Jan Dobiáš se narodil v roce 1975. Jeho jméno jsme v minulých letech mohli vidět ve sbornících Drakobijci nakladatelství Straky na vrbě, kde nejdříve působil jako amatérský autor a poté již jako hostující profík.

V roce 2006 vyšla jeho vlastní povídková sbírka Po dračím ohni. Prvního čistého románu jsme se dočkali až loni. Kniha se jmenuje Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války. Recenze na ni byly velmi kladné, ale kniha se zatím nedostala do širšího povědomí. Což je velká škoda a je třeba to napravit.

Jana Dobiáše jsme se ale ptali hlavně na jeho novinku Až na kraj světa, která vyjde v září a bude křtěna 15. 9. v Městské knihovně v Praze na akci CONiáš.

 ?

Vaše první kniha vyšla před necelým rokem. Jak jste spokojen s reakcemi na ni?

Ale jde to…

    Recenzenti v Ikarii a Pevnosti jí víceméně shodně přidělili šedesátiprocentní hodnocení, což jsem celkem čekal. Na internetu se objevily i recenze poměrně nadšené. (Což jsem už tak docela nečekal.) I komentáře z diskusí na Legii a stránkách nakladatelství se nesly v celkem pozitivním duchu. Samozřejmě se našli nespokojenci, největší výhrady byly k té mozaikové struktuře vyprávění. Nenarazil jsem ale na žádnou vyloženě zlou kritiku, vždycky bylo znát, že dotyčný knihu přečetl, poctivě se nad ní zamyslel, a mnohdy tak zpětně přiměl k zamyšlení zase mne, což je vždycky ku prospěchu věci. Zatím mám, zdá se, štěstí na rozumné čtenáře (ačkoli jich není mnoho).

?

Jaká byla práce na knize Až na kraj světa, lišila se nějak od práce na Modré luně čarodějů, rudém měsíci války?


Modrá luna… byla kniha předem plánovaná (byť z těch plánů v konečné verzi nezbylo skoro nic). Přes dva roky trvalo napsání první verze, další tři pak nekonečné přepisování. Ke konci už to nebylo ani tak psaní, jako boj.

    Až na kraj světa jsem začal psát během té doby, jako čistě odpočinkovou záležitost. Napřed jsem ani nepočítal, že by z toho měla být knížka. Zprvu šlo o nápady na nějakých pět – šest povídek.

    Když se šest rozrostlo na dvanáct, zkusil jsem je dát přečíst Michaelu Broncovi. Tomu se zalíbily, ale sto šedesát stránek mu připadalo na knížku málo. Tak přibyly povídky Ticho, Zapeklitý most a Strýček Dracula.

    Potom se zas nahromadilo několik příběhů podobného ražení, která jsme chtěli od sebe něčím rozdělit, a tak jsem připisoval a připisoval…, až se to zastavilo na devatenácti příbězích, z nichž dobře polovina začíná s koncem toho předchozího, takže vznikl celkem sevřený povídkový román.

    Oproti Modré luně…, ale psaní téhle knížky nikdy nepřestalo být hlavně zábavou. Snad se budou stejně bavit i čtenáři.

?

Můžete nám nastínit, o čem bude Až na kraj světa?

Hlavně opatrně (pokud možno bez spoilerů)…

    Až na kraj světa bych nejspíš charakterizoval, jako lehce parodickou pohádkovou putovní fantasy (nebo tak něco). Rozhněvaná víla vyřkne kletbu a malá Alenka se musí vydat na dalekou pouť, aby ji překonala. Držel jsem se většinou dvou inspiračních zdrojů: pohádek (víly, ježibaby, čarodějnice, rytíři, loupežníci, přátelský drak i velikonoční zajíček) a starých hororů, které nám už s pohádkami víceméně splývají (dovedete si představit, že by se dnes ještě někdo bál u Draculy s Belou Lugosim?). A tak došlo nejen na toho Draculu (moci psát věty jako: „V tichosti sledovali bludičku Draculovy lucerny,“ to byl hotový autorský orgasmus) ale i na Dům Usherů (tentokráte blíže filmové verzi R. Cormana) Krásku a zvíře, a v jedné z povídek se objeví dokonce, poněkud zromantizovaný, sám velký H. P. Lovecraft. To všechno podané přes hlavní hrdinku s nadhledem, dětskou optikou, snad i s jistou dávkou poťouchlosti. A kdybych měl pro srovnání vybrat nějaké všeobecně známé dílo stejné krevní skupiny, nejspíš vzpomenu Johna Morressyho s jeho příběhy o čaroději Kedrigernovi.

 ?

Vaše příběhy mají lehký pohádkový tón. Máte k pohádkám nějaký zvláštní vztah?

A kdo nemá? Všichni jsme na pohádkách vyrostli…

    Ale teď vážně: Neřekl bych, že všechny moje práce mají zrovna lehký pohádkový tón. V povídkové sbírce Po dračím ohni mám i docela drsné příběhy a určitě nějaké ještě vyplodím. Na druhou stranu, to, jak vnímám svoje dílka já, se může dost lišit od toho, jak je vidí čtenáři. Sám sebe člověk těžko posoudí. Možná jsem prostě vyměkl, akorát si to neumím přiznat.

?

Jaké máte další plány? Kdy můžeme očekávat další knihu?

Plány… Plánů mám spoustu, vlastně tolik, že zákonitě některé ani nedokážu uskutečnit. Jen zatím nevím které. Dokonce je možné (a dost pravděpodobné) že nakonec dostane přednost věc naprosto neplánovaná.

    A kdy dokončím další knihu?

    Povídky do Po dračím ohni vznikaly deset let. Pak trvalo šest, než mi vyšla Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války. Už o rok později jsem tu s Až na kraj světa. Teď se to ale nejspíš poněkud zadrhne.

    Jisté je zatím pouze vydání dvou mých povídek v Legendách na knihovnické téma, které chystají Straky na vrbě rovněž na podzim. A v rámci propagace, snad v Pevnosti, Král ve žlutém (ano, další výpůjčka) samostatná povídka a zároveň i jakýsi epilog Alenčiných dobrodružství z  Až na kraj světa, ale to by věděl spíš Michael Bronec. Zbytek je ve hvězdách (přiznáme-li jim tu moc) nebo prostě jenom nepodložená spekulace (pokud ne).

Děkuji.

zdroj obrázků: straky.cz; legie.info

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).

Leave a Reply