Navzdory poněkud matoucímu názvu, který svádí k domněnce, že se čtenáři dostalo do rukou dílo původem z východu, jsou „Letopisy“ (nepočítáme-li obálku knihy) čistě českým výtvorem. Je potěšující, že tuzemští autoři jsou v plné síle, a to nejen ti profláknutí.

Název však poskytuje vedle jedné mylné ještě jednu mnohem jednoznačnější a na první pohled skutečně zcela zřejmou informaci: „Letopisy Vukogvazdské družiny“ prostě nemohou být ničím jiným než literárním ztvárněním dobrodružství odehraných v rámci Dračího doupěte. Otázka tedy není jenom jaké to je, ale i jaké to je ve srovnání s…
?

Dobrodružství

Knihu, jako je tato, často poznáte podle typických „questů“. Samotná struktura příběhu je tímto charakteristickým znakem obvykle zasažena natolik, že každý, kdo někdy hrál nějakou hru na hrdiny, musí okamžitě pojmout silné podezření.
Na neherní příběh se v nich příliš brzy objeví něco ve smyslu: „Jděte tam a tam, najděte to a toho, zaplatím vám za to tolik a tolik.“
A hrdinové si nikdy neřeknou: „Peněz mám dost, kašlu na to.“

Zde je určitý rozdíl mezi hrou a jejím uměleckým záznamem – v písemném podání se postavy chovají vůči pomyslnému Pánu jeskyně nanejvýš slušně a vyžaduje-li dobrodružství, aby se vydali určitým směrem, nemusí se za nimi z opačné strany nutně hnát smečka vlků.

Také samotné náměty jednotlivých povídek – svazek se skládá ze tří volně propojených částí – jsou více než typické. Jak známo s hrdiny-začátečníky se není radno pouštět do příliš riskantních podniků. A Vukogvazdští družiníci vypráví od začátku… Záchranu světa tedy zatím nečekejte a mnoho překvapení také ne.
?

Hrdinové

Zdaleka největším překvapením ostatně je, že v „Letopisech“ co chvíli někdo zařve. Není sice vždy zřejmé, zda jde o postavy hráčů nebo Pána jeskyně, ale i tak je to nečekané. Důkladně propracovanou postavu nikdo nezabíjí rád. Hrdinů, kteří se udrží po celý děj, je skutečně málo. Bezesporu jeden z největších plusů knihy.

Ještě lepší ovšem je, že hrdinové se ve vyprávění střídají a poskytují čtenáři různé pohledy na tytéž události. A to aniž by vznikal jakýkoliv zmatek.
?

Srovnání

Ve srovnání s „Asterionem“ i se zahraničními „Kronikami Sialy“ je u „Letopisů“ zdaleka nejzřetelnější hernost. Autoři se nebáli sepsat příběhy hrdinů, kteří ještě žádnými hrdiny nejsou a ani to nevypadá, že by se jimi v nejbližší době měli stát. V důsledku toho jsou povídky méně strhující a možná i méně humorné. Zato ovšem netrpí megalomanstvím. Zda je to pro čtenáře dobře nebo špatně, to už je jiná otázka. Někdo to asi neocení.
?

Shrnutí

Příjemné (nejen) letní počtení. Pro čtenáře, kteří dříve aktivně hráli, ale už „na to nemají čas“, značně nostalgické.
Varování: Pokud nemáte rádi knihy, kde některý hrdina umře právě ve chvíli, kdy ho začnete mít rádi, nečtěte to.
Dobrá zpráva: Existuje naděje, že výše zmíněného „některého“ vezme čert právě v okamžiku, kdy vám začne skutečně lézt na nervy.
?

Zdroj obrázků: legie.info

?
Autor: Kolektiv autorů (Jan Kravčík, Jan Kremer, Vojtěch Sedláček, Jan Hnátek)
Ilustrace: Ainur Elmgrenová
Nakladatelství: Gorgona
Rok vydání: 2011

Komentáře

komentářů

Leave a Reply