Tenhle seriál je na dnešní poměry starý, opravdu – je přece jen z roku 2003, ale myslím, že na atraktivnosti mu to rozhodně neubírá. Pojednává o tématu, které se třeba zase jednou dostane do kurzu: mrtví lidé, smrtky a duchové…

 ?

Georgia „George“ Lassová je dospívají dívka. Tedy je už dospělá, protože právě dokončila školu, a to znamená jen jediné: hurá do práce. Jenže Georgia je z této představy vše, jen ne nadšená. To nic nemění na tom, že matka ji do práce nutí. Georgia s ní moc nevychází, stejně jako se svou mladší sestrou Reggie, kterou ve své podstatě docela šikanuje.

Georgia je protivná a sobecká. Na všechny kolem vrčí a dívá se podmračeně. Což má za následek to, že práci sice dostane, ale naprosto příšernou. Když má ve svém prvním pracovním dni konečně vytouženou pauzu na oběd, stane se něco, co nikdo ani v nejmenším nečekal… Georgia umře.

 ??

Smrt vás změní

Tušíte správně, že mrtvá moc dlouho nezůstane. Stane se z ní smrtonoš – taková moderní smrtka. (Bohužel vás musím zklamat, kosu s sebou navzdory promo obrázkům a úvodním titulkům nenosí.) Mohla by být docela ráda, protože to znamená nový život. Sice s jinou tváří, ale stále život. Ovšem když zjistí, co všechno to obnáší – že se nikdy již znovu neuvidí s rodinou, že má spoustu povinností a ke všemu musí do práce…, radost se nějak nedostavuje.

Smrtonoši mají jeden jediný úkol: Zbavovat lidi jejich duší těsně před tím, než dané osoby zemřou, aby v okamžiku smrti nepociťovali bolest. Stačí se jich jen dotknout. Každý den tak celá smrtonošská banda, k níž teď Georgia patří, dostane lístečky se jmény a časy úmrtí a je jejich povinností být tam včas, aby budoucí nebožtíci netrpěli.

Jak Georgia proniká do tohoto světa, nese to s sebou veselé příhody, nové zkušenosti, ale i bolestivé vzpomínky, vzdor a řadu smutných zážitků.

 ?

„Kéž by lidi byli složitější… Ale nejsou.“

Celý seriál je naladěn na strunu suchého britského humoru (což je co říct, když vezmeme v potaz, že za seriálem stojí koprodukce USA a Kanady). Sarkasmem se tu rozhodně nešetří, stejně jako dvojsmyslnými hláškami a ironií. Postavy mají samozřejmě nejvíce humoru ve chvílích, kdy dojde k nějaké obzvláště neobvyklé smrti. Ano, v tomto směru je seriál poměrně morbidní – mrtví jsou na každém kroku, a přesto, nebo možná právě proto, o tom hrdinové vtipkují.

 ?

Z mrakodrapu spadne čistič oken. Všichni křičí a běhají kolem. Daisy: (nezúčastněně) „Je zvláštní, že dopadnou vždycky obličejem dolů…“

 ?

 I když se zde bere na paškál sama smrt, není humor násilný, vulgární ani nepřiměřený situacím. Je zkrátka… černý.

 ?

Postavy hýbou světem

Seriálem se sice táhne jakási hlavní dějová linie, ale stojí překvapivě spíše na tom, jak se s Georgianinou smrtí vyrovnává její mladší sestra Reggie. Ostatní linie běží tak nějak kolem a ústřední motiv, ta červená nitka, tu chybí. V každém díle řešíme nějaká nová úmrtí, dozvídáme se nové zákonitosti smrti nebo něco o Georgianiných společnících smrtonoších. A právě na vztazích mezi postavami je seriál „Mrtví jako já“ postavený.

Ať už se jedná o to, jak se se svou smrtí každý ze smrtonošů vyrovnává (a nezáleží na tom, že jsou po smrti třeba již celá desetiletí), o jejich životní příběhy nebo o jejich proměnu. Ta je nejvíce vidět právě na Georgie, která se z nespolečenské, protivné holky stává milou a chápavou… smrtkou. Musí se obrnit proti tomu, co dělá, a pak jde všechno mnohem snáz. Snaží se napravit vztahy ve své rodině, i když jen na dálku. Zanechává za sebou pomalu svou dětskou nerozvážnost a postupně zjišťuje, že věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být; že každý má svá tajemství a bolístky a že nesmí lidi soudit hned podle prvního dojmu.

Věřím, že pro někoho může být seriál po určité době poněkud stereotypní, protože se v něm rozebírají stále tytéž věci a děj se nikam výrazně neposouvá (s výjimkou vývoje postav). Tvůrci byli v tomto ohledu rozumní a řekli si, že dobrého po málu, a seriál „Mrtví jako já“ tak má jen dvě série. Myslím, že k tomu, abychom si všeho užili dostatečně a zároveň se tím takříkajíc „nepřejedli“, je to tak akorát.

Seriál je plný černého humoru a nadsázky, ale někdy na vás dokáže zákeřně zaútočit nečekaně dojemnou scénou. Závěrem upozornění: Pokud nedokážete vtipkovat o smrti a morbidní černý humor vám není vlastní, raději se seriálu „Mrtví jako já“ vyhněte.

 ?

Název: Mrtví jako já (Dead like me)

Žánr: Komedie/Fantasy/Drama

Režie: Sarah Pia Anderson, Scott Winant, David Grossman, Milan Cheylov, Robert Duncan McNeill, David Straiton, Peter Lauer, Michael Fresco, James Marshall, Jeff Woolnough, James Whitmore Jr.

Počet sérií: 2

Stopáž: 1. série – 14×45 minut; 2. série – 15×45 minut

 ?

Zdroj obrázků: http://www.fanpop.com/spots/dead-like-me

[learn_more caption=“ Dead Like Me: Life After Death „]

Pokud vám dvě série seriálu nestačily, nezoufejte. V roce 2009 se objevil devadesátiminutový film s názvem „Dead Like Me: Life After Death“, který nám ukazuje osudy hrdinů několik let poté, kde jsme je na konci druhé série zanechali.

Oblíbený smrtonošský podnik, kam naše parta chodila každý den na snídani a rozdávala si na žlutých samolepících papírcích seznamy svých „obětí“, vyhoří, a hrdinové jsou tak nuceni najít si nové místo. Aby toho nebylo málo, jejich šéf Rube je odvolán a oni jsou přiděleni pod nového smrtonoše. Ten je ale velice neosobní, úkoly rozděluje po telefonu a celkově je mu jeho práce poměrně ukradená. Naši smrtonoši Daisy, Mason a Roxy toho začnou využívat a nevěnují se své práci poctivě. Jediná Georgia, ač to tak na počátku seriálu nevypadalo, dělá svou práci svědomitě. Ale jen do té doby, než má odvést na „druhý břeh“ mladíka, do něhož je zamilovaná její sestra Reggie…

Charaktery postav se nám oproti vlastnímu seriálu trochu změnily. Je to dáno i jiným přístupem nového šéfa. Někdy mě hrdinové opravdu neskutečně rozčilovali, ale nakonec se ukázalo, že to s nimi ještě není ztracené.

Film se zaměřuje především na Georgiu a její vztah se sestrou, který se začal měnit již během seriálu. Ve filmu je vše – černý humor, naši oblíbení hrdinové a jejich hlášky i dostatek úmrtí… Přesto to nebylo tak úplně ono. Na filmu bylo něco, co mi zkrátka nesedlo, i když to nedokážu přesně pojmenovat…

[/learn_more]

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

Leave a Reply