František Kotleta je fenomén. Na tom se shodneme bez nutnosti použití jakýchkoli donucovacích prostředků. Kult kolem jeho osobnosti je čerstvým vánkem v našich luzích a hájích. Málokterý rozhovor se spisovatelem vám potrhá bránici způsobem, kterým to udělají odpovědi bruntálského řezníka. Ač se tato legenda nemusí někomu líbit (a tomu moc nevěřím, protože kdo tuto literaturu vyhledává, má pro černý humor kořeněný špetkou cynismu uděláno), celá zapadá do tématu jak pověstná část těla na hrnec.
.
Dva roky. Tak dlouho trvalo, než se Kotleta odtrhnul od svých důležitých misí v zahraničí a doladil druhý díl své série. Pojďme se podívat, jestli nám mistr za ty dva roky nevyměknul.
Jan Bezzemek a skupina upírů kolem něj pokračuje v boji proti kartánským uchvatitelům. Hned první akcí, kterou provedou, udělají mimozemšťanům pořádnou čáru přes rozpočet. Ale není každý den posvícení, a tak operace nedopadne zrovna podle jejich představ. Skupina se rozpadne a začíná dlouhý běh, v kterém se pozice lovícího i loveného střídají takřka otočením stránky. I když samozřejmě většinu doby je pozice loveného hrdě obsazena hlavním hrdinou a jeho přáteli.
.
Jelikož se jedná o druhý díl, srovnání s jedničkou je nevyhnutelné. Ve zkratce by se dalo říct, že zatímco Hustej nářez přeřadil z jedničky na pětku na prvních dvaceti stranách a pak už se jen řítil a kvílení brzd se člověk nedočkal ani v zatáčkách, Fakt hustej nářez už pracuje s převodovkou s o poznání větším citem. Zběsilou akční jízdu střídá přibrzdění před změnou děje, a když už je změna směru provedena v rychlosti, neprovází to takový skřípot jako dřív.

Ano, akce je o poznání méně než v dílu prvním. Možná špatná zpráva pro skalní vyznavače tohoto žánru, nicméně na čtivosti to rozhodně neubírá. Tam, kde byla dříve jen zběsilá akce, se objevuje i něco, co by šlo nazvat mikroskopickou sondou do duší hlavních postav. Strach však rozhodně není na místě. Žádné emo-orgie se nekonají. Jen těžkosti hrdinů dostávají o něco reálnější obraz.
.
Tato změna je svým způsobem i odpovědí na otázku, jestli volnější tempo románu je způsobené autorovým vyspěním, nebo je to jen přibrzdění před závěrečnou rovinkou. Kniha celkově působí učesanějším dojmem. Občasná křečovitost vyprávění se prakticky nevyskytuje.
Jediné, co mi na této změně chybělo, byl dost znatelný pokles koncentrace hlášek. Pořád jich zůstává pořádná hromada a na některá přirovnání budete vzpomínat ještě dlouho (pokud je rovnou nezačnete používat). Nicméně nemůžu souhlasit s klasickým rčením, že méně je někdy více. Tady chybí znatelně, a knize to ubírá na atraktivnosti víc, než méně akce.
.
Slovo „kurva“ v mé mysli zaznělo snad tisíckrát. Ale tady bylo na místě. Tady by kurvoval i papež. Co papež, sám Buddha by křičel: Mrdat všechny zasraný egyptský zmrdy do prdele ostnatým drátem!
.
Jak už jsem naznačil výše, vypsaněji nepůsobí jen vyprávění příběhu, ale i práce s postavami. Jan Bezzemek už není upírský teenager, který se dostal do pouliční bitky a mlátí kolem sebe hlava nehlava s tím, že je mu všechno fuk. Chlapec zubatá nám dospěl a úkol uškodit emzákům kde to jen půjde a jak to jen půjde, který si naložil na svá bedra, plní se systematičností, kterou bych nečekal. Ostatní postavy nejsou úplně nejplastičtější, ale stačí. Já si nejvíc oblíbil německého upíra Gerharda, bývalého Janova protivníka. Jeho urážky slovanského pokolení jsou jedinou pořádnou jistotou v tom neklidném čase. Nakonec, to co Kotleta ztrácí na plastičnosti postav, dohání na jejich šílenosti. Inu, asi jen někdo z Bruntálu může napsat knihu, kde se jako hlavní vedlejší postavy objeví skupina transsexuálních homosexuálních upírů. A to nemluvím o hlavním záporákovi.

Ale přes to vše, co již bylo řečeno, přece jen: Je to Kotleta. Olovo létá vzduchem, rakety létají vzduchem, těla létají vzduchem. Krev cáká, mozkomíšní mok cáká, emzáci cákají. Hrdinové zbití, prostřílení jak řešeta, stojí a s cynickýma hláškama posílají další a další kartany a jejich přisluhovače do nebytí.
.
Prostě to, co máme rádi a proč po této knize sáhneme. Kniha nezklame, a přestože není takovou ranou do palice jako první díl, rozhodně zaujme svoje místo v mnohých knihovnách. Ostatně mezi náma, vzhledem k pověsti jejího autora… Dovolili byste si jí vynechat?

.
Anotace: V první knize to mimozemšťanům ještě prošlo, teď se ale zbytky zdecimovaného upírstva vydaly do posledního boje. A že tenhle boj začíná ve čtvrti plné bojechtivých transvestitů, není nakonec na škodu. Jenže žlutí okupanti mají dost síly vzdorovat, a jestli po něčem touží, tak je to vrátit upíry už navždy do mýtů a legend. Ve hře je ale ještě jeden hráč – někdo podivný a nebezpečný, který za sebou zanechává radioaktivní stopu… Pokud má být lidstvo znovu svobodné, nezbývá než odpálit pár bomb a najít spojence, kteří mohou být mnohem nebezpečnější než ti nejhorší nepřátelé. František Kotleta se vrací a je ještě hustější, akčnější a zábavnější..
„Kdybych nebyl Kulhánkem, chtěl bych býti Kotletou.“ – Jiří Kulhánek
Velikán Kotleta, mistr šalby a klamu – má inspirace.“– Miroslav Žamboch
Přesně jak se od řezníka dalo čekat: Je to maso.“ – Štěpán Kopřiva

.
Název: Fakt hustej nářez (Bratrstvo krve – kniha druhá)
Autor: František Kotleta
Obálka: Piotr Cieslinski
Počet stran: 284
Vazba: brožovaná
Vydavatelství: Epocha 2012
Doporučená cena: 259 Kč

Komentáře

komentářů

Leave a Reply