Druhý díl příběhu jedné „ó tak gotické“ lásky přináší přeci jen určité vystřízlivění z přehnané potřeby poukázat na to, že tato série je o „alternativní“ mládeži. Autorka pravděpodobně usoudila, že to bylo již dostatečně manifestováno, a díky tomu už „Rakve lásky“ nepůsobí tak groteskně jako „Počátek“.

 

Raven a Alexander

Nutno říci, že Raven sluší, když řeší nějaký problém (tím je Alexovo náhlé odstěhování). Hned působí o něco míň rozmazleně a o mnoho sympatičtěji. A že možná bude „nutně potřebovat“ falešný doklad totožnosti? To je jedno z klišé příběhů situovaných do amerického prostředí, které se odpouští docela snadno. Lze se nepodloženě domnívat, že ne ve všech zemích si můžete v každé páté hospodě bez problémů objednat pivo už ve třinácti a v šestnácti už můžete být ve svém oblíbeném podniku známým štamgastem, jak je tomu u nás. Nehledě na to, že u nás nejsou v kurzu kluby, kde někdo stojí u vchodu a kontroluje občanky – možná jdou naše OP hůře falšovat než ty americké?

Také Alexander se trochu mění. Zde je to ovšem zásadní motiv „Upířích polibků“ a nikoli náhodný produkt psaní. Alexander se mění tak, jak si asi obvykle představujeme, že se mění chlapec kvůli dívce. Přitom „to je stále on“, takže zde se romantický příběh pro mládež snaží zastoupit výchovnou roli pohádky. Princ a princezna se do sebe zamilují, překonají útrapy, a aby žili šťastně (s upírem možná skutečně platí ono „až na věky“), učí se nejen tolerovat a chápat toho druhého, ale i rozumět sami sobě. Skutečnost, že je potřeba příběhy s takovýmto podtextem psát s drobnými obměnami stále znova a znova, pravděpodobně znamená, že je ještě ani ve 21. století nežijeme. A proto je to často i dobrý byznys…

 

Zápletka

Příběh druhého dílu je docela jednoduchý, ačkoli v porovnání s prvním dílem se to vlastně zkomplikovalo. On z dobrých důvodů zmizel, aniž by to pořádně vysvětlil a ona na to odmítne přistoupit. To dává „Rakvím lásky“ příjemný detektivní rozměr, i když nikterak hluboký. Pokud jde o fantastiku, je to díl, kde se vykládají karty na stůl. Upíři již nejsou jenom vysnění a z toho plynou očekávatelné potíže. Jak známo – když se v knize, kde se střetává normální a fantasy svět nechá odhalit jeden upír, další se mohou přetrhnout, aby se mu vyrovnali, a odkrývají svou totožnost jako na běžícím pásu. V tomto ohledu by bylo zcela zcestné očekávat od „Upířích polibků“ něco jiného.

 

Shrnutí

„Rakve lásky“ mají přesně o jedno skryté poučení víc co nabídnout než „Počátek“. Celkově působí o něco uvěřitelněji, což ovšem může být nepříjemné pro čtenáře, kterého na „Počátku“ těšila právě ta výrazná grotesknost. Zároveň to stále není žádné „čtení pro náročné“, ale spíš oddechová literatura, kterou si starší patnácti let přečtou možná v rámci letní relaxace a nikoli s očekáváním, že tato kniha jim změní život.

 

Zdroj obrázků: legie.info

 

Autor: Ellen Schreiber
Nakladatelství: Zoner Press
Rok vydání: 2012
Překlad: Markéta Pravdová

Komentáře

komentářů

Leave a Reply