Kdo z nás by jednou nechtěl otevřít knihu plnou fantastických dobrodružství a dočíst se tam o sobě…? Kdo by nechtěl svými přáními a touhami ovlivňovat příběh, který se odvíjí na stránkách, na něž se právě díváme? Ale kdo z nás by nakonec skutečně uvěřil, že můžeme změnit směr, jímž se děj příběhu bude ubírat kupředu?

Existuje ovšem chlapec, který tohle vše prožil… a uvěřil. Jmenuje se Bastián Baltazar Bux.

.

Pohádková klasika

Kdo z vás nezná pohádkovou klasiku „Nekonečný příběh“, za jejímž zrodem stojí Michael Andreas Helmut Ende, měl by se stydět. Ale věřím, že takových se mnoho nenajde, protože ke každému z vás se jistě dostala alespoň stejnojmenná filmová adaptace z roku 1984.

 .

Když poněkud obtloustlý chlapec Bastián utíká před staršími kluky, kteří ho šikanují, schová se v antikvariátu postaršího a nerudného pana Koreandra. Zde naráží na knihu vázanou v hedvábí barvy mědi. Jelikož je to malý knihomol, využije situace, knihu ukradne a schová se s ní na půdě školy. A to je začátek jeho putování za záchranou kouzelné země Fantázie.

.

Příběh všech příběhů

Věřím, že bližší rozebírání děje netřeba: Fantázie se propadá do Nicoty, Dětská císařovna je nemocná, a tak vyšle mladého bojovníka Átreje na Velké hledání, aby našel lék na její nemoc, a uzdravil tak celou Fantázii. Jeho putování sleduje skrze knihu Nekonečný příběh Bastián, aby následně zjistil, že jedině on může císařovnu zachránit.

 .

A proč příběh všech příběhů? Z jednoho prostého důvodu: Zabývá se základem všech ostatních příběhů. Kniha totiž apeluje na dítě v nás a předkládá nám svět ryzí fantazie – barevný, neuvěřitelný, plný roztodivných dobrodružství, tvorů a splněných přání. Příběh je postaven na skutečnosti, že pokud nemáme fantazii, přání a víru, nemáme nic a náš život je svým způsobem chudý. Víra nám dává sílu zvládnout i nepředstavitelné; přání nás vedou na naší cestě životem a bez nich bychom se nikam nedostali – jsou naší motivací, naším hnacím motorem. (Když v životě nevíme, co chceme, jak máme něčeho dosáhnout?)

Na druhou stranu ale také příběh upozorňuje na to, že bychom se neměli vyhýbat pravdě jen proto, že se nám nelíbí, a měli bychom vždy nazývat věci pravými jmény. I když je to celé o fantazii, můžeme zde také vysledovat drobné varování, abychom se neoddávali fantazii neřízené, neboť bychom mohli ztratit sami sebe…

.

Dvě části

Dalo by se říci, že se kniha skládá ze dvou „částí“. První část, kdy si Bastián čte o Átrejovi, Falcovi a jejich dobrodružstvích. A druhá, kdy se sám ocitá ve Fantázii.

 .

Osobně se mi více líbila první „část“. Díky tomu, jak se prolíná Nekonečný příběh s realitou, jsme mohli sledovat přerod Bastiána z malého ufňukánka na rozhodného hrdinu, který se přes veškerý svůj strach a ostych nakonec rozhodl zariskovat. Tato část je spíše dobrodružná a plná nebezpečenství, která je nutno zdolat; zkrátka pohádková. Pokud patříte mezi ty, co viděli film, tak tato část odpovídá prvnímu filmu. (Tomu musím přičíst k dobru velice emotivní závěr, který je možná do jisté míry lepší než vyvrcholení této části knihy.)

Druhou polovinou knihy se inspirovalo druhé filmové pokračování „Nekonečného příběhu“. Bastián se ocitá ve Fantázii a může si dělat, co chce. Jeho přání celý svět mění, ale s každým přáním ztrácí Bastián vzpomínky na reálný svět, a tím i na sebe sama. Tato část byla na můj vkus místy až příliš moralizující (i když to k pohádce patří).

Zpočátku to bylo stejně kouzelné jako doposud, ale pak se to celé zvrhlo. Nacházelo se tu takové množství úžasných tvorů, motivů, barev, jmen, předmětů a možností, až z toho zrak přecházel. Nakonec to zahltilo nejen samotného Bastiána, ale i čtenáře, v čemž osobně spatřuji ono malé varování. I tato část ale měla své opodstatnění, neboť z Bastiána se tak stal zcela jiný člověk. Nesobecký, odvážný a nestydící se za to, že si vymýšlí příběhy…

.

Na věku nezáleží

Při četbě této knihy opravdu není věk rozhodující, protože každý si z tohohle příběhu něco dokáže odnést. Ať už je to ponaučení, které k pohádkám neodmyslitelně patří, nebo inspirace, která je též jejich nedílnou součástí. I když je příběh psán vcelku jednoduchým slohem a sám o sobě není kdovíjak složitý, dokáže zaujmout a pobavit. Dává nám na vlastní kůži pocítit dobrodružství, o nichž jsme jako malí snili a neměli je možnost prožít. A přináší též poselství: Věřme a sněme, neboť v tom je síla…

 .

Závěrem bych si dovolila jednu citaci z knihy, která do značné míry vystihuje, proč mám já sama ráda fantasy.

Bastiánovy myšlenky se jen neochotně vracely zpátky do skutečnosti. Byl rád, že Nekonečný příběh nemá se skutečností nic společného. Neměl rád knihy, kde mu někdo omrzele a otráveně vypráví úplně všední příhody z úplně všedního života jakýchsi úplně obyčejných lidí. Toho si užil dost a dost ve skutečnosti, proč by si o tom měl ještě číst? (str. 28)

 .

Název: Nekonečný příběh

Autor: Michael Ende

Nakladatel: Albatros
Překlad: Eva Patková
Rok vydání: 2001

Rok vydání originálu: 1979
Počet stran: 400
Provedení­: hardback

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply