Třetí kniha série, třetí autor, třetí příběh a tentokrát ještě volnější propojení s předchozími díly. Až by se dalo říct, že žádné. Pojítkem je jen podobný účinek karmínového kamene. Pro to, abyste si mohli vychutnat „Zapomenuté jezero“, které je právě teď v létě i náležitě tematickou četbou, neboť voní Afrikou a cestováním, tedy vůbec nemusíte znát ani „Prsten od vévodkyně“ ani „Valdštejnovu éru“.

Hned na úvod se musím přiznat, že mně osobně se „Jezero“ líbilo z „Kronik karmínových kamenů“ zatím nejvíce. Od prvního okamžiku mě na obálce zaujala vykukující zebra, kterou jsem však při čtení očekávala marně. Nutno ovšem říci, že o lživou reklamu se nejedná – kdesi ke konci příběhu byla zebra zmíněna, avšak bohužel jen jako náhodně zahlédnuté zvíře a ne jako zásadní hrdina. Skutečnými hrdiny byli ve skutečnosti Emil Holub a Dobroslav Lebeda, přičemž prvý zcela jistě žil a u druhého si troufám tvrdit, že je smyšlený.

 

Zpracování

Jelikož forma kombinuje aktuální dění okolo Lebedy, který se cestovatelem stane teprve v průběhu knihy, se čtením starého Holubova cestopisu, který je ovšem rovněž psán v ich-formě, není snadné posoudit, kdo je vlastně hlavním hrdinou. Lze na to nahlížet ze tří úhlů. Buď pro vás bude Dobroslav Lebeda souputníkem při poutavém vylíčení ve skutečnosti neexistující „nulté“ výpravy hlavního hrdiny Emila Holuba, nebo Emil Holub prostředníkem pro vznik neuvěřitelného dobrodružství hlavního hrdiny Dobroslava Lebedy. Také můžete samozřejmě stavět oba pány na tutéž úroveň, a vyvážit tak poměr důležitosti a samotného prostoru v knize. Autor ponechává čtenářovu náhledu na věc značnou volnost.

Méně častý způsob zpracování příběhu je řemeslně dobře zvládnutý a i díky grafickému zpracování textu se čtenář nemusí bát, že by nepoznal změnu vypravěče hned od prvního slova. Pokud však bytostně nesnášíte knihy v ich-formě, kde k této změně dochází, „Zapomenuté jezero“ zřejmě nebude nic pro vás, ať si dal autor jakkoliv záležet.

 

Děj

Přepínat mezi dvěma dějovými linkami je vždy riskantní. Podle všelijakých příruček a rad autorům tím sice napětí stoupá, reálně se ale vždy najdou čtenáři, kteří se okamžitě po přepnutí začnou hrozně nudit, pokud druhá linka není už v první větě stejně zajímavá jako předchozí linka ve větě poslední. I u „Zapomenutého jezera“ je to tak, že jednou to napětí vyjde a podruhé zase ne.

 

Shrnutí

Za mě dosud nejlepší a „nejvíc fantasy“ kniha série, neboť ono zapomenuté jezero je svým charakterem výrazně mimo možnosti našeho světa. Hrdinové i padouši jsou sympatičtí. Popis reálií (ať už dobových nebo zeměpisných) je obsáhly tak akorát, aby nebyl vyčerpávající… Pravda je, že pro mnohé čtenáře pravděpodobně byla a zůstane zajímavější „jednička“ („Prsten od vévodkyně“), kde jsou hlavní hrdinové „zlí, zlí, zlí“. „Zapomenuté jezero“ se ovšem příjemně čte, i když potenciál samotného jezera mohl být využit o ještě něco více.

 

Autor: Josef Pecinovský
Nakladatelství: Zoner Press
Rok vydání: 2012
Další díly série: Prsten od vévodkyně (František Novotný), Valdštejnova éra (Vlado Ríša)

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply

Your email address will not be published.