Vyzkoušet se má všechno. A to hned z několika důvodů. Jedním z nich je známá pravda: „když chceš něco kritizovat, tak si to nejdřív přečti“.

Tak jsem si to přečetl, a ponořil se do první paranormální romance ve svém životě. Překvapivě to nebylo tak děsné.

Moje dosavadní zkušenosti s tímto subžánrem byly jen filmové – první tři díly takzvané „Twilight ságy“. První dva filmy byly sympatické „guilty plesure“, třetí byl pouze nudný a hloupý. Od té chvíle jsem si myslel, že všechny ostatní pararomance jsou o tom samém. Ó, jak hluboce jsem se mýlil.

Byla nebyla jednou šestnáctiletá dívka jménem Kylie. S tou se rozešel kluk, umřela jí babička a rodiče zažívají partnerskou krizi, která vede k nevyhnutelnému rozvodu. Kylie je nešťastná a tropí hlouposti, díky kterým na svou matku, „Ledovou královnu“, jak ji Kylie v duchu přezdívá, působí jako mladistvý delikvent.

Hrdinka je tak nucena jet na tábor pro komplikované děti, kde se má naučit lepšímu chování. Jenomže jaké je dívčino překvapení, když zjistí, že nápravný tábor je jen krytí a pobyt je ve skutečnosti určen pro nadpřirozené jedince, kteří vládnou silami, o kterých četla jen v pohádkách či legendách.

Jsem si tak nějak jistý, že takhle podobně začíná většina pararomancí pro náctileté dívky. Čtenářky se prostě potřebují postupně seznámit s prostředím a světem. Inu, nevadí, jedeme dál.

Kylie si není jistá, jakou nadpřirozenou schopností vládne, proto doufá, že žádnou nemá (nechce být divná). To, že často vídá ducha mrtvého vojáka, pro ni není dostatečný důkaz o jejích schopnostech. Jak se později dozví, je možné, že má nádor na mozku (v šestnácti letech) a přemýšlí nad tím, jestli je nádor na mozku lepší než být „jiná“(!).

Naivita a hloupost hlavní hrdinky se dá omluvit jejím věkem a národností (ovšem nevěřím tomu, že všechny americké středoškolačky jsou tak hloupé). Jiné aspekty příběhu jsou však důkazem laxnosti či nepozornosti autorky. Některé momenty jsou chabě popsané a čtenář se ve spleti propracovaných dialogů a vypjatých scén občas ztrácí (například Kylie a její „kamarád“ Derek (víla nebo taky elf) sedí na kameni, o chvíli později na něm nesedí, ale nikde není ani slovo o tom, že by slezli. Nebo Kylie a její druhý „kamarád“ Lucas (vlkodlak) se ráchají ve vodě a pak jsou najednou na souši a tak dále.). Poslední kapkou je pak neustálé opakování skutečností, které čtenář zná již nazpaměť.

Je vidět, že nároky na americké spisovatele jsou menší než na ty české, potažmo evropské. Jsem si stoprocentně jistý, že podobný děj by na 400 stran vypotila jakákoli fanynka Stmívání, která se trochu zajímá o češtinu a psaní. Ale v USA je možné vše, a tak zde může vyjít i kniha, ve které jsou ploše načrtnuté postavy a dějové „zvraty“ se dají předvídat sto stran dopředu.

Jenže nic není černé nebo bílé. Na knize je pozitivních hned několik věcí. Dobře se čte. Pro náctileté čtenářky je to ideální tempo – řídký text, minimum popisů. Pokud znáte Stopy hrůzy, tak je to něco podobného. Humor zde také nechybí. Některé peprné poznámky vykouzlí úsměv na rtech i ostříleným čtenářům a některé momenty vzbudí hurónský (škodolibý) smích.

Kylie řeší několik vnitřních konfliktů, které jsou vlastní určitě nejen americkým teenagerům, a tím se jistě přiblíží i českým čtenářkám. Má si vybrat vlkodlaka nebo vílu (resp. víláka); má věřit, že je jiná, nebo že je blázen; má věřit, že duch, který se jí zjevuje, je její příbuzný nebo… prostě klasický myšlenkový guláš dnešních puberťaček.

Jakožto neznalec para romancí mohu říct jen pár posledních slov závěrem. Kniha mě bavila. Krátila mi dlouhé cesty i čekání a těšil jsem se na ni. Svou jednoduchostí a přímočarostí je příběh lehce stravitelný a místy i dojemný. Je to prostě oddychová literatura. Uměl bych si ji představit spíše v paperbacku, ale to je jen nepatrný beďar na mladistvém obličeji.

Zdroj obrázků: legie.info

Název: Zrozena o půlnoci (Born at Midnight)

Autor: C. C. Hunter

Překladatel: Ivana čejková

Nakladatel: Baronet

Počet stran: 400

Rok vydání: 2011

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy recenzuji hlavně fantasy knihy a komiksy, ale rád také něco napíši o pc hrách. Za nejpovedenější fantasy příběhy, které jsem četl, považuji trilogii První zákon (J. Abercrombie), Hrdinou (M. A. Stackpole) a Na ostřích čepelí (M. Žamboch).

Leave a Reply