná v nejrůznějších Pevnostech. Jen poslední povídka, Věci z moře, má svou premiéru. Je to prostě takové BEST OF plus nový track.

.

Proč si však nepřipomenout zážitky čarodějky Moire a jejího druha Desmonda a neprojít si je hezky chronologicky.
Jako první nás čeká příběh o tom, jak Moire neudržela na uzdě své rozhárané pudy a znesvětila druidský háj opakovanou souloží s jiným čarodějem. Tento příběh tak nějak ve zkratce ukáže proč si hlavní hrdinka vysloužila v čarodějnickém spolku pověst rebelky.
Následuje Hněv řeky, která mě svou atmosférou zasáhla již  před lety ve zmíněné sbírce povídek Vlastní krev. Malá vesnička a potopa. Na malém prostoru se rozehrává příběh o vztahu mezi Moire a Desmondem a mezi člověkem (mágem) a jeho možnostmi boje s přírodou.
Čas, kdy klasy dozrají, je drsný příběh o paradoxu života, kde jedni žádají o potrat a druzí o možnost počít dítě. Podle mě je to asi nejdrsnější povídka z knihy a ve čtenáři vyvolává tíživé pocity.
Od neplánovaných početí si neodpočineme ani u povídky Vlastní krev, kde čaroděj Desmond zjistí, že je otcem šestnáctileté dcery, kterou nenapadlo nic lepšího, než se přidat k šílené sektě. Opět se jedná o hodně temnou záležitost.
Následující Lístek cesmíny je oproti tomu téměř humorným příběhem s příjemnou pointou.

Tím končí povídky ze sbírky Vlastní krev. A následuje veliký časový skok k povídce Poslední pytlák, kde už je Moire představenou Bratrstva a musí řešit přítomnost přízraku na malém hrádku. Tento nebožák se zjevuje každou noc a je znásilňován svým bývalým pánem. To musí být hodně nepříjemné prokletí.
Ve Kdo má viset, ten se neutopí Moire opět bojuje s neukočírovatelným živlem – vodou. Tentokrát za její běsnění však nemůže matka příroda, ale mág žadonící po dobytí přístavního města.
Sbírku uzavírá Věci z moře. Opět tu hlavní slovo má nezkrotná masa vody, která terorizuje přístavní městečko. Moire musí přijít na to, co živel tak rozběsnilo a bude se muset ptát i mrtvých. Osobně považuji tuto povídku za nejlepší v celé knize.

.

Své fanoušky Petra Neomillnerová nepřekvapí, ale také nezklame. Povídky jsou drsné, sprosté a bezcitné. Moire je důsledná, tvrdší než kdejaký chlap a … koneckonců také sprostá a bezcitná.

A hysterická jako všechny autorčiny hrdinky.
Jakožto zástupci mužského pohlaví se mi některé momenty četly opravdu těžko. Desmond je na můj vkus příliš submisivní, a kdyby měl v sobě aspoň trochu hrdosti, poslal by Moire už dávno do háje. Hrdinka jako taková mi příliš neimponuje, svým chováním často připomíná děvku skříženou s chlapem, ale to je prostě autorčin styl – někdy je od něj třeba si odpočinout a pokračovat ve čtení až za chvíli.

Povídky jsou nicméně velice čtivé. Je to určitě tím, že jsou psány v přítomném čase, což jim přidává na dynamičnosti a akčnosti. Některé mají silnou atmosféru, jiné jsou spíše pro ukrácení čtenářovi chvíle. Podstatné ale je, že každá povídka z Rudovlasé má co nabídnout.
Na konci knihy jsou ještě dodatky (všechny postavy z knihy krásně sepsané podle abecedy) a dlouhý doslov (spíše taková esej) k tvorbě Petry Neomillnerová napsané Františkou Vrbenskou. Je to taková pěkná tečka za touto knihou, kterou mohu doporučit jak autorčiným bezmezným fandům, tak čtenářům, kteří se s Moire ještě nesetkali.

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).

Leave a Reply